Jsem velkým milovníkem vážné hudby a tedy i divadla. Jsem i jeho 30letým nepřetržitým předplatitelem. Začínal jsem jako 16letý na stojáčka. Divadlo většinou jak se říká praskalo ve švech až po bidýlko. Stávalo se, že dostat se i do prostoru k stání byl problém.
Současný stav je však úplně jiný. Návštěvnost značně klesá a nebýt právě těch dlouholetých starších předplatitelů, by to vypadalo asi dost tragicky. Co s tím?
Jistě, že nejde plně srovnávat minulou a dnešní dobu, kdy jsou úplně jiné nároky, trendy, je i úplně jiná společnost. Divadlo však musí zůstat v každé době divadlem.
Současné poutače s heslem „Darujte si hvězdy“ a zajistěte si předplatné, jsou ukazatelem současného stavu. Ano, chodí se jen na hvězdy a ne na divadlo. Těžko však toto někoho naláká.
Diváci po představení zatleskají za vynikající výkony hvězdám, ale páni režiséři i scénáristé by si měli poslechnout odcházející návštěvníky. Tam už se netleská. To pak slyšíte: „to byla zase hrůza, to tedy nemusím, s předplatným končím, já ty herce lituji“ apod.
Na to, abych zavíral oči a nepokazil si dojem z krásné hudby, nemusím totiž chodit do divadla.
Jsem jen dlouholetým návštěvníkem divadla, ale vůbec si nejsem jist, že současný trend v divadle je opravdu moderní. Spíše bych řekl, že už je za hranou zdravého rozumu či umění. Předplatné bych v současné době mohl doporučit snad jen někomu, koho bych neměl zrovna moc rád.
Vybírám jeden příklad z několika dalších, t.j. poslední nastudování Rusalky. Na tuto pohádku jsem se vždy těšil a chodil na ni i se svými dětmi. Teď už asi těžko. Vodník není vodník, ale pán ve fraku. Čarodějnice dáma v dlouhých šatech. To by se dalo ještě prominout. Proč víly a Rusalka tančí kolem železné postele, nepochopil z mých známých vůbec nikdo. Jedině snad, že někoho inspirovaly krásy odhozeného haraburdí v lese.
A ještě jedna připomínka. Při prohlídce zázemí divadla jsem obdivoval úžasné technické vybavení a s tím související možnosti různých variací. Opět by to však nemělo být na úkor kvality a citlivého přístupu k divákům.
Např. současný trend silných kontrastů, zvukových i světelných efektů, včetně kostýmů a scén, které pak připomínájí spíše kremaci (vše v černém), než odpovídající prostředí.
Divadlo přeci musí vychovávat, přinášet zábavu, podněty k přemýšlení a ne stálou depresi, se kterou teď z divadla většinou odcházíme. Tuto úvahu jsem totiž napsal na přání a po konzultaci se svými osmi známými, dlouholetými předplatiteli.
Ludvík Jílek
