„Fyzické nakupování nic nenahradí. Ale to musím mít k sobě někoho, kdo rozumí mým potřebám, ať už je to někdo z rodiny nebo kamarádka. Já řeknu, co si představuji, třeba pánské tmavší triko velikosti M, a oni mi to podávají do ruky. Já u všeho nejprve osahávám materiály a pak se dívám, jaký to má tvar. Až pak přijde na řadu barva a další,“ popisuje máma čtyřleté holčičky, jak pomáhá Ježíškovi s výběrem dárků. Přiznává ale, že dává přednost nákupům po internetu. Může si tam totiž bez stresu prostudovat vše, co je o daném výrobku na webu dostupné (samozřejmě pokud tam není napsáno jen „hračka – made in China“). Když si není jistá, jde si danou věc ještě osahat do kamenného obchodu, případně výběr konzultuje s manželem či jinými členy rodiny. „To proto, že i když načtu vše potřebné, tak se někdy stává, že přání je otcem myšlenky. To, jak zbytek zraku „něco“ vidí, tak to není úplně ta skutečnost, ale spíše třeba to, jak já si to představuji, jak bych chtěla, aby to vypadalo,“ líčí s úsměvem. Mrzí ji, že zdaleka ne všechny e-shopy jsou přizpůsobeny potřebným technologiím. Někde nevidomí přes snahu nakoupit nemohou.

Okna myje manžel

Linda patří mezi ženy, které pečou vánoční cukroví. „Samozřejmě ne dvacet druhů, protože když na to nevidíte, tak udělat těsto je to nejmenší. Ale pak to vyválet tak, abyste to měli rovnoměrné, pak díl vykrojit, vyndat, najít si prostor, kde vykrojit další… Já peču za pomoci mámy, která je vynikající pekařka a cukrářka. Takže zatímco ona má za hodinu tři druhy, já za tři hodinu půl druhu. To je trochu demotivující,“ přiznává s úsměvem Plzeňanka. Ráda dělá vosí hnízda či linecké, s jehož slepováním jí pomáhá manžel. Ten má i další úkol - hlídat, kdy cukroví vyndat z trouby, aby bylo dostatečně pečené, ale ne spálené. „Zatím se nám to daří,“ chválí Linda životního partnera.

Očkovací centrum v Plzni. Ilustrační foto.
Očkovací centra vypomůžou pediatrům s očkováním dětí proti covidu

Ten jí pomáhá i při předvánočním úklidu. „Jsou i nevidomí, kteří myjí okna, ale já se ve třetím patře bojím, tak to nechávám na manželovi. Dělám to, co zvládnu. Luxování, utírání prachu a podobně,“ říká s tím, že si chce vánoční atmosféru především užít a ne se strhnout do bezvědomí. A radí to i ostatním. „Když není nějaké okno umyté, tak není. Ježíšek stejně přiletí,“ směje se. Chce si co nejvíc užít dcery, která je v ideálním „vánočním“ věku. „Chodíme spolu na procházky a ona mi popisuje, kde v okně svítí světýlka a jaká,“ uzavírá nevidomá Plzeňanka.