„Tatínek mě bral do knihovny pro mládež, už když mně byly čtyři roky. Byl tam velmi sympatický pan knihovník, který mi vždycky nosil dětské knížky. Samozřejmě, že jsem ještě neuměla číst, byly obrázkové. Na to velice ráda vzpomínám,“ vypráví devětaosmdesátiletá čtenářka.

Podle svých slov prošla všemi možnými plzeňskými knihovnami. „Teď jsem skončila na Vinicích. Chodím tam každý měsíc. Vždycky si půjčím tak deset knížek. Knihovnice tam jsou na mě velmi hodné. Stačí, když jim zavolám a knihu mi prodlouží,“ říká Lípová.

Naposledy ji zaujala kniha o Novém Zélandu. „Dříve jsem si půjčovala i anglické nebo německé knížky, teď už čtu jen české. Ráda jsem si vybírala historické knihy z doby Přemyslovců. Teď už beru všechno,“ směje se.

Nejvíce se četbě věnovala tak před dvaceti lety. „Tehdy jsem četla hodně rychle. Teď už mi tolik neslouží zrak, proto čtu pomaleji,“ dodává. Za dlouhá léta, během nichž si publikace půjčuje, se knihovny notně zmodernizovaly. To jí ale příliš nesedí. „Knihovnicím to určitě pomáhá. Já ale internet nemám a ani si ho nechci pořizovat,“ doplňuje.

Ocenění si včera převzalo i dalších třináct čtenářů. „Nejvěrnějšího čtenáře jsme hledali nejen ve své evidenci, ale vyhlásili jsme také anketu a zveřejnili výzvu, aby se nám čtenáři přihlásili. Ne vždy se totiž dochovaly původní přihlášky s původními daty, neboť knihovny přešly před několika lety z papírové evidence na počítačový systém,“ uvedla ředitelka Knihovny města Plzně Helena Šlesingerová. Akci vyhlásil Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR.