Co kdo říká o kapele Ortel?

Petr 
Korál, hudební
 publicista

Myšlenkově rozbředlá a hudebně plytká tvorba skupiny Ortel mne bohužel vysloveně nutí označit ji jadrnějším ekvivalentem českého slova průjem. Ten nejprimitivnější tancovačkový bigbít, vůči němuž, aby nedošlo k omylu, netrpím nějakým apriorním odporem, jen „korunují" některé texty. Tenhle způsob povrchního vlastenectví a latentního hraní na strunku rasové a náboženské nesnášenlivosti se mi jeví jako neuvěřitelně laciný a trapný. Při hospodském tlachání a všeználkovských diskusích na sociálních sítích či pod různými články mě něco podobného už nepřekvapuje a tím pádem ani zvlášť nepopuzuje – ale když se to někdo snaží vydávat za umělecké vyjádření, ježí se mi chlupy na těle.

Daniel
 Landa, zpěvák

Že by to byla závadná hudba? To je dobrá komedie. Alespoň je vidět, jak nefunguje svoboda slova. To je skutečná nemoc, nikoliv Ortel. Jsem rád, že se můžou vyjadřovat hudbou. Kdyby to byli bolševici, nebyl by pravděpodobně žádný problém, že. Společnost, která nesnese názor, není svobodná. Ale to už si tu lidé asi všimli.

Miroslav
 Mareš, politolog

Jedná se o kapelu, která pouze využívá současný stav nespokojenosti veřejnosti. Proto se ve svých textech dotýká témat jako islám, politika státu a daří se jí získávat stále více příznivců. Popularita Ortelu pouze odráží nespokojenost jejich posluchačů. Chytlavé melodie a texty mohou za to, že skupinu poslouchají a následují fanoušci klasické rockové hudby, kterým je podobná tvorba blízká.

GLOSA: Ortel? To je takový 
Orlík 21. století

Zpěvák Dan Landa se v naší anketě o kapele Ortel víceméně staví na její stranu, a nepřekvapilo mě to. Oba mají dost podobné hudební začátky, z kraje své hudební kariéry se prosadili v kapelách s jasným xenofobním smýšlením. Pravda, Conflict 88, kde Tomáš Ortel hrál a zpíval, je názorově radikálnější a nekompromisněji hudební těleso než Landův Orlík, o to víc ale překvapí, že si od něj Ortel nedrží názorový distanc, podobně jako Landa od Orlíku. Sice svůj starý Orlík v podobě několika naživo hraných písní opět vytáhl na světlo, na rozdíl od Ortela se však jeho hudba v době „poorlíkovské" textově značně liší.

Tomáš Ortel však v éře své aktuální formace stihl podporovat dnes již zakázanou, v té době s extremismem spojovanou Dělnickou stranu (teď se paktuje s podobně smýšlející Národní demokracií) – hrál na jejich akci, bez protestů je nechal používat píseň Hadr jako stranickou hymnu a rozdával jim rozhovory. Na jiné akci se navíc vrátil k písním Conflictu 88. Až mě napadá přísloví „Co se v mládí naučíš…"

Největším nebezpečím ze strany Ortelu je však rozdmýchávání současných negativních nálad ve společnosti. Na jednu stranu úsměvné populistické gesto, na stranu druhou, dle častých reakcí jejich fanoušků na internetu, i potenciální hrozba. Nakolik jsou výkřiky jeho následovníků pod videem písně Mešita jako „ku*vy jedny všivý všechny je vybombardovat", „smrt muslimům!" atd. reálnou hrozbou, je těžké rozeznat. Ale to tehdy netušil ani Orlík se svou Bílou ligou, dokud se několik jejich fanoušků nerozhodlo zpestřit si večer rozbitím úst několika cizinců v centru Prahy. Což už se ostatně fanouškům Ortelu v Plzni před koncertem taky povedlo.