„V jedenácti letech jsem začal chodit na tréninky plavání a zanedlouho jsem se dostal také k záchranářství,“ vzpomíná Plzeňan, který je členem záchranářské směny, jež v neděli zahájila svoji týdenní směnu na hracholuské přehradě. Za službu nedostávají dobrovolníci žádný honorář, mají hrazenou pouze stravu a nocleh.

Otakar zastává funkci plavčíka. „Mám na starosti například záchranu tonoucích se osob. U vážných případů na souši pouze asistuji profesionálům,“ uvádí dobrovolník, který úspěšně absolvoval kurzy vodní záchranné služby a navíc vlastní oprávnění být vůdcem malého plavidla, což při službě na hracholuské přehradě využívá. Kromě akutních výjezdů absolvují záchranáři také pravidelné objížďky kempů.

V minulých letech sloužil na přehradě pouze jako praktikant, a tak se zatím k žádným vážným případům nedostal. „Zasahoval jsem pouze u lehčích poranění, abych zbytečně nezatěžoval loď,“ vysvětluje. Přesto mu služba na přehradě přinesla řadu zkušeností. „Tím si prošel snad každý od nás. Je to dobré především v tom, že člověk následně ví co a jak funguje, jak se má v jednotlivých situacích zachovat a podobně,“ popisuje plavčík.

Dobrovolná služba u záchranářů na hracholuské přehradě je pro něj koníčkem, ale jako dovolenou ji rozhodně nebere. „Myslím si, že to má velký smysl. A navíc, když je člověk mladý, tak by měl nějakým způsobem společnosti vrátit nějakou službu. Například to, že teď mohu ještě pět let zadarmo studovat. Vidím to jako takový závazek – když mám něco umožněno, tak se také snažím nějak pomoci,“ zdůvodňuje člen Vodní záchranné služby Plzeň proč se na hracholuskou přehradu každoročně vrací. Kromě toho dohlíží také na bezpečnost u jezírka ve Škodalandu v Liticích.

Věnovat se záchranářství chce Otakar však pouze 'rekreačně'. O studiu záchranářské či zdravotnické školy nepřemýšlel. „Dostal se na práva do Prahy,“ prozrazuje mladík, který však počítá s tím, že se na hracholuskou přehradu zase za rok vrátí.