75letá žena je přesto plná optimismu. „Ale běhám, vše dělám sama. Vždyť to znáte, veselá mysl je půl zdraví,“ říká s úsměvem a je na ní vidět, jak se těší na mši. „Udělala jsem si hezké odpoledne, proto jsem tady,“ vysvětluje.

„Požehnání od biskupa Radkovského pro mě hrozně znamená,“ svěřuje se žena s dalším důvodem cesty na náměstí Republiky, kde si věřící připomínají Světový den nemocných.

A jak to je s těma umělýma očima? „Mám jen umělé čočky,“ uklidňuje mě trochu, ale potom dodává. „Číst už bohužel nemohu, vidím špatně. To je věc, která mě hodně mrzí, byla jsem vášnivou čtenářkou,“ prozrazuje Prokopcová.

Paní Prokopcová ještě absolvovala před čtyřmi lety těžkou gynekologickou operaci, navíc cukrovka, která jí ´vzala´ nohu, jí trápí i dál.

„Nebrečím, nefňukám. Když je mi smutno, modlím se, to mi vždy pomůže. Znáte to, víra uzdravuje,“ dodává žena a šíří dál dobrou náladu.

Když si budu na něco stěžovat, vzpomenu si na ni.