Průměrný Čech ročně spořádá 42 kilogramů vepřového masa. Na tom, aby si ho mohl dopřávat, mají velký podíl také chovatelé z Plzeňského kraje. Trápí je ovšem několik problémů, o nichž se možná ani tolik neví.

Ředitel Svazu chovatelů prasat Jan Stibal říká: „Koho situace v chovatelství prasat nezarazila, ten asi neví, jaká vlastně je. Z hlediska stavů jsme na nižší úrovni než po roce 1945 a v podstatě na nejnižší úrovni v zaznamenávané historii, tedy od roku 1921."

Každé druhé kilo z dovozu

Domácí produkce vepřového klesla především kvůli dovozům levného, ale přitom kvalitního masa ze zahraničí (z Polska, Francie, Německa, Dánska…), i kvůli tomu, že chovatelům chybí přímá dotační podpora, na které jsou mnozí závislí.

Hovoří se především o takzvané soběstačnosti nižší než 50 procent. Znamená to, že do České republiky se dnes každé druhé kilo vepřového masa dováží. „Přitom jeho spotřeba neklesá a 80 procent našich chovatelů má výsledky shodné se západní Evropou," upozorňuje Jan Stibal a dodává, že zemědělci obecně se stali závislými na dotacích. „Kdyby se všechny dotace zrušily, ať každý ukáže, co umí, jsem přesvědčený, že bychom obstáli," míní.

Problémy na Plzeňsku

Chovatelé z Plzeňska neveselá slova potvrzují. „Od roku 2004 naše firma prodělává," řekl předseda představenstva společnosti Vysoká, a. s., Vladimír Česal. Podle Vladimíra Česala dnes na Vysoké chovají mezi devíti a deseti tisíci prasaty. „Poslední dva roky jsme v zisku díky dotacím, ale vloni to byl zisk 400 tisíc korun, což je nic," konstatoval a dodal, že společnost přesto investuje: „Teď rekonstruujeme porodnu v Oseku, která vyjde na 4,5 milionu korun. Dotace pokryje třicet čtyřicet procent nákladů. Ale je to nutné."

Vysoké také citelně chybí i pracovní síly. Zkušení zaměstnanci odcházejí do důchodu a mladí zootechnici nebo traktoristé se shánějí těžko.

Pavel Raška, předseda představenstva Maňovické zemědělské, která chová 200 prasnic, souhlasí. „Vepřové, mléko a býci, to je pro nás hlavní. Když proděláváme, sháníme dotace, které dnes tvoří 35 procent příjmů," uvedl. Mladé zaměstnance se ale podniku přitáhnout podařilo. „Díky investici do nové techniky. Kluci se o ty traktory skoro perou," popsal.

Inspirace v Německu?

Podle ředitele Žihelského statku Miloslava Vaňourka by se Česká republika v podpoře chovatelství mohla inspirovat třeba v sousedním Německu. „My máme dotace národní rozdělované státem, ale třeba o regionálních dotacích nebo dotacích z obcí, které by ocenily, že zaměstnáváme lidi, tady nikdo neslyšel," řekl.

Žihelský statek si v chovu prasat pomáhá tím, že zvířata krmí směsmi, které si vyrábí, a má třeba také vlastní jatky. Na trhu se zviditelňuje také tím, že chová přeštická černostrakatá prasata. „Jejich hlavní předností je kvalita masa. Snažíme se proniknout na pražský trh, kam teď dodáváme 60 vepřových půlek týdně. Je to ale stále vedlejší kolej naší produkce. Z 650 prasnic chováme 60 prasnic přeštíka," podotkl Vaňourek.