V patnácti letech si Oldřich Blinkal z Plzně pořídil svého prvního dobrmana, pak toto plemeno na několik let opustil. V současné době jich mají v rodině šest a na dobrmany nedají dopustit. Dokonce se s čechurovským kynologickým klubem pustil i do pořádání výstav.

„S přítelkyní Renatou máme tři feny, můj otec má dva psy a našeho původního psa Breda, s nímž jsem na výstavách začínal a který vyhrál kdeco, má dcera," vyjmenovává chovatel rodinnou smečku. Většina z ní včera soutěžila v Plzni-Božkově na klubové výstavě, psy a feny posuzovala Inge Eberstaller z Rakouska.

Jak se takový dobrman na výstavu připravuje? Především je nutné s ním dlouhodobě pracovat a naučit ho předvést ten správný postoj či chodit u nohy. Co se péče o srst týče, má toto krátkosrsté plemeno výhodu. „Když se krmí kvalitním krmivem, stačí psa jen 'přeleštit' vlhkým flanelovým ručníkem," popisuje Blinkal.

Celkem se do Plzně sjelo 33 zástupců této rasy z celé republiky. Podle Oldřicha Blinkala je to číslo sice vysoké, ale ještě před několika lety by bylo klidně dvojnásobné. „Zájem opadl, když u nás začal platit zákaz kupírování. Psi s kupírovanýma ušima už na výstavách v ČR vůbec nejsou, zkrácený ocas se ještě toleruje. Ale štěňatům už se nekupíruje, což je pro ně lepší," dodává.

Dobrman se vztyčenýma ušima je pro leckoho symbolem ostrého a zlého hlídacího psa. Oldřich však tento zažitý mýtus vyvrací. „Tuhle nálepku mají neprávem. Dobrmani jsou hodní psi, neuvěřitelně oddaní svému pánovi a vyžadují neustálý kontakt. Ne nadarmo se říká: Kupte si dobrmana a už nikdy nepůjdete na záchod sami," směje se Plzeňan, podle něhož zlý pes vzniká především z frustrace, když je pes venku u boudy a úzký kontakt psa s pánem chybí.