„Tu školu stavěl můj děda a chodil do ní pak můj tatínek a od roku 1956 i já. Bydleli jsme a pořád bydlíme naproti přes cestu, tak jsem se tehdy nemohla moc vymlouvat, že jsem si třeba zapomněla žákovskou knížku, když hrozila poznámka. To mě přísný pan učitel hned poslal domů, abych mu ji přinesla. Dostávaly jsme s děvčaty od něj na výběr, zda chceme dostat rákoskou, poznámku do žákovské knížky nebo vybírat kořínky na školním pozemku. Tak jsme nejčastěji vybíraly ty kořínky,“ usmívá se dnes čtyřiasedmdesátiletá Danuše Krepindlová, tehdy dívčím jménem Fryčková.

Zdroj: Deník/Pavel Bouda

V duchu oslav stoletého výročí školy se neslo už zahájení aktuálního školního roku loni v září. Samotné oslavy vyvrcholily v pátek a v sobotu, kdy zdejší pedagogové společně s žáky školy připravili pestrý doprovodný program včetně sobotního Dne otevřených dveří. Zavzpomínat přišli jak bývalí žáci, tak tehdejší učitelé.

„Já jsem učila na této škole od roku 1959 až do roku 2000 matematiku, fyziku a výtvarnou výchovu. Měli jsme tu tehdy v začátcích minimum vybavení a školních pomůcek, ale o to větší byl zájem žáků o všechno, co tady ve škole našli. Sjížděly se sem i venkovské děti z okolních vesnic a některé chodily i pěšky. To se pak stávalo, že jsem ráno měla na stole nasbírané houby, protože některé děti chodily přes les. Já se ale narodila do jiného světa, než se žije dnes. Doba i škola je plná digitalizace, děti sice zlobily i tehdy, ale když by se tím tehdy doma pochlubily, že jim pan učitel vynadal, tak by jim ten tatínek ještě přidal pohlavek. Zatímco dneska přijedou rodiče vynadat učiteli,“ říká posmutněle bývalá učitelka čtyřiaosmdesátiletá Eva Hanzlíčková.

Budova školy i školní výuka prošla za tu dobu mnoha změnami a její provoz si vynutil nejen modernizaci vnitřních prostor, ale i nutnost školní přístavby, která byla zahájená v září 2022. Její slavnostní otevření bylo také součástí oslav školy.

Vizualizace nové moderní čtvrti v Plzni na Slovanech. Ta by měla vzniknout do patnácti let v areálu bývalých kasáren
Kasárna na Slovanech nahradí čtvrť budoucnosti. Podívejte se, jak bude vypadat

„Máme v ní odborné učebny, moderní jídelnu a školní družinu. Stavbu i výročí školy připomíná pamětní deska, kterou jsme umístili u vchodu do nové budovy. Chotíkov je krásná obec a škola je také úžasná. Máme tady skvělé kolegy i hodné děti a výhodou je i to, že jsme spojeni s mateřskou školou, takže děti známe od malinka. Vlastně známe i jejich rodiče, protože i ti sem většinou chodili,“ říká ředitelka školy Gabriela Budínská.

A ještě jednu vzpomínku na školní léta v chotíkovské základce si vybavuje Danuše Krepindlová. „Když mně bylo čtrnáct, tak jsem při hodině tělocviku spolkla špendlík. Byla jsem pak týden v nemocnici a musela jsem jíst jen krupičkovou kaši a kyselé zelí, což obojí dodnes nemůžu ani vidět. Pak následovala operace slepého střeva. A jak se to stalo? Chodila jsem na gymnastiku a ukazovala jsem spolužačce, jak se dělá most. Špendlík , který jsem si zrovna chtěla připíchnout na bundu, jsem si zatím dala do pusy. No a při tom jsem ho spolkla. Takže to nebylo z nešťastné lásky, jak si myslel doktor, ale z blbosti.“