Virtuální pohyblivý pruh totiž na obrazovce představoval čas Němky Beckertové, jejíž vystoupení nedlouho před tím fanouškům pořádně pocuchalo nervy. Po dojezdu olympioničky ale mohl celý sál úlevně zvolat: „Martinááá!“

„Bylo to fantastický. Jela skvěle. Teď ještě aby dopadl dobře hokej. Zůstanu kvůli němu vzhůru,“ konstatoval Miloš Kubišta. Jenže právě čtvrtfinálový zápas s Finskem přinesl fandům v plzeňských hospodách a sportbarech namlsaným dvěma středečními medailemi šok.

Až do čtyřiapadesáté minuty panoval v sále optimismus. To se změnilo v jediném okamžiku. „Zatracená helma. Kubina by tam jinak byl,“ ulevoval si jeden z návštěvníků ranní projekce. Narážel na fakt, že těsně před osudnou střelou, spadla českému obránci přilba, a on tak podle pravidel nesměl zasahovat do hry. Od té chvíle už bylo ve sportbaru téměř hrobové ticho. Po druhém gólu v naší síti pak někteří hosté odešli.

„Štve mě to, už kvůli tomu, že jsem na to vstal. Ale na druhou stranu nelituju. Byl to vyrovnaný zápas, chtělo to víc štěstí,“ říká Martin Osvald. Ten se málem na projekci vůbec nedostavil. „Myslel jsem, že zůstanu vzhůru celou noc, ale po tom, co Martina Sáblíková získala zlato, mě únava přemohla. Málem jsem zaspal. Ale naštěstí mě probudil kamarád,“ sděluje s úsměvem. „Škoda. Měli jsme na víc. Ale dneska jsou týmy tak vyrovnané, že rozhodují maličkosti,“ pronesl zklamaně Lukáš Chlad. Velmi příjemně jej ale překvapilo třetí místo české běžecké štafety. „Ani jsem nevěděl, že ten závod je a že máme šanci na medaili. O to to bylo lepší,“ dodává. Rozhodující okamžik, kdy finišman Martin Koukal bojoval těsně před cílem o druhé místo s Norem Northugem, ale stejně jako ostatní diváci neviděl. Zrovna v ten moment totiž obraz vypadl.

Zatímco na začátku olympiády a před důležitými okamžiky s Čechy v hlavních rolích se sázkové kanceláře plnily, dnes už se v nich objevují jen pravidelní zákazníci. „Na začátku olympiády tu bylo i padesát lidí denně, nyní jich je tak pětina,“ uvedla Tereza Šmejkalová z Fortuny na Americké.