Osudný den, 13. červen roku 1998, byl zpočátku naprosto běžný. Jiří, který sloužil u policie necelé tři roky, měl společně se svým kolegou Petrem denní službu. „Kolem desáté hodiny dopoledne je operační důstojník vyslal na Slovanskou alej, kde dle oznamovatele mělo dojít ke slovní rozepři mezi několika muži. Mělo jít o tři cizince a dva Čechy. Po příjezdu na místo chtěli policisté muže zkontrolovat. Tři muži cizí státní příslušnosti však nasedli do mercedesu černé barvy a začali před policejní hlídkou ujíždět. Policisté vůz za použití výstražného zařízení pronásledovali a již během jízdy pohrozili pachatelé policistům zbraní, kterou měli položenou na staženém okénku. Na řadu tak přišly varovné výstřely. Řidič mercedesu nejprve nereagoval, pak ale nedaleko Letkova opravdu zastavil. A právě v tento okamžik se měly zanedlouho změnit životy několika lidí,“ popsala Raindlová.

Dodala, že policisté běželi k vozidlu, kdy každý zajišťoval jednu stranu. Zároveň oba opakovaně vyzývali posádku, aby odhodila zbraně a zanechala protiprávního jednání. Muži na výzvy vůbec nereagovali a začali po policistech střílet. Prvního tehdy zasáhli teprve 23letého Jiřího Hrubého. „Jirka najednou padl k zemi a začal krvácet. Schoval jsem se rychle za služební vozidlo a palbu jsem pachatelům opětoval. V tu chvíli jsem ještě netušil, že Jirka je již mrtvý,“ popsal jeho parťák Petr. Jedna ze střel totiž zasáhla Jiřího přímo do srdce. Po chvíli byl do ruky zasažen i Jirkův kolega, kterému se i přesto podařilo oba pachatele postřelit. Mladší z cizinců i přesto z místa utekl. O chvíli později byl ovšem zadržen zásahovou jednotkou. Třetí z cizinců se schovával na zadním sedadle a přestřelky se neúčastnil.

„Než se na místo dostavily posily, trvala střelba sotva pár minut. I přesto došlo k nejhorším následkům, ke zmaření lidského života. Od tragické události, kdy Jiří s Petrem neváhali a při ochraně zájmů České republiky nasadili vlastní životy, uplynulo již 25 let,“ řekla Raindlová. „Slyším to jako dnes, když mi tehdy zavolali a řekli mi, že Jirka umřel. I po těch 25 letech to bolí pořád stejně. Někdo říká, že čas všechno zahojí. Není to pravda. Je to hrozné, hrozné. Zároveň jsme však s manželkou na Jirku hrdí. Byl to náš syn, úžasný člověk a správný policista,“ popsal své pocity Jirkův otec.

Zleva Václav Kouba (vedoucí odboru služby dopravní policie KŘP Plzeňského k.), Karel Machulda (ředitel Městského ředitelství policie Plzeň), oceňovaný Matyáš Diba, Jan Marek (ředitel projektu Gentleman silnic).
Obdivuhodné. Po kolapsu řidiče se chopil volantu autobusu a zachránil cestující

„Jiří i jeho kolega Petr tehdy splnili do posledního písmene policejní přísahu a možná zabránili smrti dalších lidí. Plzeňští policisté nechali na místě této tragické události postavit památník, kde každý rok vzdávají Jiřímu hold a uctívají jeho památku. A protože měl Jirka rád fotbal, každý rok také pořádají na jeho počest fotbalový turnaj s názvem Memoriál poručíka Jiřího Hrubého. Nikdy nezapomeneme… Čest jeho památce,“ uzavřela Raindlová.

Srb Fehim Hanuša, jenž vyslal smrtící výstřel, byl odsouzen k 25 letům vězení, jeho syn Fatmir dostal 14 let. Oba byli podle informací Deníku z vězení předčasně propuštěni. Fehim Hanuša se do přestřelky s policií dostal již v roce 1995, kdy policie vtrhla na jeho pozemek, protože ho podezírala z brutálního znásilnění. Hanuša si podle svých slov myslel, že jde o přepadení, a proto na svoji obranu vytáhl legálně drženou zbraň. Policisté sáhli po zbraních a Hanušu čtrnáctkrát zasáhli. Znásilnění se ale neprokázalo a ministerstvo vnitra se později muselo Hanušovi omluvit.