Pořádnou podporu měli už v Litomyšli, protože je přijel podpořit autobus fanoušků hlavně z řad rodičů, kteří se vyzbrojili bubnem, trubkami, řehtačkami a pěti vuvuzelami, takže není divu, že právě Nevřeňští byli z celého stadionu slyšet nejvíce.

Chvíli, kdy bylo o krásném třetím místě Mladých hasičů rozhodnuto, tak rozhodně neprožívali soutěžící v Litomyšli sami. Nebylo divu, že fanklub téměř nemohl po svém příjezdu ani mluvit. „V krku to cítím ještě dost, to je tak na tejden,“ svěřil se bráška v jednotlivcích devátého Vojty Šebka Ondřej, který zatím běhá za mladší žáky.

„Fandili, jsme, křičeli jsme: Heja, Nevřeň, heja, Plzeň! Takže jsme na Plzeň nezapomněli. Bylo to super. Skoro na brečení. Nejsilnější bylo zjištění, že jsou na bedně. Plus když se rozhodlo o umístění Adélky v jednotlivcích,“ prozradil Pepík Hanzlík. To hrdá matka hasiče Vaška Ilona Pecháková přiznala, že slzy štěstí a dojetí opravdu ronila. „Trochu jsem brečela, když jsme zjistili, že jsou na bedně, a ještě víc, když vylezli na tu bednu při vyhlášení. Moc hezký.“ Mladé hasiče z Nevřeně ale prý nechválili jen příbuzní a obyvatelé Nevřeně. „I kluci z Poniklé říkali: Vy jste poprvé na republice a takovej úspěch,“ vypráví dál Hanzlík.

Spolu s ostatním osazenstvem fanouškovského autobusu se do Nevřeně vrátil o necelé dvě hodiny dřív než děti. Fandové totiž spěchali a odjeli okamžitě po vyhlášení, aby mohli malým hasičům přichystat uvítání.

I Nevření tak v noci zněly vuvuzely, trubky a buben a i přes únavu hlasů nejrůznější pokřiky. Sotva stačili úspěšní reprezentanti vystoupit z hasičské avie, začaly navíc na obloze nad hasičskou zbrojnicí létat pestrobarevné rachejtle.

A jaké to je být třetí na mistrovství republiky? „Je to super,“ zněla kolektivní odpověď bronzového týmu. „Už jenom nastoupit na republice je dobrej pocit. Konečně konkurence. Tam se to přetlačovalo o časy fakt nádherně,“ řekl Vašek Pechát. „Suproví lidi, suprová organizace, výborné překážky, spravedliví rozhodčí,“ dodal Vojta Šebek.

Vybojovali bronz:

Helena Korsová
Lukáš Matouš
Karolína Gentnarrová
Tomáš Kotěšovec (Úněšov)
Marek Panský (Únešov)
Vojtěch Šebek
Václav Pechát
Adéla Vébrová (Nekmíř)
Adriana Brůnová
Roman Petrás
Vedoucí kolektivu:
Jana Šebková
Martina Čejková
Milena Gentnarrová
Vlastík Pechát
Víťa Genttner
Honza Pechát

Dorostenci a dorostenky si užili velkolepý návrat domů

Obora – Vítání nadšených fanoušků a gratulace si v nedělní večer a v noci užívali reprezentanti Plzeňského kraje, když se s medailemi a poháry vrátili z mistrovství republiky hasičského dorostu. Bylo opravdu co slavit. Velice úspěšný byl tým dorostenců SDH Obora i dorostenek SDH Úněšov.

Před oborským hostincem ale čekali fanouškové na vicemistry republiky marně. Stříbrní hoši se totiž vplížili zadem rovnou do sálu. Tady už na ně však byly nachystané děti z SDH Ledce, které jsou tu s oborskými kamarády na táboře a měly zrovna diskotéku. Udělaly špalír a pořádně medailisty přivítaly secvičeným pozdravem. Dospěláci ještě vylepšili atmosféru pyrotechnikou a zažehli římské svíce. Následovalo skandování „Hoši, děkujem“ a podobně. Nechyběl samozřejmě ani Queen a We Are The Champions.

A byla to pravda, kluci šampioni jsou. „I když jsou druzí, pro nás jsou to mistři,“ říkali Oborští. „Máme z nich radost, hrozně moc velikou. Furt jsme telefonovali, jak to vypadá,“ svěřil se hospodský Jiří Pešek. Další jeli fandit přímo na mistrovství do Litomyšle. „Málem jsme tam nedojeli, zůstali jsme s autem v Berouně a sháněli řemen. Přes Jarušku, přes Míru, přes Tomáše, Slávka, pak pana Proška, pana Vomáčku a nakonec nám to spravil ňákej Fanda Kalina a jeli jsme dál,“ vypráví fanoušek Otyla. Na stadionu si prý s Radovanem Süssem dali záležet na tom, aby byla jejich podpora slyšet až k závodníkům. „Prožívali jsme to hekticky. Řvali jsme Obora je nejlepší! A kopali jsme nohama,“ vzpomíná Süss. Jeho žena Ivana doplňuje, že nádherný úspěch dorostenců byl dojemný. „Kluci z toho byli odvázaní a nadšení, vyběhali si to, je to jejich,“ vypráví Süssová. „A oni hlavně do poslední chvíle nevěděli, že jsou druhý. Mysleli si, že jsou čtvrtí,“ doplnil Otyla.

A jak mistrovství prožívali samotní vicemistři? „No dobrý! Bylo to hodně napínavý. Do požárního útoku jsme měli stejný součet jako Zbožnov. Bohužel útok se nám nepoved, byl zádrhel na koši, to byla moje zásluha, a chcípla nám mašina. Mohli jsme být mistří, tak jsme vicemistři. I to je nádherný,“ svěřil se Pavel Hyneš. „Bylo to úplně úžasný. Bomba, maximálně jsem si to užil. Atmosféra na stadionu byla nádherná. Tam byla tribuna, takže se běželo jedna radost,“ říká i Michal Soukup, který Oboře přišel vypomoci ze sboru Horního Hradiště. Zklamaný prý z toho, že se týmu nepodařilo vystoupat až na úplný vrchol stupňů vítězů, rozhodně není. „Já jsem vůbec neočekával, že budeme na bedně, takže jsem hrozně spokojenej,“ dodal.

Ještě větší důvod k radosti měl David Dopirák z SDH Holýšov, který se stal posilou oborského týmu po krajském kole. Kromě celkového druhého místa se totiž tomuto mladému hasiči podařilo dosáhnout i na titul mistra republiky, protože jako jednotlivec neměl na stometrové trati s překážkami přemožitele. „Byly to závody na úrovni. Běželo se mi krásně, tam na tom šampionátu, ta atmosféra, to hned tak někde nezažije,“ svěřil se mistr. Všichni kluci se ještě shodli na tom, že velký podíl na jejich úspěchu mají i jejich vedoucí.

Horní Bělá – Družstvo reprezentantek SDH Úněšov, které vybojovaly titul mistryň republiky v požárním útoku a celkově skončily na čtvrtém místě, dorazilo v neděli večer do Horní Bělé. Většina členek tohoto úspěšného týmu je právě odsud. Společně s Úněšovem ale děvčata běhají už dlouho a podle zakladatelů družstva se téhle partě říká Oňopepařky.

I když mají děvčata ze svého úspěchu v Litomyšli obrovskou radost, v Horní Bělé se už přespolním po náročných sportovních výkonech v obrovském horku dlouho zůstávat nechtělo, takže se vydaly slavit domů.

Holky z Horní Bělé si užily uvítání v hospodě. Stejně jako samotné závodnice ani jejich fanouškům nebylo líto, že přivezly bramborové medaile. „Zklamaný vůbec nejsme, i když to od třetího místa bylo o vteřinku nebo dvě. Ale takové umístění jsme vůbec nečekaly. A největší radost máme samozřejmě z toho útoku,“ svěřila se Nikola Kalousová.

„Je to nádherný, být mistry v útocích,“ přidala se Michala Joudalová. Nejnapínavější podle ní bylo čekání na ostatní časy útoků. Když žádný nebyl lepší než ten Oňopepařek, mohl propuknout ten nejupřímnější jásot.

Spokojený byl i jeden z vedoucích dívčího kolektivu Tomáš Polcar. „Holky poslouchaly, když jsem řekl utíkej, tak utíkaly a když jsem řekl za Bělou, tak běhaly rychlejš a bylo to bezvadný,“ smál se.

Společně s holkami mistrovství prožívali i fanoušci. „Bylo to výborný, až na to horko. Fandili jsme a křičeli, co to šlo,“ říkal Aleš Randa. „Já to sledoval na internetu a pak tady čekal, až přijedou. A když vstoupily, spustili jsme ovace,“ konstatoval Tomáš Randa.

Oňopepařky závodí i s dospělými ženami a letos v této kategorii postoupily do krajského kola.