Celkový výsledek

Když bratři Kilianovi na Dakar odjížděli, netajili se tím, že by chtěli zopakovat, resp. vylepšit svůj zatím nejlepší výsledek z roku 2013, kdy dojeli pátí… Pilot Martin Kolomý dokonce před závodem řekl, že pomýšlí na stupně vítězů. To se ale nepodařilo, kvůli technickým potížím skončili na sedmnáctém místě.
René: Úplně spokojení s tím nejsme, ale asi to tak mělo být. Vyšlo to z týmové strategie, kdy jsme dostali zelenou jet na výsledek. V tomhle tempu se může něco přihodit a taky se přihodilo. Bohužel ještě máme ve startovním poli málo aut, takže když má někdo, kdo jede na výsledek, nějakou nepříjemnost nebo vyrobí chybu, vypadne a nemá ho kdo nahradit. Měli jsme v poli jen Jardu Valtra, který nakonec dokázal dojet v první desítce, což je perfektní. My už jsme pak byli smíření s tím, že do první pětky zasáhnout nemůžeme.

David: Výsledek je zklamání, jsme zvyklí pohybovat se v první desítce. Máme na to a odpovídají tomu i výsledky v první části závodu - až do té bouračky v sedmé etapě jsme se tam bez problémů drželi navzdory desetiminutové penalizaci. Takže zklamání. Jsem ale rád, že jsme to dojeli a že jsme všichni zdraví, to se taky počítá.

René: Blbý je, že šance přesvědčit všechny, že tam patříme, je zase až za rok.

David: Na reparát si musíme počkat až do příštího roku.

Technické potíže a nehody

Závodní tatra pilota Martin Kolomý a bratrů KilianovýchV sedmé etapě přišly potíže, které přetrvaly i další dva dny.
David: Když se jede na výsledek a chceme beduína, musí se riskovat, bez toho to v téhle soutěži nejde. Pak přišla ta rána do meze a od toho byly i další dva dny technické problémy, které s tím byly spojené. Než se to podařilo úplně odstranit, stálo nás to dobré umístění. Bylo vidět, že když už bylo auto zase v pořádku, byli jsme schopní i ze startovní 33. pozice zajet čtvrtý nejlepší čas. I když jsme startovali čtyřicátí, byli jsme na 99. kilometru třetí, do cíle toho moc nezbývalo, ale přišla oprava.

René: Je to podobné jako ve sjezdu na lyžích. Ti, co jedou ve špičce, taky občas vyletí. Nechci říct, že to k tomu patří, ale stává se to. Nám se to bohužel nevyhnulo a přišly potíže. Možná je dobře, že přišly, protože dneska víme, co udělat líp. Kdyby ta samá nepříjemnost přišla příští rok, budeme mít na autě takové změny, že ztratíme opravou jen tak do deseti minut a budeme odjíždět s plně bojeschopným strojem.

David: A další dva dny už žádné potíže s tím spojené nepřijdou.

René: Ale musíme říct, že máme špičkové mechaniky – nejen v bivaku, ale i na přejezdech, kde na to bylo jen pár minut. To bylo jak koncert ve Formuli 1. Jdou do toho naplno a to je skvělý.

Zrušené a zkracované etapy

Během letošního ročníku byl kvůli nehodě čínské závodnice zrušena úvodní etapa (prolog) a kvůli špatnému počasí dokonce celá první etapa. Další části závodu byly později kvůli dešťům či písečným bouřím zkráceny.
David: Měli jsme startovní číslo 505, startovali jsme jako šestí, takže na prologu jsme si to mohli jenom pokazit. I když Martin ty prology umí. Pro Jardu Valtra to byla nevýhoda, on by si určitě vybojoval lepší startovní pozici.

René: Byla to škoda pro diváky, kteří se na ten prolog těšili a přišli se podívat. Pro nás to význam moc nemělo, ale pro tým jo. Měli jsme starší model auta a zkušenosti, Jarda Valtr špičkové nové auto. V prologu se mělo rozhodnout, kdo z nás pojede na výsledek, kdo přijme i to riziko, že to může špatně dopadnout. Kvůli zrušeným etapám se řeklo, že to budeme my. Jarda měl vysoké startovní číslo a bylo jasné, že se bude muset prokousávat a bude mít potíže s časem. První etapa byla zrušená kvůli vodě, ale kdyby měla podobný charakter jako další tři etapy, nemyslím si, že by nějak ovlivnila výsledek.

David: Měl přijít jedenáctikilometrový prolog a my si ještě dělali srandu, že ani nemá cenu zapínat si pás. (smích) První etapa měla mít asi 250 kilometrů, to už je porce kilometrů, ale ne tak velká, ale taky nebyla. Člověk by se rozjel, přišel do toho rytmu, ale nebylo nic. Takže to pak byl skok – z ničeho rovnou na čtyři sta kilometrů.

René: V každém ročníku se zkracují etapy a dělo se to, i když byl Dakar ještě v Africe. Je to hodně o bezpečnosti – když nemůžou startovat helikoptéry, tak se to zruší. Ze zkušenosti víme, že když máte zdravotní problém, vrtulník je tam do patnácti minut. Bez vrtulníku můžete jen čekat, jestli to vyjde nebo ne…

Vyhraná etapa

David a René KilianoviTřetí etapa znamenala pro tým Martina Kolomého životní úspěch, když trať projel v nejrychlejším čase. Stal se teprve třetím Čechem, který dokázal vyhrát etapu po přesunu závodu z Afriky do Jižní Ameriky.
David: Pro mě osobně vyhraná etapa nic neznamená, počítá se až konečný výsledek. Kdybych jel celý Dakar na pátém místě a taky na něm skončil, budu radši než mít vyhrané čtyři etapy a skončit patnáctý. Pro mě je to měřítko rychlosti. Etapa byla zkrácená, jela se na mokru a v dešti, kde se ukáže kvalita jezdců. Na etapové vítězství jsme čekali dlouho, jsme za něj rádi, ale počítá se konečný výsledek. V roce 2013 Rus Nikolaev nevyhrál ani jednu etapu, ale vyhrál celý Dakar.

René: O vyhraných etapách to opravdu není. Dobrý pocit z toho člověk má, ale je důležitý k tomu přistoupit druhý den tak, že to byl den včera, nenechat se tím opít. Nám navíc k radosti přišla zpráva, že nám dali desetiminutovou penalizaci za překročení rychlostního limitu. Sice jsme protestovali, protože to bylo dost sporné, dokonce uznali, že měli sami nějaké technické potíže, ale už nám ji nikdo neodpáral. To trošku zkalilo tu radost.

Trasa

Během letošního ročníku si někteří závodníci stěžovali, že části závodu byly po planině, takže jen šlo o to držet pedál na zemi.
René: S letošní tratí jsem spokojený, nám vyhovovala. Někdo říká, že nebyly ty pravý dakarský duny, ale já se ptám všech, kteří o tom mluví, ale nikdy tam nebyli: Na základě čeho řeší, jestli to je dobrý nebo špatný? Pak se můžeme zeptat závodníků: Jak dalece vám ty duny chybí? Kdo z vás to v nich opravdu skvěle umí? Bavili jsme se i s lidmi, kteří jezdili Dakar v Africe a ti říkají, že si nelze představovat, že v Africe bylo několik etap, kde bylo tři sta kilometrů dun. Kdyby udělal někdo etapu, kde bude tři sta kilometrů dun, tak to pojede prvních deset frajerů a zbytek se tam zakope. To nejde. Duny jsou vždycky jen na úseku, který má třicet čtyřicet kilometrů. Nedá se říct, že by byla letošní trasa ochuzená o náročnost – byly tam úseky vysoko v horách, které zase zamávají s fyzičkou i s auty. Byly tam úseky v těžkých pískách a ve velkém horku v řečištích, kde stojí vzduch, vaří se motory. A rovina, kdy se jede na maximum, byla asi v polovině jedné etapy a v části druhé, v těch ostatních rozhodovalo opravdu řidičské umění a ne to, jestli se umím přiblížit maximální povolené rychlosti a držet to.

David: Trať byla podle mě hezčí než loni – byla tam podle mě vidět práce nového sportovního ředitele, bývalého závodníka Marka Comy, který trať sestavoval. Podle mě byla špičková – bylo tam sice míň dun a díky dešti byl písek vlhký, ale i tak tam bylo spousta aut zapadaných.

René: Myslím, že jsme už zažili lehčí ročníky, snad poprvé jsme závodili v takových nadmořských výškách.

Přesun Dakaru zpět do Afriky

Kvůli problémům s hledání pořadatelských zemí Rally Dakar na území jihoamerického kontinentu (Chile a Peru odstoupily) se letos začalo více hovořit o případném návratu do Afriky. Odtud se Dakar přestěhoval do Jižní Ameriky kvůli hrozbě teroristických útoků v roce 2009.
David: Ptali jsme se Pepy Kaliny, který má s africkým Dakarem bohaté zkušenosti, a ten říká, že je to vesměs podobné jako v Jižní Americe. Navíc je rozdíl mezi počasím – tady je teď největší léto a jsou tu ohromná vedra a to v Africe není. Takže se dá říct, že dvacet kilometrů dun v Jižní Americe se vyrovná čtyřiceti v Africe. Osobně jsem na Dakaru v Africe nebyl, ale jel jsem několik závodů třeba v Tunisu.

Závodní tatra pilota Martin Kolomý a bratrů KilianovýchRené: V Africe by byl Dakar co do pohodlnosti asi tvrdší, ale když pomineme tuhle stránku, myslím, že by špička startovního pole i tyhle africké úseky prolítla rychleji než druhá půlka závodníků, kteří mají k dispozici starší auta. Nemyslím si, že by se v Africe ukázaly jiné kvality jezdců – to rozložení sil by bylo pořád stejný.

David: Ve stejném termínu, jako je Dakar, se pořád jezdí podobný podnik v Africe. Ale otázka spíš je, jak velké lákadlo by přesun tak velkého podniku znamenal pro teroristy. Nechci se koukat do kalašnikova.

René: Nemůže nikdo říct, že bychom se báli, ale jít naproti takovému riziku… to nevím…

Nejlepší chvíle na letošním Dakaru

René: Pro mě to bylo to, že jsme dobře zvládli tu nejtěžší etapu. Byly tam nejen těžký písky a šílené vedro, kdy se vaří benzin v motorkách, ale bylo to i navigačně náročné. Startovali jsme na 33. místě a dojeli jsme čtvrtí nejlepší. A výborný zážitek bylo i samotné svezení ve vysokých horách na pistách, kde se nám dařilo dělat dobré časy.

David: Nejvíc se mi asi líbilo v Bolívii, kde jsme byli poprvé. Atmosféra tam byla fantastická – při každém průjezdu městem spoustu vlajek, lidí, orchestr v bivaku. Bolivijské tratě taky super, diváci paráda. Bolívie nadchla.

Nejhorší chvíle na letošním Dakaru

René: Měli jsme tam jeden okamžik, který jsem vzal čistě na sebe – nedostatečně včas jsem upozornil na tzv. kompresní místo, což je místo na trati, třeba řečiště, kam se můžete propadnout. Do toho jsme vlítli fakt rychle, naštěstí máme tak vymakaný auto, že jsme mohli pokračovat dál, ale pro mě to byla ta chvíle, kdy jsem si řekl: Hele, tak tady to končí. Neskončilo to. Pak přišel Pepa Kalina v bivaku s tím, že s tímhle místem mělo problémy víc posádek, takže routebook nebyl v tom místě úplně přesný.

Bratři Kilianovi• Plzeňští rodáci René (* 1973) a David (* 1975) Kilianovi se rallye věnují pětadvacet let, René jako navigátor, David jako mechanik.
• Na Dakaru byli oba posedmé.
• V roce 2012 se v kamionu poprvé sešli s řidičem Martinem Kolomým (* 1973) z Bruntálu. Jejich tatra tehdy dojela závod na sedmém místě, o rok později skončili pátí – vždy jako nejlepší česká posádka na Dakaru. V roce 2014 museli z technických důvodů odstoupit, loni dojeli znovu sedmí. Letos skončili na sedmnáctém místě.

David: Pro mě to byla přesně tahle díra, o který mluví brácha. Vřítili jsme se do ní v rychlosti tak 120 kilometrů v hodině, byla to strašná rána do protibřehu. A v tý chvíli se mi vybavil ročník 2011 a věděl jsem, že končíme. Byla to úplně stejná situace, kdy Martinovi praskl obratel a Jarda na tom byl ještě hůř. Obrovskou roli sehrála odpružená kabina, kterou jsme tehdy neměli a teď jo. Díky tomu jsme v pořádku a mohli jsme pokračovat. A druhý nejhorší okamžik byl v deváté etapě, kdy jsme jeli nádherně. Ze čtyřicáté pozice jsme jeli asi třetí…

René: Dá se říct, že jsme se vraceli zpátky do hry.

David: A na 99. kilometru jsme museli měnit turbo. Bylo vysoko v horách a extrémní vedro, snad největší v tom závodě a my museli vylézt ven a něco dělat. Trvalo nám to minimálně dvakrát déle, protože se to nedalo. To mi blesklo hlavou i to, jestli už nám v tomhle extrému nejde o život a jestli mi to stojí za to.

Budoucnost

Bratři Kilianovi jeli za Tatra Buggyra Racing tým potřetí, potřetí s Tatrou 815 přezdívanou FatBoy. Ve hře je ale i nový typ – Phoenix, s nímž jel letos za stejný tým Jaroslav Valtr.
René: V týmu se celkový výsledek nepovažuje za špatný, máme auto v první desítce. Kdysi dávno nám někdo řekl: Chlapci, sedm let vám bude trvat, než budete ve špičce. Už jsme se tam podívali, nejsme tam natrvalo, ale chceme tam zpátky. Bude se stavět nový Phoenix, který bude ještě lepší, a ten bychom měli mít k dispozici my. FatBoy by měl sloužit jako testovací auto.

Ukončení spolupráce Buggyry s Jaroslavem Valtrem

Celá posádka během Dakaru 2016Krátce po příletu týmu z Argentiny zpět do Čech Tatra Buggyra Racing tým oznámil, že s Jaroslavem Valtrem už do budoucna nepočítá. „Rozhodli jsme se ukončit spolupráci, protože nemáme shodu v profesionálním přístupu k závodění. Naše cesty se dnešním dnem rozcházejí," uvedl šéf týmu Jan Kalivoda na tiskové konferenci, na kterou již Valtr nepřišel.
René: Zachytili jsme v průběhu závodu, že měl Jarda na některé věci jiný názor než vedení týmu, ale jak diskuze mezi nimi probíhala, to nevíme.

David: Těžko říct, kdy se to vyhrotilo, kdy přišla poslední kapka. Pro mě ta zpráva přišla náhle po přistání. Jestli se tak vedení týmu rozhodlo, je to jeho rozhodnutí, nevidím do toho. Jardovi přeju hodně štěstí a uvidíme…

Rodina

Sedm let musí rodina a nejbližší počítat s tím, že první tři týdny v roce tráví bratři v jižní Americe. Jak vnímají to, že Dakaru a závodění věnují tolik času, energie a peněz? A baví vůbec ještě po tolika letech Reného a Davida závodění?
David: Nechci říct, že Dakar je nějaká rutina, vždycky to je nová věc, ale výhodou jsou zkušenosti. Dnes to pro nás není jen o třech týdnech na přelomu roku, jako to bylo dřív. Zúčastňujeme se dalších akcí s Buggyrou, takže je to několik závodů a testování a podobně. Takové ty konečné dodělávky na autě si taky děláme sami – aby nám to vyhovovalo při závodu. Toho času, který Dakaru věnujeme, je hodně. Rodina už si asi zvykla, ale samozřejmě jim to musí člověk vynahradit jindy. Když jsem doma, snažím se dětem víc věnovat, aby si mě víc užily.

René: Já to mám jednodušší, nemám děti. Když mám prostor, tak si ty bráchovy na chvíli vezmu a děláme spolu nějaké lumpárny. Co se týče rodiny, tak moje paní říká: když to chtějí dělat, ať to dělají, je to pořád lepší než ten čas prosedět v hospodě. Je ale pravda, že letos připustila, že měla obavu, jestli to dobře skončí. Problém s tím ale rodina nemá, až na to, že se nevyspí, protože všechny výsledky naskakují až v noci. (smích)

David: A jestli mě to baví? Po tom letošním výsledku jsem takový rozpolcený, jestli dál ano nebo ne, ale s odstupem každý další den začínají převládat ty lepší věci. A velkým lákadlem je pro mě nové auto. Těším se na něj i proto, že má novou prostornější kabinu. Teď máme sedačku opřenou o bezpečnostní rám a občas to jsou šílený bomby.