Voda v rybnících je totiž příjemná, čistá, nejsou v ní nebezpečné cerkárie a kombajny z hladiny likvidují trávu, jak jen to jejich obsluha dokáže.

Podle hydrobiologa Jindřicha Durase má Bolevák výbornou kvalitu vody a stále si ji drží. „Je to podobné jako v loňském roce, ale průhlednost vody je enormní, až 4,2 metru. Na druhou stranu přibylo vodních rostlin, s nimiž musí mít plavci trpělivost" konstatuje Duras.

Vodní rostliny na rybníku sekají kombajny. Není to ale žádný med. „Člověk, který teď s kombajnem jezdí, dokáže sekat šest hodin denně, více ne. Stroj je tak hlučný, třese se a je takové horko, že déle nevydrží. Je škoda, že před třemi týdny odešel jiný člověk, který dokázal denně sekat jedenáct i dvanáct hodin. Nikoho takového už asi neseženeme," říká Duras.

Ačkoliv kombajny vyjíždí denně, lidé je ale zahlédnout nemusí. Na vodu se totiž vydávají hlavně ráno, kdy slunce ještě tolik nepraží a rybník není plný plavců.

Sekání prý s největší pravděpodobností napomohlo také tomu, že z Boleváku zmizely parazité způsobující nepříjemné kožní problémy – cerkárie. „Kombajny totiž s kytkami sbírají také šneky, ze kterých se larvy líhnou," míní Duras. Je to však prý jen část odpovědi na otázku, proč se letos cerkárie neobjevily. „Těžko říct, co za tím je, možná se motolicím v tak teplé vodě nedaří," dodává Duras.

Stejně jako po cerkáriích není ve vodě ani stopy po sinicích.

Vhodnou vodu ke koupání, ačkoliv už méně průhlednou, nabízí také Třemošenský rybník, Šídlovák a Kameňák. „Ponořené rostliny a vysoká průhlednost vody jdou prostě proti sobě a nelze mít křišťálovou vodu bez kytek," tvrdí Jindřich Duras.