Hrdinný Chod do smrti i po ní

close Jan Sladký Kozina zoom_in Jan Sladký Kozina

Narodil se: 10. 9. 1652 v Újezdu (+ 28. 11. 1695 v Plzni)
Kariéra: sedlák, vůdčí osobnost chodského povstání
Největší úspěchy: neúnavný,
odhodlaný odpor proti vrchnosti
Rodina: s manželkou Dorotou měli šest synů, čtyři zemřeli 

„Lomikare, Lomikare. Do roka a do dne zvu tě, Lomikare, na Boží súd!" Tato slova pronesl Jan Sladký Kozina v Jiráskových Psohlavcích těsně před popravou.

28. listopadu to bude 320 let.

Vůdce chodských rebelů je dodnes bezesporu nejznámější postavou nejen Domažlicka. Řada Čechů si pod slovy „rebel vzdorující útlaku" vybaví právě jeho.

Jan Sladký se narodil v Újezdu u Domažlic. Přízvisko Kozina získal podle statku, na němž hospodařil a jemuž se dlouho říkalo u Kozinů.

Historie je na údaje o jeho životě poněkud skoupá, nicméně ví se například, že se oženil s Dorotou Pelnářovou, která Kozinovi porodila šest synů, z nichž čtyři ale zemřeli.

Do dějin Kozina doopravdy vstupuje roku 1692, kdy na Chodsku vypukly spory s německou vrchností ztělesněnou především oním Lomikarem, tedy Wolfem Maxmiliánem Lammingerem z Alben-reuthu. Nebojácný a odhodlaný muž byl v tomto roce mezi členy dvou chodských poselstev do Vídně, při audienci se dostal i k císaři. O rok později proti Lomikarovi vystoupil v trhanovském zámku a na svoji stranu získal mnoho lidí a byl také jedním z Chodů, kteří museli v Praze přihlížet potupnému rozstříhání jejich privilegií na rozkaz císaře.

Následovalo Kozinovo zatčení, věznění a poprava oběšením v Plzni. Na nádvoří pivovaru ho dodnes připomíná pamětní deska.

Masarykův rovnocenný nástupce

close Edvard Beneš zoom_in Edvard Beneš

Narodil se: 28. 5. 1884 v Kožlanech (+ 3. 9. 1948 v Sezimově. Ústí)
Kariéra: diplomat, předseda vlády, druhý čs. prezident
Největší úspěchy: československá exilová vláda v Anglii
Rodina: s manželkou Hanou Benešovou děti mít nemohli

Když Tomáš Garrigue Masaryk prohlásil, že bez Beneše bychom republiku neměli, dobře věděl, co říká.

Edvard Beneš, jeho nástupce, se v severoplzeňských Kožlanech narodil do rodiny rolníka Matěje a jeho ženy Anny, kteří mu stejně jako jeho devíti starším sourozencům odmala vštěpovali smysl pro pracovitost a základní morální hodnoty. Budoucí druhý československý prezident nemohl získat lepší základy.

Edvard Beneš (tehdy ještě Eduard, jméno si změnil roku 1906 v Paříži) v rodném městě vychodil základní školu, poté studoval na gymnáziu v Praze-Vinohradech, na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlo-Ferdinandovy, ve Fran-cii na Sorbonně, v Berlíně a také v Dijonu. Roku 1909 získal titul doktora filozofie, od roku 1912 přednášel.

Za první světové války organizoval Beneš vnitřní odboj, takzvanou Maffii, zajišťoval spojení s Masarykem a v zahraničí spolupracoval i s Milanem Rastislavem Štefánikem. V letech 1921 až 1922 byl čs. předsedou vlády, prezidentem se stal v roce 1935 po Masarykově abdikaci.

Sám Beneš abdikoval v roce 1938 po přijetí mnichovského diktátu a v Londýně se pak stal vůdčí osobností československého druhoválečného odboje. Českým prezidentem se znovu stal 28. října 1945. Ačkoliv se stavěl na odpor, komunistům v roce 1948 i kvůli podlomenému zdraví v převzetí vlády nezabránil.

Novodobý mučedník leží v Římě

close Josef Beran zoom_in Josef Beran

Narodil se: 29. 12. 1888 v Plzni (+ 17. 5. 1969 v Římě)
Kariéra: arcibiskup pražský 
a primas český ( 1946 – 1969)
Největší úspěchy: přečkal věznění nacistickým i komunistickým režimem, zlomit se nenechal
Rodina: otec Josef, učitel, matka Marie rozená Lindauerová

Plzeňský rodák kardinál Josef Beran bývá nazýván novodobým mučedníkem. Opravdu, běžný člověk si jen těžko představí, že by prožil to, co on.

Byl politickým vězněm už za nacismu, komunismus mu nic neulehčil. „Bude lépe zastavit provoz katolických škol, než aby sloužily bezbožeckému režimu," reagoval v roce 1948 na právě přijatý Zákon o jednotné škole. To už byl arcibiskupem pražským a čekaly ho roky věznění i vyhnanství.

Josef Beran vystudoval, vysvěcení na kněze absolvoval ve svých třiadvaceti letech roku 1911 a dále pokračoval ve studiu teologie, byl kaplanem, učitelem i ředitelem na ženském učitelském ústavu sv. Anny, stal se profesorem teologie i rektorem pražského arcibiskupského kněžského semináře.

V roce 1942 Berana zatkli. Po atentátu na říšského protektora Heydricha jej nacisté věznili v táborech v Terezíně a Dachau. Arcibiskupem pražským jej v listopadu 1946 jmenoval papež Pius XII.

Komunistický režim si Beran znepřátelil hned po převratu, kdy odmítl církev podřídit jeho moci. StB ho do roku 1963 internovala na různých místech, sledovala a snažila se ho zkompromitovat.

Po propuštění z internace dostal zákaz pobytu v Praze, papež Pavel VI. jej jmenoval kardinálem, Beran získal povolení vyjet do Říma… A už se nevrátil. Je jediným Čechem pohřbeným s papeži v kryptách svatopetrské baziliky.

Světec, který nepřežil hněv krále

close Jan Nepomucký zoom_in Jan Nepomucký

Narodil se: 1340 – 1350 v Nepomuku (+ 20. 3. 1393 v Praze)
Kariéra: generální vikář pražského arcibiskupa
Největší úspěchy: po mučednické smrti se stal nejen českým ale také bavorským patronem
Rodina: narodil se v rodině potomka německých kolonistů

Kdybychom se měli na české světce podívat z hlediska popularity, nejspíše by zvítězil Svatý Václav, nicméně Jan Nepomucký by se dost možná umístil hned po něm. Patron mlynářů, loďařů, vorařů, cti a zpovědního tajemství se narodil mezi lety 1340 a 1350 v tehdejším Pomuku, dnešním jihoplzeňském Nepomuku.

V naší anketě je jednoznačně nejvíce historickou osobností a o jeho životě se toho ví ještě méně než o tom Kozinově. Jisté by mělo být, že se narodil v rodině potomka německých kolonistů a jeho otec byl v Pomuku rychtářem.

V Praze studoval církevní právo, ve svých devětadvaceti letech se stal veřejným notářem, roku 1387 získal v Padově doktorát. Dva roky poté se Nepomucký (po Kuneši z Třebovle) stal generálním vikářem pražského arcibiskupa.

Spory arcibiskupa s králem Václavem IV. vedly k tomu, že král dal zatknout čtyři nejbližší arcibiskupovy spolupracovníky včetně Jana Nepomuckého, který byl podle legendy zpovědníkem královy manželky Žofie.

Po výsleších na Pražském hradě a Staroměstské radnici přišlo na řadu mučení. Všechny čtyři vikáře natahovali na skřipec a pálili loučemi, Nepomuckého prý král mučil osobně, neboť se chtěl dozvědět tajemství o své ženě. Jediný Jan během krutého mučení zemřel. Blahořečen byl 31. 5. 1721, kanonizován (svatořečen) 19 .3. 1729.

Plukovník, který stvořil zahradu

close Luboš Hruška zoom_in Luboš Hruška

Narodil se: 20. 7. 1927 v Plzni (+ 30. 6. 2007)
Kariéra: český voják, politický vězeň komunistického režimu
Největší úspěchy: vytvoření Meditační zahrady – Památníku obětem zla v Plzni
Rodina: s manželkou Ludmilou měli tři děti

V plzeňské části Doudlevce je zahrada, která dříve sice bývala obyčejným ovocným sadem, ale díky jednomu člověku se stala něčím víc.

Plukovník Luboš Hruška, politický vězeň, si totiž během trýznivých pobytů ve věznicích Špilberk, Pankrác, Bory, v Opavě, Leopoldově, Ruzyni i v jáchymovském pracovním táboře slíbil, že pokud z vězení vyjde živ, rodinnou zahradu promění.

Stala se z ní Meditační zahrada – Památník obětem zla.

Luboš Hruška se narodil v roce 1927 v Plzni. Druhá světová válka přerušila jeho studia a on pracoval u ponáletové služby, takzvané Luftschutzpolizei. Spolu s dalšími měl za úkol vyprošťovat z trosek rozbombardovaného města mrtvé i zraněné, což šestnáctiletého chlapce nemohlo nepoznamenat.

Po válce Hruška studia dokončil, nastoupil na vojenskou akademii a coby mladý důstojník začal sloužit nedaleko státních hranic. Pokusil se přeběhnout, což se mu nepodařilo, a v roce 1949 začala jeho vězeňská anabáze. Původně jej čekalo osmnáct let žaláře, ale po jedenácti přišla prezidentská amnestie. Hruška z vězení díky duchovním, jež potkal, vyšel jako hluboce věřící a tajně pokřtěný.

Meditační zahradu, jejíž součástí je i křížová cesta a kaple sv. Maxmiliána Kolbeho, začal budovat hned. Dnes areál připomíná všechny, kteří trpěli za jakéhokoliv režimu.

Hrdina s křídly na uniformě

close Antonín Liška zoom_in Antonín Liška

Narodil se: 14. 7. 1911 v Hromnici (+ 3. 12. 1998)
Kariéra: stíhací pilot, později velitel dopravního leteckého pluku československého letectva
Největší úspěchy: za svoji zem bojoval za druhé světové války
Rodina: s manželkou žili v plzeňské Mánesově ulici

Učitel, hudebník, sportovec, spisovatel… Tím vším Antonín Liška také byl. Především ovšem byl stíhacím pilotem, který za druhé světové války bojoval ve Francii a Velké Británii a před jeho jméno náleží hodnost generála.

Generál Liška se narodil v severoplzeňské Hromnici. Vystudoval učitelský ústav, chvíli dokonce i učil, po vojně zamířil nejprve na letecké oddělení Vojenské akademie v Hranicích v Prostějově a stal se stíhacím pilotem Československého letectva.

Liškův osud inspiroval otce a syna Svěrákovy při psaní scénáře snímku Tmavomodrý svět, a tak vám možná bude následující příběh povědomý.

Před německými okupanty Antonín Liška uprchl do Polska, doma nechal těhotnou manželku. Po porážce Polska se dostal do Sovětského svazu, byl vězněn a propuštěn a pak už zamířil do Velké Británie.

Po krátkém výcviku Liška létal nejprve s hurricanem, později u 312. čs. peruti s legendárním letounem spitfire. 29. června utrpěl v boji těžké zranění. Přežil v bezvědomí pád z výšky 10 000 metrů poté, co se jeho letadlo prakticky rozpadlo. Zotavil se jako zázrakem, domů se vrátil přeškolený na pilota dopravních letounů, komunisté jej však z armády vyhodili.

Na válečná léta Liška vzpomíná v ceněných knihách Stíny na obloze, Cesty mužů nebo Jak se plaší smrt. Jeho jméno nese plzeňská odbočka Svazu letců České republiky.