Trávníček stále myslí na to, co se stalo v posledním výškovém kempu ve výšce 7400 metrů. Zemřel tam člověk, ačkoliv zemřít nemusel.

Pátek 2. 10. byl prý poslední den, kdy se expedice mohla pokusit Manaslu zdolat.

Trávníček do kempu dorazil se začínající tmou. Kromě jeho kolegů tam byly dva stany Němců (vedoucí expedice se Šerpou a jeho dva klienti) a také Rakušan s Francouzem. „Ti někdy před naším příchodem sestoupili z vrcholu a teď jim chyběly síly na cokoliv," popisuje Trávníček.

Rakušan a Francouz nebyli žádní zelenáči. Zdolali už čtyři osmitisícovky. Jenže teď na nich byly vidět všechny příznaky tzv. výškové nemoci. „Edém mozku. Češi už kolem nich skákali a snažili se je i pomocí injekcí nějak dostat na nohy. Mára se mnou konzultoval, co jim píchnout, ostatní se snažili zburcovat i německé účastníky pobytového zájezdu. Sháněli jsme se po kyslíku, prosili, aby pomohli s komunikací v němčině, protože ti dva už angličtinu nepobírali. Marně," pokračuje horolezec. Němci prý ani neotevřeli stan. Přes plachtu řekli, že ke dvojici nepatří, že jdou sami a bez kyslíku.

Francouz a Rakušan se zmátořili a na radu české expedice se vydali dolů. Češi doufali, že jim ubývající nadmořská výška uleví, když pro ně kyslík nikdo neměl. „Aspoň jsme si to mysleli," líčí Trávníček. „Druhý den se bohužel ukázalo, že tam bomby byly dokonce dvě. V německých stanech. Ale prý jen pro německé klienty a pouze k záchranným účelům."

Rakušan a Francouz sestup nezvládli. Češi je našli před stanem, museli jim pomáhat z výstroje a do spacáků a pokusit se je udržet při životě. Bylo kolem minus 20 stupňů, vítr sílil, komunikace s Němci vázla.

Rakušan noc nepřežil. Jeho kolega se vedle něj probudil a pak vpadl do stanu Němců, kteří mu kyslík z bomby poskytli. Zachránila ho tato i další kyslíková lahev s velkým průtokem, již dopoledne přinesl Šerpa z níže položeného tábora.

Všichni byli unaveni fyzicky i psychicky. S tím, co se stalo, se Češi nehodlají smířit. „Ta lidská bezohlednost se nás silně dotkla. Ten pocit, kdy zjistíš, že je někdo schopen obětovat lidský život na úkor nicotného okamžiku na vrcholu nějakého kopce, který tu bude i dávno po nás, je nevysvětlitelný. Pokusíme se určité lidi dohnat minimálně k morální zodpovědnosti," vzkazuje Jan Trávníček.