Sochař Levý potřásl rukou papežovi

Při osobním setkání udivuje nejen historickými daty, ale především poutavým vyprávěním, v němž nechybí znalost detailů ze života nejen známých historických osobností, ale i kožlanských obyvatel, kteří jsou širší veřejnosti neznámí.

Bohumil Vondrášek ví, kdo si koho vzal, kde kdo bydlel, jakou kdo provozoval živnost, kdo před kým utíkal z hospody i proč do Kožlan chodil Jaroslav Vrchlický. Stačí se jen zapouslouchat…

Jestliže Kožlany jsou prezentovány jako rodiště druhého českého prezidenta Edvarda Beneše, pan Vondrášek s chutí vypráví o jiném zajímavém kožlanském obyvateli – sochaři Václavu Levém, významném umělci 19. století, který svá monumentální díla vytvořil především v Římě. „Levý není kožlanským rodákem, narodil se v Nebřežinech, ale když mu byl rok, rodiče se přestěhovali do Kožlan, kde vyrůstal. Jeho otec byl chudý švec, a tak malý Václav dělal pasáčka u rodiny Benešů. Jeho vlohy rozpoznal farář, který Václavovým rodičům doporučil, aby jej nechali vyučit truhlářem,“ popisuje pan Vondášek sochařovo dětství a dodává, že nejznámější Levého české dílo se nachází u Liběchova na Kokořínsku, kde v pětadvaceti letech Levý vytvořil z pískovcových skal monumentální hlavy, kterým se říká Čertovy a jsou vysoké okolo deseti metrů. „A když jej přijímal v Římě papež, tak mu Levý rukou srdečně potřásl, místo aby ji políbil,“ říká s úsměvem amatérský historik.

Na poštu si došel i Vrchlický

V podání Bohumila Vondráška je zajímavý i příběh kožlanské pošty. „Pošta byla v 19. století velmi důležitá instituce, díky níž měli lidé spojení se světem. Rozšiřovala tehdy lidem obzory, a tak bylo pro každé město prestižní záležitostí mít ji,“ vysvětluje. O kožlanskou poštu se zasloužil vypravěčův prapředek, purkmistr Antonín Vondrášek, který ji založil na vlastní náklady a dělal na ní pošmistra. Purkmistr Vondrášek měl čtyři dcery, myslel, že ty se o poštu budou starat. „Jenže postupně se vdávaly a z pošty odcházely, ta nejmladší musela zůstat svobodná, kdo by se jinak postaral o poštu,“ vypráví Bohumil Vondrášek a přidává další podrobnosti: „Na poště se scházeli například malíř Klír nebo skladatel Holý a pěšky sem z Čisté u Rakovníka chodil i básník Vrchlický.“ A od pošty přechází Bohumil Vondrášek k vyprávění o houslovém virtuosovi Václavu Koptovi, také kožlanském rodáku.

Rodák si vzal sestru prezidenta USA

Ten dosáhl velkého úspěchu v USA a stal se profesorem hudby na konzervatoři ve Filadelfii. I on má ale souvislost s kožlanskou poštou. Bratr Václava Kopty si totiž vzal za ženu druhorozenou dceru purkmistra Vondráška.

Hudebník Kopta má podle Bohumila Vondráška velkou zásluhu na vzniku Československa. „Nikdo z oficiálních historiků se ale jeho vlivem zevrubně nezabýval,“ poznamenává a vysvětluje: „Václav Kopta si totiž vzal za ženu svou studentku, Floru Pavlu Wilsonovou, která byla sestrou amerického prezidenta Thomase Wilsona. Ten vedl Spojené státy americké v letech 1913 – 1921 a byl velkým přítelem českého národa. Thomas Wilson vypracoval program o uspořádání světa po I. světové válce, s požadavkem autonomie národů rakousko–uherské monarchie, včetně utvoření samostatného Československa. Myslím, že přátelské vztahy k Československu měl Wilson i díky tomu, že měl v příbuzenstvu Čecha Koptu.“ Navíc oba manželé přijížděli do Kožlan, usadili se v Čechách a mladá Američanka se naučila česky.

Kořeny rodu Bohumila Vondráška sahají až do šestnáctého století a jsou pevně spjaty s Kožlany. Od padesátých let 20. století působil Bohumil Vondrášek na Kralovicku a Kožlansku jako veterinář a říká, že tady jsou možná jeho počátky zájmu o historii: „Když jsme přijel někam na ves ošetřit zvíře, často jsem vyslechl vyprávění pamětníků, dědové, často vysloužilci z první světové války nebo legionáři, byli rádi, že je někdo poslouchá, a já poslouchal se zájmem.“ Svůj zájem o historii rozvinul Bohuml Vondrášek ve chvíli, kdy odešel do důchodu, zajímavosti vyhledává v archivech, především v Muzeu a galerii severního Plzeňska v Mariánské Týnici, a vrací se k svým zápiskům. „Chodil jsem si zapisovat vyprávění jedné pamětnice, dožila se více než devadesátky a její tatínek měl v Kožlanech hospodu, takže rozhodně měla co povídat,“ prozrazuje další svůj zdroj, odkud čerpal znalosti o kožlanské historii.

„Hodně lidí z Kožlan se dokázalo ve světě prosadit, konstatuje Bohumil Vondrášek. „Kožlany vždycky měly zvláštního svobodného ducha, vrchnost byla daleko a obyvatelé města byli především řemeslníci, kteří museli být hodně houževnatí, aby se uživili,“ vysvětluje.