Podle dopravních expertů tvoří zhruba jednu třetinu z nich šoféři, kteří paradoxně nikdy nevlastnili řidičský průkaz. Body se jim ale přesto do evidence zapisují. „Někteří z nich mají do roku 2012, 2013 či 2014 zakázáno řízení motorových vozidel. To znamená, že v té době si ani nemohou udělat řidičský průkaz,“ říká Václav Ircing z BESIPu.
Obecně si podle něj většina mladých motoristů vůbec neuvědomuje následky svého chování. „Myslí si, že stačí zaplatit pokutu a vše je vyřízeno. Až najednou jim přijde domů dopis, že musí odevzdat řidičský průkaz,“ říká Ircing.
Mladí řidiči podle něj často překračují nejvyšší povolenou rychlost, jezdí na červenou, telefonují nebo předjíždějí na železničních přejezdech. „Třeba v Praze se dokáží motoristé takzvaně vybodovat během jednoho dne. Projedou třikrát tunelem, kde překročí povolenou rychlost. Policie jim to napočítá jako tři přestupky po čtyřech bodech a je to,“ vysvětluje Ircing.
Další specifickou skupinou vybodovaných řidičů jsou podle Ircinga řidiči z povolání, kteří v této statistice tvoří také velké procento. Sbírají body za to, že nedodržují stanovené přestávky a dobu odpočinku. Nutí je k tomu většinou zaměstnavatelé.
Podle prezidenta Asociace dopravních psychologů se tento jev dá pozorovat v celé republice. „Prvních pět let po získání řidičského oprávnění se šoféři vlastně teprve učí. Z autoškoly většinou umí jen předpisy a praktickou jízdu. Málokteré autoškoly naučí řidiče i zásadám bezpečné jízdy. Když pak mají tito řidiči naježděno zhruba pět tisíc kilometrů, mají pocit, že auto perfektně zvládají a nic už je nemůže překvapit. To je pak ale příčinou vážných dopravních nehod“ upozornil Hudeček.
Posteskl si, že se asociaci zatím nepodařilo v České republice prosadit takzvaný řidičák na zkoušku. Taková praxe funguje například v sousedním Rakousku, kde šoféři jezdí první tři roky po získání řidičáku na zkoušku a pak teprve, když se osvědčí, jej získají definitivně.
