Invalidní žena, která se bez pomoci neobleče, neusadí na vozík a navíc má neustále plicní ventilaci, potřebuje celodenní péči. Už 20 let se o ni stará matka. Po loňské úpravě zákona o sociálních službách ale Jeslínková přišla o třetinu příspěvku na péči. I když je plně odkázána na stálou pomoc jiného člověka, od státu teď dostává místo dosavadních 12.000 příspěvek jen 8000 korun, řekla dnes novinářům. Pokud by si měla kupovat sociální službu, stačil by měsíčně tento příspěvek jen k zaplacení 80 hodin péče.

Za její případ se postavila Národní rada osob se zdravotním postižením (NRZP). Podle předsedy Václava Krásy je lidí s podobným příběhem v celé zemi mnoho. Většinou ale nemají odvahu vystoupit a na problém poukázat. Národní rada chce proto především dosáhnout změny zákona a návratu pravidel pro poskytování příspěvků do doby před loňskou změnou, řekl Krása. "Ten systém je nefunkční a krutým způsobem poškozuje lidi s postižením," řekl. Doufá, že změna zákona a pomoc postiženým lidem bude mezi prvními kroky nově zvolených poslanců po podzimních volbách.

Jeslínková nyní podá proti rozhodnutí o snížení stupně závislosti správní žalobu a pokud neuspěje, tak kasační stížnost. "Chceme tento případ dotáhnout až do konce, případně i k Ústavnímu soudu, a na něm se pokusíme dosáhnout i toho, aby se změnil zákon," uvedl Krása. Podle něj už řada lidí se správní žalobou v podobné situaci uspěla.

Do loňska platná pravidla po posuzování stupně závislosti hodnotila až 36 úkonů zahrnujících přes 120 kritérií. Nyní se posuzuje nárok postiženého člověka jen podle toho, zda zvládá deset základních životních aktivit. To ale není pro charakteristiku potřebnosti péče dostačující, tvrdí Krása i Jeslínková. Ona nyní podle nového hodnocení zvládá osm aktivit, což stačí jen na třetí stupeň příspěvku na péči. Úředníci, kteří rozhodli o snížení jejího stupně závislosti, jednali v souladu se zákonem, ten je ale špatný, tvrdí Krása, Jeslínková i předseda NRZP v Plzeňském kraji Miroslav Valina.

Jednašedesátiletá matka Jeslínkové Miloslava musí dceři každé ráno pomoci s hygienou, obléknout ji, upnout ji do zpevňujícího korzetu a přenést do vozíku. Během dne a často i noci ji několikrát polohuje, přes den ji musí dát odpočinout na postel, protože nevydrží sedět celý den. Navíc je třeba stále hlídat ventilátor, sterilizovat ho a odsávat, aby se dcera neudusila. Protože se ale její dcera orientuje a naučila se i s ventilací, byť s obtížemi mluvit, nesplňuje podmínky pro nejvyšší stupeň závislosti. "Bez mámy bych nemohla nic, na posteli ani nezvednu hlavu," řekla postižená žena.

"Bojím se toho, kdybych se nemohla o dceru starat, skončila by jako ležící pacient v nemocnici. Tam by ji nikdo na vozík nedával, zůstala by jen na posteli, přitom ona je i přes postižení velmi aktivní člověk, plná elánu," řekla její matka. Jeslínkovou upoutala na vozík genetická choroba, začala se zhoršovat v 17 letech, tři roky pak žena strávila v nemocnici na ARO. Posledních 20 let se o ni nepřetržitě stará matka. Jeslínková i přes svůj handicap pracuje doma na počítači.