„Mám ho asi tři roky, koupil jsem ho na inzerát v dost špatném stavu. Na střeše i v čalounění bylo několik myších hnízd. Taky obilí, konopí, chlupy, peří ze slepic a bůhví, co ještě,“ vzpomíná Plzeňan Jan Treml. Přesto se však do opravy pustil s nadšením, za dva a půl roku ho renovace stála více než půl milionu korun. „Doma ho moc nevidím, ale různé cesty do muzeí za inspirací a za náhradními díly podnikám s ním,“ prozradila Deníku manželka Eva, která se spíše než o auta stará o doplňky a dobové oblečení.

Walter však není jediný veterán, který Jan Treml vlastní. „Zamlada jsem měl pragovku, ale pak přišly děti, nebyl čas, tak jsem ji prodal,“ popisuje nadšenec, který se po letech k této zálibě vrátil. „Teď máme celkem čtyři veterány. Tohle zkrátka není koníček, ale kobyla,“ usmívá se Eva Tremlová. A kde přišel Walter ke své barevné kombinaci? „Koupili jsme kola a ta už byla nastříkaná. Podle nich jsme pak tedy vybírali barvu na karoserii,“ dodává sympatická dáma.

Na 22. ročník jízdy historických vozidel okolím Plzně se v sobotu vydalo 115 vozů. „Je to větší počet než loni,“ podotkl organizátor jízdy Václav Cipra z Veteran Car Clubu Plzeň. Nejstarší plechový účastník na trati byl Chandler z roku 1919. Veteráni přilákali na Boleveckou náves v Plzni, kde byl start i cíl 85 kilometrů dlouhého závodu, stovky lidí. „Tati, proč nejezdí taková auta i po silnicích?“ tázal se asi sedmiletý chlapec. „Toníčku, možná proto, že jedno stojí tolik korunek, co náš domeček,“ odvětil mu tatínek.