Rodák z Pelhřimova nejdříve učil děti
 a teenagery z chudinských čtvrtí angličtinu, pak se přesunul do úplně jiného světa – na olympiádu. Dobrovolník nastupuje do služby hlavně v momentě, kdy skončí zápas a sportovci se setkávají s novináři.

Před dvěma lety jste vyplnil přihlášku, že byste chtěl být dobrovolníkem na olympiádě. Jak vás to vůbec napadlo?
Na podobnou akci jsem se snažil dostat už dříve. Myslím, že to bylo mládežnické mistrovství v lyžování, ale nevyšlo to. Soči jsem promeškal, ale měl jsem tam přátele, se kterými jsme se pak o zkušenosti bavil. V tu chvíli už byly, myslím, otevřené přihlášky do Ria, a tak jsem to zkusil. Obecně mě to táhne do zahraničí i za dobrovolnickými zkušenostmi. Na magisterském studiu jsem se věnoval projektovému řízení. Olympiádu považuji za jeden z největších projektů na světě, takže mi přišlo fajn zapojit se do něj alespoň takto.

Do Ria jste však odjížděl dřív, než začala olympiáda, protože jste tam vyučoval angličtinu. Byla to souhra náhod, že jste se jako lektor dostal zrovna do Brazílie?
Prakticky je to jedna velká klika. Řekl jsem si, že když už vyrážím na druhý konec světa, chci z toho mít co nejvíc. Jako bývalý člen studentské organizace AIESEC jsem zjistil aktuální stáže v Riu. Měl jsem štěstí, že mě na jednu z nich nakonec vybrali.

V čem spočívala vaše lektorská činnost?
Pět týdnů jsem působil
v neziskové organizaci INPAR, která pracuje s dětmi
a teenagery z chudinských čtvrtí (takzvaných favel), kterými je Rio proslaveno. Klíčový smysl organizace, jak jsem o vnímal já, je zajistit, aby děti netrávily volný čas na ulicích, kde by se mohly dostat do kontaktu s místními gangy, drogami a zbraněmi, ale naopak aby rozvíjely své dovednosti, získávaly informace
o světě za hranicemi své komunity a vzdělávaly se. Moje role spočívala v tom, že jsem je učil angličtinu
a zároveň jim ukazoval krásy světa a České republiky. Měl jsem i hodiny pro dospělé, kteří pocházejí ze stejných komunit.

Nebyl pro vás šok najednou se ocitnout ve světě olympiády, která vytváří úplně jiný obraz města?
Jsem vázaný určitou mlčenlivostí. Mohu tedy pouze konstatovat fakta. Událost, kterou sledují ve světě tři miliardy lidí, je zasazená do města, které má dlouhodobé problémy s kriminalitou, sociálními rozdíly a dalšími. Kdo chce, píše o olympiádě pozitivně, kdo nechce, velmi snadno nalezne nedostatky, kontrasty či kontroverze. Ale takové je přesně Rio. Názor místních obyvatel na olympiádu se pohybuje prakticky pouze na úrovni dvou extrémů – pro, nebo proti.

Jaká je náplň vaší práce?
Jsem členem týmu zajištujícího chod takzvané Mixed zone v Carioca Aréně 3, která momentálně hostí šerm a v druhé polovině olympiády ji čeká taekwondo. Naším cílem je zajistit příjemné a plynulé setkání novinářů a sportovců hned po souboji.

Předpokládám, že tady zažíváte různé situace, od radostných až po nepříjemné. Zmiňte nějakou příhodu ze zákulisí.
Kvůli mlčenlivosti nemůžu být konkrétní, ale švihnutí mečem o zem tady není nic výjimečného. Atleti sem zamíří ihned po souboji, je to tedy velmi emotivní, ale nevnímám žádnou nenávist. Sportovci se znají už od svých začátků a z růz-ných turnajů. Panuje tu ma-ximální respekt, pokora
a úcta, kterou by člověk očekával od olympijských her. Zároveň vyslechnu emotivní a unikátní příběhy jednotlivých atletů popisujících jejich kariéru. Člověk je také centimetry od krásných olympijských medailí, takže emoce jsou cítit i na straně dobrovolníků. Naším hlavním cílem je ale zachovat maximální profesionalitu, a tak jakékoliv focení či nedej bože autogramy nepřicházejí v úvahu!

Jste spokojený s výběrem přidělených disciplín, tedy šermem a taekwondem?
Pro dobrovolnictví na olympiádě si sporty nevybíráte, jsou vám přiděleny automaticky. Můžete nabídnutou pozici odmítnout a doufat v lepší, což jsem nechtěl riskovat. Se šermem jsem se setkal až tady a je to úžasný sport. Taekwondu jsem se chvíli věnoval ve svém dětství v Pelhřimově pod vedením Petra Lacka.
S ním jsem byl i nedávno
v kontaktu a potvrdil mi, že také světové taekwondo je malý rybníček. On sám někteří atleti, kteří se představí v Riu, zná osobně.

Narážíte jako dobrovolník často na kulturní, případně jiné rozdíly?
Tvoří krásu a podstatu olympiády. Potkávání lidí
z jiných kultur je i jednou
z hlavních motivací velkého počtu dobrovolníků. Na tyto situace jsme se připravili při sérií školení, která se zaměřují na pochopení olympijských hodnot.

Nepřijdou vám pravidla
 a mlčenlivost, kterými jste vázán, příliš striktní, nebo jsou omezení vykoupena výjimečnou zkušeností?
Myslím, že není potřeba to nijak dramatizovat. Je to běžná praxe. Když podepisujete smlouvu v zaměstnání, její součástí bývá velmi často i doložka o mlčenlivosti. Tady žádná smlouva není, ale přihlášením do dobrovolnického programu každý akceptuje respektování tohoto pravidla, které se já snažím ctít.

Trávíte i svůj volný čas na olympiádě, třeba tím, že fandíte českým sportovcům?
Pokud mám čas, nasávám atmosféru olympiády. Na sportoviště se ale musím dostat jako každý jiný divák s platným lístkem. Zatím jsem zhlédl zápas v basketbale, ve středu jsem fandil českým sportovcům Köni-govi a Bártovi při časovce na vrcholu jednoho ze stoupání. Ve čtvrtek jsem byl
v Českém domě, kde jsem slavil zlatou medaili judisty Lukáše Krpálka. Oslava neměla chybu. Všichni si ji moc užili. Zároveň se snažím potkat se s ostatními českými dobrovolníky v Riu, což není jednoduchý úkol. Další sporty se pokusím navštívit podle časových možností.

Kolik medailí podle vás česká reprezentace přiveze?
Doufám, že to bude více než z Londýna, kde jich bylo jedenáct. Skvělý byl čtvrteční výkon Lukáše Krpálka. Momentálně se nám daří hodně v tenise. Také uvidíme, jak dopadneme v atletice, kde máme spoustu želízek v ohni, mimo jiné obhájce medailí z Londýna. Rád bych stihl nějakou oslavu v Českém domě, tak doufám, že jich bude opravdu co nejvíce.

Vy sám aktivně sportujete?
Považuji se za hobby horského cyklistu a nadšeného horolezce. Vše je asi spojeno s mojí láskou k pří-rodě a horám, kterou oba tyto sporty spojují. V těchto sportech se účastním i závodů, ale hledám spíše intenzivní a nevšední zážitek než umístnění na prvních místech.

Pokud byste se přeci jen na chvilku stal fanouškem, 
s kým byste se chtěl v Riu potkat?
Fandím cyklistiky. Pokud považujete za setkání to, že kolem vás projede hned dvakrát ve vzdálenosti desítek centimetrů rychlostí kolem třiceti až čtyřiceti kilometrů v hodině Chris Froome, Fabian Cancellara
a Tony Martin, včetně českých závodníků Lea Königa a Jana Bárty, jsem spokojen. Rád bych se potkal s českými sportovci a poděkoval jim za reprezentování naší země. Když jako dobrovolník vidíte v soupiskách sportů v informačním systému české vlajky, zahřeje vás to u srdce.

Zůstanete po olympiádě ještě Riu, nebo hned po skončení odjíždíte?
Olympiáda končí jednadvacátého, já odlétám až šestadvacátého srpna. Poslední volné dny budu buď pomáhat v Českém domě při jeho demontáži, nebo si je užiji s místními. Zkusím ještě navštívit turistická místa, která jsem nestihl svou stopou poznamenat, jako třeba Cukrovou homoli.