„Moji rodiče jsou z Vietnamu. Já jsem se ale narodila v Německu, kde v té době žili. Do Čech jsme se přestěhovali, když mi bylo pět. Do školy jsem začala chodit tady,“ říká Linh, která studuje Integrovanou střední školu živnostenskou v Plzni. Jejím snem ale je dostat se na londýnskou College of Art and Design. Už si na ni podala přihlášku. Teď čeká, jak vše dopadne. Po jejím absolvování by se prý ale podle svých slov nebránila vrátit se zpět do západočeské metropole. „Mám to tady moc ráda. Myslím si, že soužití mezi Čechy a Vietnamci je tu dobré,“ dodává dívka, která při své tvorbě často mixuje evropskou a asijskou módu. „Mám ráda extravaganci. Ráda kombinuji různé materiály, například plech nebo dřevo,“ říká Linh. Styl, jakým se lidé v Plzni oblékají, se jí líbí. „Neřídí se módou. Nosí to, co je jim pohodlné. To je dobře,“ dodává.

Linda má maminku Češku a tatínka Číňana. I ona má ráda nekonvenční přístupy k umění. „Miluji šílenosti. Chci se lišit od ostatních,“ svěřuje se patnáctiletá fotografka. Svému koníčku se věnuje teprve rok, ale na svém kontě má už pěkných pár snímků. „Začalo to, když jsem dostala zrcadlovku a pak jsem byla v Číně. Na focení je tam toho spousta. Dělala jsem různé detaily a nadchlo mě to,“ popisuje začátky Linda. Její snímky se vyznačují výraznou ponurostí a depresivností. „Snažím se vystihnout výraz v tváři modelky. Určitou emoci v určitý moment,“ sděluje.

Jako hlavní povolání by prý fotografování dělat nechtěla. „Ale být fotografkou na volné noze by mě bavilo,“ dodává studentka plzeňského gymnázia. Uvažovala prý o tom, že by studovala uměleckou školu. „Už by ale nebyla cesta zpět. Musela bych se živit tím,“ konstatuje. Fotí například i party a koncerty, ale nejvíce jí vyhovují umělecká fota.