O jejich vyzdvižení se postaral archeolog Jan Vladař. Stíhačku zabořenou v letitém bahně si hlídal už od roku sametové revoluce.

Dalo by se říct, že se na vyhledávání letadel specializujete. Jak dlouho už?
Případ v Kožlanech, to bylo jedno z prvních letadel, na které jsem přišel. Asi v roce 1989, kdy mi bylo patnáct let, jsem se vůbec poprvé dozvěděl, že okolo Plzně za války havarovaly americké bombardéry, a také, že na dně kožlanského rybníka leží německá stíhačka. Od té doby jsem tam jezdil, seznamoval se s pamětníky, kteří mi tu událost potvrzovali a vypravovali o ní. Postupně se ukázalo, že havárie byla propojena s dalšími událostmi v okolí, které se ale zpočátku pletly. Dne 16. října 1944 totiž nad Kožlany, Kralovicemi a Jesenicí proběhl během náletu na Most rozsáhlý letecký souboj a havárii v Kožlanech jsem na základě kronik spojoval právě s tímto střetnutím. Nebyla to ale pravda, tato událost se stala o měsíc později, 19. listopadu, a stíhačka havarovala spíše kvůli zmatkům německého velení a špatnému počasí.

Čtyřiadvacet let jste o ní shromažďoval informace a čekal, kdy se Kožlanští dají do oprav a rybník vypustí?
Už v prvních letech, kdy jsem do Kožlan jezdil, se opravy připravovaly, ale aktivněji se do nich obec pustila před třemi roky. Začal jsem jednat s panem starostou, upozorňoval jsem ho, že na dně rybníka je významný archeologický nález a je třeba ho ošetřit.

Věděli jste předem, do kterých míst letadlo spadlo?
Podle pamětníků z Kožlan a Čisté jsme věděli téměř přesně, kde by mělo být. Proto nás na jaře, když byl rybník vypuštěn, docela překvapilo, že jsme s hloubkovým detektorem ani magnetometrem nezachytili jediný signál. Našli jsme jen loukoťové kolo od žebřiňáku a potopené hokejové branky, ale po letadle, což představuje tunu kovu, žádná stopa. Další příležitost jsme měli až v listopadu. Práce se opět rozběhly, počasí nebylo ideální. Jeden den mi volal pan starosta, že se zase pracuje, a já jsem druhý den od bagristů slyšel, že to místo našli. V obrovském kráteru jim prý málem zapadl bagr.

Takže letadlo leželo jinde, než jste původně čekali?
Právě že ne, bylo tam, kde mělo. Ale přístroje ho nedokázaly zachytit. Myslím, že to bylo kvůli vrstvám usazenin. Pod půlmetrem bahna byly ještě nánosy štěrku.

Stíhačka byla rozbitá na kusy, ale co všechno jste zachránili?
Na jednu stranu jsme byli překvapeni tím, co všechno se zachovalo. Většinou jde o těžké části, jako je motor, ale z Kožlan máme ještě téměř celé křídlo včetně zbraní, dvaceti a třicetimilimetrových kanonů, podvozkové nohy a pneumatik, na nichž je nápis Continental Made in Germany. Také tlumiče jsou jako nové. Vytáhli jsme hvězdicový motor BMW a vrtulový náboj s jedním celým listem. Z dalších listů zbyly jen úlomky, protože motor do poslední chvíle pracoval. Kromě toho máme velké části trupu a kabiny, pancéřovou sedačku pilota jsme poskládali z mnoha úlomků menších než deset krát deset centimetrů… Nálezů je obrovské množství, což není v podobných případech obvyklé. V tomto ohledu je Focke-Wulf z Kožlan unikátní. Na druhou stranu, bohužel, všechny nalezené části jsou rozbité na drobné kousky, včetně pancéřových plátů nebo masivní, ocelové skříně klikové hřídele motoru.

Co se s troskami dělo dál, když jste je vyzvedli?
Samotné vyzvedávání trosek zkomplikoval nečekaný nález kanonů a munice, zbraně totiž byly pouze v křídlech a dopředu jsme zachování této části letounu téměř vyloučili. Naštěstí se díky vstřícnosti Policie ČR a jejím pyrotechnikům a Hasičskému záchrannému sboru podařilo ve výzkumu pokračovat a současně předběžně očistit většinu nálezů přímo na místě. Pak jsme nálezy převezli k důkladnému umytí a teď čekají ve skladu, až vyschnou. Potom začneme s restaurátorskými pracemi. Zejména kovové části je třeba zakonzervovat, aby dále nekorodovaly.

Na řadu přijde předpokládám také zkoumání trosek.
Jedna část výzkumu je zachránit artefakty pro muzejní účely, druhá pak pokusit se získat co největší množství informací. Na výzkumu mi nezištně pomáhají odborníci na německou techniku Petr Hruška a Pavel Krejčí. Zajímá nás konstrukce letadla, neboť ačkoliv se může zdát, že ještě není tak staré, většina německé dokumentace o vyráběné technice byla na konci druhé světové války zničena a řada technických řešení nás nyní překvapuje. Dále nás zajímá zbarvení letadla, jeho výrobní číslo i čísla jednotlivých komponentů. Výrobní číslo letadla je nejdůležitější, díky němu budeme moci zjistit nejen kde a kdy bylo sestrojeno, ale poznat i jeho další osudy, jako třeba přidělení k jednotce.

Znáte i jméno pilota a za všechny ty roky jste nasbíral maximum informací. K čemu je pak využijete?
V současnosti pracuji s týmem autorů na několika monografiích o válečných letadlech účastnících se bojů nad naším územím a unikátnímu nálezu z Kožlan by mohl být věnován jeden díl. Bohužel z obchodních důvodů jsou tyto knihy určeny pro zahraničí.

Několik publikací, na kterých jste se podílel, ale u nás vyšlo. Je tahle osvěta důležitá?
Snažíme se tyto události stále připomínat a informace o nich často uvádět na pravou míru. Například ohledně amerického bombardéru, který spadl u Litic, se stále traduje, že Němci po havárii zabili dvanáct členů posádky. Přestože napíšeme knížku, kde to vyvracíme, neboť v bombardéru ani dvanáct letců nebylo, tak se stále dozvídám, že v Liticích utloukli americké letce. Proto jsem rád, kdykoliv můžeme prezentovat výsledky našeho výzkumu a pokusit se čtenářům i všem zájemcům říkat, jak to tehdy bylo.

Kde kromě knih jsou pak výsledky vaší práce k vidění? Vystavíte kožlanský Focke-Wulf?
Velice bychom rádi. V roce 1993 se blízkému kolegovi podařilo vytáhnout zbytky amerického čtyřmotorového bombardéru Liberator, který havaroval na Dubči u Nepomuku. Našli se tři motory a povedlo se uspořádat výstavu v tehdy vzniklém nepomuckém muzeu. Pak byla zrušena, krátce se objevila v Blovicích, a teď myslím, že se ji podaří obnovit zase v Nepomuku, což bude ideální. Teď bychom chtěli postupovat podobně. Majitelem nálezu bude Plzeňský kraj, ale nejprve, třeba krátkodobě, bych uvítal vystavit vrak přímo v místě, v kožlanském muzeu nebo v Mariánské Týnici. Samozřejmě nejlepší by bylo mít prostory přímo pro tyto památky. V Pattonově muzeu v plzeňském Pekle by to bylo úplně ideální.

Památce válečných letců Plzeňsko leccos dluží.
Ano. Letecká válka byla pro Československo a především pro Plzeňský kraj specifickou událostí. Zatímco přes ostatní země se během války dvakrát přehnala fronta, v Čechách byla letecká válka vlastně jediným dokladem probíhajících bojů. Plzeň v ní díky Škodovce, která byla prvořadým cílem pro spojenecké letce, hrála prim. Přesto tuto část historie dnes připomíná naprosté minimum památek. A to je škoda.