„Byl to poměrně nervózní závod. Zpočátku jsem se snažila sjet závodnice přede mnou, což mě stálo poměrně dost sil, ale věděla jsem, že ta skupina bude mít větší sílu a později už by se mi to nemuselo podařit,“ popsala Kateřina Razýmová na svazovém webu svůj plán pro populární laufařský Engadin Skimarathon ze Svatého Mořice do S-chanf, který byl poprvé součástí Světového poháru.
Česká rezentantka se brzy dostala do balíku od 13. místa. Ale po 20. kilometru se dotáhly na skupinu před nimi, do boje o páté místo tak mohlo zasáhnout celkem 18 závodnic. Na čele se pohybovalo odskočené kvarteto Anderssonová, Stupaková, Digginsová a Heidi Wengová.
„Naštěstí se postupem času tempo uklidnilo a mohla jsem využít závětří,“ pokračovala závodnice plzeňského Sport Clubu, která pochází z Postřekova na Domažlicku.
Na posledním stoupání asi dva kilometry před cílem si najela za Rakušanku Stadloberovou. „Myslela jsem, že bude rychlá, ale nakonec se to ukázalo jako špatný tah, protože skupinka před námi nám cukla. Překvapivě jsem pak po dojezdu ještě měla dost sil,“ popisovala Razýmová závěr maratonu, v němž finišovala na 16. místě.
„Bylo to zajímavé. Nejsem zvyklá na to, že člověk neví, kde jede, kam jede a může se orientovat jen podle hodinek. Poprvé v životě jsem také jela s bidonem. Kvůli sněžení se jelo prakticky jen ve stopě vyjeté od skútru, vystoupit se nedalo ani kvůli tomu protivětru,“ doplnila česká jednička, která obsadila v konečném účtování Světového poháru 19. místo.
O lepší výsledek ve švýcarském Engadinu ji připravil už pád na prvním kilometru sobotního závodu s hromadným startem, po němž ztratila kontakt s nejlepšími.
„Ten závod pro mě skončil na prvním kilometru, kdy mě srazila Němka Victoria Carl, spadla jsem a přehnalo se kolem mě celé startovní pole. Navíc jsem měla zlomenou hůl,“ vrátila se Razýmové na svazovém webu k sobotní kolizi. „Naštěstí není ta ztráta velká, od nejlepší patnáctky mě dělí nějakých patnáct vteřin, to pro třicítku není nic zásadního,“ doplnila.
A skutečně včera se dotáhla na 16. příčku.
