Životní jubileum bývá časem k ohlédnutí. Jaké vzpomínky se vám v těchto dnech vybavují?

Vzpomínek je tolik, že by vydaly na román. V poslední době se velmi často vracím k období dětství. Byly mi dva roky, když jsme se přestěhovali z Prahy do Klatov. Vyrůstala jsem ve skvělém kolektivu „náplav“, jak říkají Klatováci přistěhovalcům, a pod vedením výborných učitelů a profesorů. V šesti letech jsem začínala jako houslistka, později jsem přibrala sólový zpěv a klavír. Od 11 let jsem zpívala, kde se dalo. Pak přišlo studium na Státní jazykové škole a Státní konzervatoři v Praze. Mojí profesorkou sólového zpěvu byla skvělá Talichova sopranistka Miluše Dvořáková, která předčasně musela z politických důvodů opustit Národní divadlo. Po celý život jsem se k ní vracela pro cenné rady a chodila na pěvecké konzultace. Mými rádci byli i sólista Národního divadla Zdeněk Otava, dědeček současného ředitele plzeňského divadla, paní Libuše Domanínská a Marie Vojtková-Paříková.

První angažmá jste získala v roce 1977 v Divadle J. K. Tyla Plzni…

Dovolím si vyjmenovat alespoň ty, na které nelze zapomenout. Šéf opery dr. Karel Vašata, dirigenti Bohumír Liška, Josef Chaloupka a Ivan Pařík, František Drs, můj oblíbený spolužák a skvělý člověk, a Jiří Malát. V mých vzpomínkách defiluje celá řada kolegů, kteří nezištně dovedli poradit, za což jim ze srdce děkuji. Režiséři Oldřich Kříž, Inge Švandová-Koutecká, vynikající šéf činohry Ota Ševčík, šéf baletu pan Gustav Voborník…

Plzeň jste s manželem na čas opustili.

Dostali jsme příležitost vyzkoušet si angažmá v Německu. I na to zůstaly krásné vzpomínky. Uvedu alespoň jména tří velikánů drážďanské opery: intendant dr. Horst Seeger, dirigent Siegfried Kurz, režisér Joachim Herz… Po třech letech jsme se však museli z rodinných důvodů vrátit. Na dva roky vedly naše kroky do Hudebního divadla v Karlíně, kde jsme mj. spolupracovali s velkým umělcem i člověkem, dirigentem Karlem Vlachem. Následovalo ostravské divadlo s plejádou úžasných umělců i doživotních přátel, za které si dovolím jedno velké jméno: pan šéfdirigent operety Vladimír Brázda. Bylo mně ctí s ním spolupracovat, neboť jsme velmi rádi hostovali i v klasické operetě.

Na konci 80. let jste se s manželem vrátili do plzeňského divadla…

Děkuji za všechny nádherné role v Plzni. Titulní role i Cizí kněžna v Rusalce, Pamina v Kouzelné flétně, Mimi v Bohémě, Markéta ve Faustovi a Markétě, Straussova Arabella, Milada v Daliborovi, Jeníček v Perníkové chaloupce, Vendulka v Hubičce, Lišák Zlatohřbítek v Bystroušce a mnoho dalších. Z posledních rolí vyjmenuji ty nejúspěšnější: Eboli v Donu Carlosovi a sen každé mezzosopranistky – Verdiho Requiem – mezzosopránové sólo a Janáčkův Zápisník zmizelého. Ztvárnění role Eboli mi přineslo další hostování ve Státní opeře Praha.

Nakonec jste z plzeňského divadla v roce 1999 odešla.

Potřebovala jsem více prostoru pro koncerty s orchestrem v Rudolfinu a hostování v sousedním Německu. Mimo to jsme se věnovali charitativní činnosti pro nemocnice, útulky, ústavy pro nevidomé, handicapované a rovněž lidi bez domova.

Žijete sice v Praze, váš život je však úzce spjat se západními Čechami. Jste stále v kontaktu s naším regionem?

Samozřejmě. Mám tady nejen část rodiny, ale i spolužáky ze ZDŠ Klatovy a kolegy z DJKT v Plzni. Vzpomínám na krásný koncert ve zcela zaplněných Masných krámech v roce 2018 k jubileu Lilky Ročákové a mého manžela Miloše Ježila, kterého jsem se rovněž zúčastnila i s některými kolegy. S velkou lítostí musím konstatovat, že mnozí opustili tento svět předčasně…

Jak jste prožívala dobu karantény?

Zasáhlo nás to jako všechny umělce. Koncerty se plánují často i s ročním předstihem. Nejde o zisky, ale o to, že vypadnete z každodenního pevného režimu. Mnohé termíny jsou zrušeny nebo přesunuty. Soucítím s mladými umělci, kteří byli zasaženi mnohem více než my.

Jistě už máte řadu plánů do budoucna. Na co se těšíte?

V našem věku mohu snad použít název románu Haliny Pawlowské Díky za každé nové ráno. Těším se na návrat do Plzeňského kraje, kde máme nemovitost. Těším se na plavání v ledové Radbuze, procházky s pejskem, na západy a východy slunce, na častější setkávání s rodinou, která žije trvale v Německu,i na kolegy. Věřím, že najdu čas i k návštěvě DJKT v Plzni. A přijde-li ještě nějaká další nabídka k vystoupení, neodmítnu.