Lokomotiva Českých drah 556.0506 zvaná Štokr a její kolegyně z plzeňského Iron Monument Clubu označená číslem 475.111 a přezdívaná Šlechtična totiž v západočeské metropoli testovaly tři čerstvě rekonstruované mosty. Dohromady váží 350 tun.
Stavbaři jako první testovali most přes Úslavu. „Při zatěžovací zkoušce mostu měříme, jak se konstrukce pod zkušebním zatížením prohne. Parní lokomotivy používáme, protože jsou těžké, mají hodně náprav a zatížení je tedy rovnoměrné a odpovídá tomu, na co byl most navrhován. Na poměry toho, co na trati jezdí, jsou lokomotivy těžké, ale zatížení je přitom asi poloviční než to, pro které je most navržen," vysvětloval za společnost Metrostav Tomáš Wangler, specialista přípravy modernizace na trati Rokycany – Plzeň.
Uprostřed mostu nakonec stavbaři naměřili průhyb asi 29 milimetrů. „To je správná a odpovídající hodnota a my můžeme konstatovat, že most je postaven dobře a bude dobře fungovat. Prohýbá se zhruba na polovinu toho, co by vydržel, a dá se říct, že se prokázalo, že je z lepšího betonu, než musel být," konstatoval Wangler.
Most na původní trati Praha – Plzeň vypadal před rekonstrukcí jinak. „Měl šest polí, na každé straně dvě kamenné klenby a mezi tím dvě ocelové konstrukce. My jsme krajní klenby zasypali, nebylo možné je rekonstruovat, a střední dvě konstrukce nahradili jedinou. Střední pilíř, který pod ní zůstal, je už nefunkční, novou konstrukci nepodpírá a příští rok ho zbouráme," dodal.
Z mostu nad Úslavou se stavbaři přesunuli do Mohylové a Potoční ulice. „Princip zatěžovacích zkoušek byl stejný s tím rozdílem, že mosty jsou kratší. Zatímco na mostu přes Úslavu jsme museli mít tři polohy lokomotiv, na zbylých stačí jedna poloha a most byl zatížený po celé délce," dodal Wangler.
