Sovětský svaz vpadl 17. září 1939 do Polska bez formálního vyhlášení války. Stalo se tak šestnáct dní poté, co bylo Polsko napadeno nacistickým Německem. Invaze skončila 6. října rozdělením území Polska mezi Německo a Sovětský svaz a zánikem Druhé Polské republiky.

Dlouhodobé obavy

Sovětský svaz se v druhé polovině 30. let dostával (mimo jiné vlivem Stalinova teroru) do mezinárodní izolace. Demokratické vlády odrazovaly Stalinovy metody a navíc se oprávněně obávaly expanzivní politiky Sovětů. Obavy ze Stalinových dobyvačných úmyslů stály i za nepřijetím údajné "sovětské pomoci", kterou prý byl Sovětský svaz připraven nabídnout Československu v době Mnichovské dohody, pokud o ni československá vláda požádá. 

Komunistická historiografie tuto pomoc často zmiňovala, ale zamlčovala přitom, že tato pomoc by musela putovat buď přes Polsko nebo přes Rumunsko, protože Československo nemělo se Sověty společnou hranici. A ani jedna z těchto zemí Rusům průchod nedovolila, protože se obě oprávněně obávaly, že Sovětský svaz by v takovém případě přistoupil k zabrání části jejich území: v případě Rumunska Besarábie, v případě Polska Zakarpatské Ukrajiny (Polsko zkusil Sovětský svaz okupovat už v letech 1919 až 1921, Besarábii veřejně považoval za součást svého teritoria, s jejímž odtržením po první světové válce se nesmířil). Možná intervence bolševiků také vyvolávala velké zneklidnění západního světa.

Tyto obavy pak stály i za tím, že Velká Británie, Francie, Polsko a Rumunsko odmítly začátkem roku 1939 sovětské návrhy na spojenectví proti nacistickému Německu. Sověti totiž skutečně žádali, aby jim v rámci tzv. kolektivní bezpečnosti Polsko s Rumunskem umožnilo průchod vojsk přes svá území, což tyto země na základě svých předchozích zkušeností odmítaly. A protože Sovětský svaz od svého požadavku neustoupil, jednání ztroskotala.

V noci z 23. na 24. srpna 1939 pak podepsali ministr zahraničních věcí Německa Joachim von Ribbentrop a lidový komisař zahraničí Sovětského svazu Vjačeslav Molotov známý pakt Molotov-Ribbentrop, který byl oficiálně označován za smlouvu o neútočení, ale ve skutečnosti obsahoval tajný dodatek. "Pakt, který vyvolal druhou světovou válku a odsoudil polovinu Evropy k desítkám let bídy, obsahoval tajný protokol, který prakticky rozparceloval východní Evropu do sfér vlivu,“ upozornili letos v srpnu u příležitosti 80. výročí uzavření této smlouvy ve společném prohlášení ministři zahraničí Estonska, Litvy, Lotyšska, Polska a Rumunska.

V tomto tajném protokolu bylo dojednáno, že v Pobaltí připadne Sovětskému svazu Lotyšsko, Estonsko a Finsko a že hranici v Polsku budou tvořit řeky Narev, Visla a San. Stalin si také pojistil vliv na už zmíněnou Besarábii, která dnes leží na území Moldavska a Ukrajiny. Německu měl připadnout zbytek Polska a Litva. 

Útok ze dvou stran

Týden po podpisu smlouvy německá vojska vtrhla ze severu, západu a jihu do Polska a o dva týdny později zahájil invazi do této země také Sovětský svaz. "Dne 17. září 1939 obsadila východní část Polska Rudá armáda. Spojenectví Hitlera a Stalina trvalo až do 22. června 1941, kdy německá říše zaútočila na SSSR. Kataklyzma nejhorší ze všech válek trvalo téměř šest let a vyžádalo si životy několika desítek milionů nevinných obětí," uvedla pro Deník Marzena Ewa Krajewska, rada-vyslanec Velvyslanectví Polské republiky.

Rudá armáda vtrhla do oblasti Kresy, což sovětská vláda obhajovala tím, že jde o ochranu Ukrajinců a Bělorusů, žijících ve východních částech Polska - polský stát se prý pod náporem nacistického Německa zhroutil a už není schopen zaručit občanům bezpečnost.

"V Polsku se vytvořila situace, která umožňuje jakýkoli vývoj a ten se může změnit v ohrožení pro Sovětský svaz. Do současné doby byl Sovětský svaz neutrální, avšak v současné době již nemůže v této politice pokračovat. Sovětský svaz nemůže nadále nečinně přihlížet osudu bratří na Ukrajině a v Bělorusku, kteří již dříve byli pokládáni za národy zbavené práv a nyní ponechané svému osudu. Sovětská vláda se rozhodla podat jim bratrskou ruku," tvrdil Molotov v projevu, kterým ještě v den invaze, tedy 17. září, útok zdůvodňoval.

Akce se zúčastnily Běloruský a Ukrajinský front. Podle polských odhadů šlo o 20 až 24 střeleckých divizí, 15 jezdeckých divizí a devět tankových brigád v celkovém počtu téměř půl milionu mužů. Tažení Rudé armády trvalo osmnáct dní do 5. října, kdy se vzdaly poslední polské jednotky kladoucí odpor - šlo o oddíly generála Franciszka Kleeberga. 

Ještě během září vyhodnotila polská vláda další obranu jako neudržitelnou, nařídila urychlenou evakuaci všech jednotek do neutrálního Rumunska a sama rovněž opustila zemi. Do Rumunska se stáhla i menší část československých vojáků, kteří od 3. září bojovali po boku Poláků v rámci tzv. Legie Čechů a Slováků. Většina legionářů přesun do Rumunska nestihla a skončila v ruské internaci, z níž se vojáci dostali až po napadení Sovětského svazu Německem.

Hranice Sovětského svazu se při invazi posunuly o 250 až 300 kilometrů na západ, čímž získal území o rozloze kolem 190 tisíc kilometrů čtverečních, kde žilo 12 milionů obyvatel (šest milionů Ukrajinců, tři miliony Bělorusů a tři miliony Poláků a Židů).

Okupanti spustili teror

Německou i sovětskou okupaci Polska provázel obrovský teror a surové válečné zločiny, včetně hromadného vraždění válečných zajatců. Na německý vrub připadá například masakr 56 Poláků v Bochni 18. prosince 1939 a také první obří vyhlazovací akce druhé světové války, jíž byla genocida polské inteligence. Akce, pojmenovaná jako Intelligenzaktion, začala už na podzim 1939 a pokračovala až do dubna 1940. Šlo o likvidaci více než 60 tisíc Poláků, kteří byli politicky či společensky aktivní a mohli vytvořit vedoucí vrstvu polské inteligence. Tito Poláci byli z větší části pozabíjeni, zbytek byl poslán do koncentračních táborů.

Ze sovětské strany se stal mementem zejména slavný katyňský masakr, při němž bylo v lesích v blízkosti Katyně povražděno na jaře 1940 příslušníky NKVD přibližně 22 tisíc mužů - zejména polských důstojníků a příslušníků inteligence. K zavražděným patřil i kapitán polské armády Jakub Wajda, otec režiséra Andrzeje Wajdy, jenž o Katyni natočil v roce 2007 už zmíněný stejnojmenný film.

Další statisíce občanů Polska deportovala Stalinova armáda na Sibiř. Podle polských údajů šlo až o 1,65 milionu občanů dřívější Polské republiky, z nichž 850 až 900 tisíc válku nepřežilo.

Sovětský svaz svůj díl zodpovědnosti na okupaci Polska i na následných válečných zločinech dodnes zamlčuje, což dává najevo i konkrétními rozhodnutími státních orgánů. Nejvyšší soud Ruské federace například před třemi lety potvrdil pokutu 200 tisíc, udělenou ruskému blogerovi Vladimiru Luzginovi za to, že na sociální síti Vkontakte poukázal na sovětskou účast při německé invazi do Polska z roku 1939. Podle soudu se tak dopustil "veřejného popírání Norimberského procesu a šíření nepravdivých informací o postupu SSSR během druhé světové války".

Ruská delegace nebyla letos v září pozvána polskou stranou k účasti na výročním dni začátku druhé světové války 1. září. "Prezident se rozhodl pozvat delegace zemí EU, NATO a zemí Východního partnerství. V žádné z těchto tří organizací Rusko neparticipuje, a proto se na základě tohoto klíče neúčastní oslav," uvedl v polském tisku šéf polské prezidentské kanceláře Krzysztof Szczerski (Východní partnerství je projekt iniciovaný Evropskou unií v rámci evropské politiky sousedství, jehož cílem je těsnější spolupráce Unie se šesti státy východní Evropy a Kavkazu, konkrétně s Běloruskem, Ukrajinou, Moldavskem, Gruzií, Arménií a s Ázerbájdžánem, pozn. red.).

Szczerski však jedním dechem dodal, že očekává účast ruské delegace na nejvyšší úrovni u příležitosti blížících se lednových oslav osvobození koncentračního tábora Osvětim-Birkenau. "Pozvání na tyto oslavy rozesílá Osvětimské muzeum, ale očekáváme a doufáme, že budeme moci v Polsku uvítat stejně významnou ruskou delegaci, jako tomu bylo během předchozích výročí osvobození tábora," uvedl šéf polské prezidentské kanceláře.

Vzpomínka na druhou světovou válku by podle něj měla být varováním modernímu světu, že není možné měnit hranice silou, ani podléhat agresivnímu nátlaku některých zemí pod záminkou prodlužování míru, protože to vede k ještě horším válečným důsledkům.

Polskému boji proti nacistické i sovětské totalitě na většině válečných front je věnována výstava připravená Muzeem druhé světové války v Gdaňsku, kterou lze shlédnout do 17. října ve třetím podlaží Národního památníku na Vítkově.