Kytara, bicí i saxofon. Jak si slavní sportovci vedou jako muzikanti?

/MALÝ A VELKÝ SPORT/ Neustálý tlak, stres, koncentrace na co nejlepší výkon. Tak vypadá řehole profesionálních sportovců. Není divu, že řada z nich hledá alespoň chvilkový únik z nemilosrdného světa závodů a zápasů v hudbě. A že se mezi nimi najdou i docela talentovaní muzikanti, kteří veřejně vystupují a nahrávají. Většina z nich se ovšem shodne na tom, že hudba jim především pomáhá načerpat energii a odpočinout si od nekončícího sportovního kolotoče.

Zdroj: Deník

Hudební session u Dostálů

Rád zpívá. To je o něm známé. Ono se ani nelze divit. Kajakáře Josefa Dostála hudba ovlivňovala odmalička. Vnímal spoustu stylů. Táta poslouchal rock, máma je jazzmanka, a když byl s dědou na rybách, z rádia většinou hrála dechovka. Ve škole zase poznal pop a disco a z každého žánru si něco oblíbil.

Hráči Manchesteru City oslavují zisk poháru pro vítěze anglické Premier League

Nejúspěšnější tým Evropy? Ani City, ani Barcelona. Odpověď vás překvapí

„Zpívám všude, kde to jde. Hodně v autě, občas na vodě nebo v posilovně,“ říká dvoumetrový obr, jehož maminka Eva Emingerová je bývalou reprezentační volejbalistkou a v jejích stopách šly i dcery Anna a Veronika, které se nyní věnují beachvolejbalu.

Matka vedla děti jednak ke sportu a zároveň i k muzice. Doma se hodně hrálo a zpívalo. „Jsme taková sportovně-hudební rodina,“ culí se.

Děda hrál na piano, máma na saxofon

„Jako malého mě to docela rozčilovalo, ale později jsem se na to těšil. Nejlepší bylo, když přišel děda a sedl si k pianu. Máma k tomu hrála na saxofon a my se sestrami na kytary. Takhle jsme vydrželi třeba dvě hodiny hrát a zpívat. Většinou to byly takový známý nebo zlidovělý písničky,“ vzpomíná závodník pražské Dukly.

U hraní ale nevydržel. „Kytara mě moc nebavila, a pak na ni už nebyl prostor,“ vykládá trojnásobný olympijský medailista.

Životospráva a výbava za tisíce. Jak dnes vypadá výchova hokejistů v Česku?

V menší míře tradice pokračuje dodnes, ale na společná posezení je míň času. „Nebývá to tak často jako dřív, ale je to pořád fajn. Většinou k tomu dojde, když se zase sejdeme s dědou, který je výborným muzikantem. S ním mě to pořád baví. Na piano toho umí spoustu zahrát,“ libuje si.

S maminkou a jejím doprovodem několikrát vystupoval a vystřihnul i pár klasických jazzových čísel. „Sice rád bývám středem pozornosti, ale myslím, že líp zpívám doma. Před každým vystoupením jsem nervózní a na výkonu je to znát,“ přiznává. Většinou se představil při různých sportovních vyhlášeních, ale stál i před skutečným publikem.

S Kateřinou si moc nezazpívá

„Mamka mě do toho vždycky narychlo uvrtala, že už jsem nemohl odmítnout. Raději bych se na to pořádně připravil, což se ovšem nikdy nepovedlo. Nemám velký repertoár. Umím jen pár písniček jako třeba What a Wonderful World od Luise Armstronga, ale pravdou je, že si rád zpívám.“

S přítelkyní lyžařkou Kateřinou Pauláthovou si však moc nezanotuje. „Nezpívá příliš ráda, ale když si doma prozpěvuju, tak neprotestuje,“ dodává s úsměvem.