Kliknutím zvětšíteZačátkem letošního června začala organizace sdružující příbuzné vojáků americké Konfederace z doby občanské války, Sons of Confederate Veterans, exhumovat ostatky generála Nathana Bedforda Forresta a jeho manželky. Bude je totiž přesouvat na nové místo. Jeden z nejvýznamnějších konfederačních velitelů se ženou byli až dosud pohřbeni v parku v Memphisu. Pod sochou, zobrazující generála na koni. Hrob ale zejména v posledních letech provázely táhlé spory. Forrest totiž patří mezi nejkontroverznější postavy amerických dějin.
Na jednu stranu byl generál Forrest vojenským velitelem a stratégem, jakých je jen málo. Své schopnosti prokázal v Americké občanské válce v letech 1861 až 1865. Onen konflikt je rovněž nazýván válkou Severu proti Jihu, Unie proti Konfederaci. Forrest sloužil Jihu. „Byl vůbec nejčastěji povýšeným vojákem na obou stranách konfliktu. Z řadového vojáka se vypracoval na generála. Jeho vojenské schopnosti byly takové, že ho jižní historik Shelby Foote označil za génia. A brutalita, kterou prokazoval, přivedla generála Unie Williama Tecumseha Shermana na slova: Ten ďábel,“ uvádí CNN.
Jenomže pak je tady ještě druhá, temnější stránka velitele konfederační jízdy. Jedním z hlavních bodů sváru mezi Severem a Jihem bylo jižní otrokářství. Se stejným tématem se pojí i nenávist a kontroverze, které dodnes vyslovení Forrestova jména ve Spojených státech amerických vyvolávají. „Generál je známý pod přezdívkou Řezník od Fort Pillow. Jeho muži totiž brutálně zmasakrovali vzdávající se černé vojáky Unie. Dějiny si také Forresta pamatují jako prvního Velkého čaroděje Ku Klux Klanu,“ připomíná CNN (Velký čaroděj je pozice vůdce známého rasistického hnutí - pozn. red.).
Od ničeho až na vrchol
To, že se dokáže až neuvěřitelně vyšvihnout na společenském žebříčku, ukázal Nathan Bedford Forrest už před občanskou válkou. V roce 1821 totiž přišel na svět do zcela chudé rodiny s mnoha potomky a rozhodně neměl na růžích ustláno. „Po předčasné smrti otce se ještě jako dospívající mladík stal jediným živitelem početné rodiny. I když měl za sebou skutečně pramálo formálního vzdělání, svou houževnatostí dokázal zabezpečit pro svoje blízké jistou finanční stabilitu,“ uvádí encyklopedie Britannica.
Ve stejném období se ale zřetelně začala ukazovat jeho násilnická povaha. Když byl při hádce zabit jeho strýc, dvacetiletý Forrest se pomstil vražednou přestřelkou.
V roce 1843 se jeho matka znovu provdala, čímž Forrestovi odpadla nutnost starat se o bratry a sestry. Jelikož byl na to dostatečně schopný, mohl nyní začít naplno rozvíjet své podnikatelské aktivity. K majetku sice přišel i díky hazardním hrám a spekulacím, každopádně jej dokázal skvěle rozšiřovat. V daném období byl na jihu země doslova hlad po otrocích a díru na trhu zvládl Forrest skvěle zaplnit. „Postupně se z něj stal milionář. Bohatství získal obchodováním s dobytkem a nehnutelnostmi, plantážemi s bavlnou a především prodejem otroků. Než vypukla občanská válka, byl jedním z nejbohatších mužů nejen ve státě Tennessee, ale na celém Jihu,“ píše Britannica.
Od roku 1845 byl Forrest ženatý s Mary Ann Montgomeryovou. Společně měli dvě děti. Dcera zemřela ještě v dětském věku. Syn bojoval po boku otce ve válce. Generálův vnuk zase po dědovi zdědil náklonnost ke Ku Klux Klanu, jehož byl členem. Rovněž se stal jedním ze zakladatelů organizace Sons of Confederate Veterans, stejné, která nyní pečuje o generálův hrob. Slavné se stalo i jméno generálova pravnuka. Nathan Bedford Forrest III. v americké armádě rovněž dosáhl stejnou hodnost, jako jeho známý předek. Za druhé světové války byl vyslán do Evropy. Zde zemřel v roce 1943 při nacistickém bombardování a stal se tak vůbec prvním americkým generálem, který zemřel na Starém kontinentu v tomto konfliktu.
Čaroděj v sedle
Začátkem 60. let 19. století byly vztahy mezi severními a jižními státy v Americe krajně napjaté. Ve vzduchu visel ozbrojený konflikt. A když padly v roce 1861 první výstřely u charlestonské pevnosti Fort Sumter, bylo jasné, že právě začíná válka.
Jižní muži se doslova hrnuli do armády. Výjimkou nebyl ani Nathan Bedford Forrest a jeho patnáctiletý syn. Navzdory svému bohatství Forrest narukoval jako vojín, tedy s nejnižší možnou hodností. Špatně vyzbrojené armádě nabídl zaplacení výstroje pro další dobrovolníky.
Skutečnost, že tak vlivný muž jako Forrest by byl vojákem, jeho velitele zaskočila. Zakrátko jej proto povýšili do hodnosti podplukovníka a přidělili mu velení jednoho jezdeckého pluku. Byť milionář neměl žádný předchozí výcvik, zakrátko se ukázalo, že velitel vsadil na správného koně. „Již v prvních měsících války si získal reputaci tvrdohlavého a odhodlaného, i když někdy až příliš brutálního vůdce. Projevoval přirozený talent pro bitevní taktiku,“ zmiňuje encyklopedie Britannica.
Rychle se množily nejen vyhrané bitvy, ve kterých Forrest velel, ale i jeho vojenská hodnost se stále zvyšovala. Forrest používal kavalerii velmi inovativně, čímž ovlivnil i příští generace stratégů. Poprvé se vyznamenal v bitvě u Sacramenta v Kentucky, výrazně se projevil ve střetu u Shilohu a zasloužil se o dramatické vítězství Konfederace v Mufreesboro. Jeho úspěchy byly tak výrazné, že si vysloužil přezdívku Čaroděj na koni.
Řezník od Fort Pillow
Psal se 12. Duben 1864, když se odehrála jedna z nejkontroverznějších událostí americké občanské války. Fort Pillow byla původně důležitou součástí pevnostního systému Konfederace u řeky Mississippi. V roce 1862 ale padla do rukou vojáků Unie. O dva roky později to byl právě Nathan Bedford Forrest, kdo se svými vojáky ničil místa, kde unijní armáda skladovala zásoby.
K Fort Pillow konfederační jednotky dorazily 12. dubna o síle zhruba dva tisíce mužů. V pevnosti bylo šest set nepřátel. „Když po zastřelení unijního velitele Fort Pillow převzal velení major William Bradford v naději, že dorazí posily, odmítl se Forrestovi vzdát. To spustilo hodinovou přestřelku,“ uvádí server History.
Poté, co byl příchod posil zablokován a major Bradford pevnost opustil, se unijní vojáci vzdali. V takovém případě se měli stát válečnými zajatci. Jenže místo toho se Fort Pillow proměnila v jatka. „Tři stovky unijních vojáků byly postříleny konfederačními silami. Většina zastřelených byli Afroameričané. Navzdory krutosti celého útoku byla pevnost pro Konfederaci už neužitečná a Forrestovy jednotky ji opustily do pár hodin po masakru,“ připomíná History.
Vraždění v pevnosti připomínalo neřízené běsnění. Vojáci byli stříleni do zad, popravováni, některé muže konfederační jednotky zapálily zaživa. Míra násilí zděsila nejen přeživší bojovníky Unie, ale i přihlížející Konfederanty. „Slovy tu scénu nedokážu popsat. Ubozí pobláznění černoši padali před našimi muži na kolena a se zvednutými rukami prosili o milost. Bylo jim ale nařízeno vstát a pak byli zastřeleni. Lidská krev vytvořila kaluže,“ napsal v dopisu sestře konfederační voják Achilles Clark.
To, co se stalo ve Fort Pillow, je dodnes kontroverzním tématem. Později události prošetřovala speciální komise. Forrest nikdy neuznal, že bylo tři sta lidí zabito neprávem. Naopak tvrdil, že šlo o logický čin vzhledem k tomu, že se major Bradford odmítl vzdát, a tuto tezi za války podporovat i jižní tisk.
Poslední vítězství
Dva měsíce po událostech ve Fort Pillow Forrest prožil největší vítězství své vojenské kariéry. Na Brice´s Cross Roads v Mississippi se 3500 vojáků pod jeho velením setkalo s unijními jednotkami čítajícími 8500 mužů. „Forrest zde uplatnil své brilantní taktické myšlení a nepřítele porazil v rozhodujícím souboji,“ připomíná Britannica.
Jenže tento úspěch neznamenal žádný obrat postupujícího konfliktu. V následujících měsících bylo jasné, že Konfederaci definitivně dochází dech. Válka skončila v roce 1865, Forrest se vzdal v květnu.
Velký čaroděj
Válka změnila život Nathana Bedforda Forresta prakticky od základů. Nejenže byl vyčerpaný z bojů, navíc přišel o část bohatství. Po osvobození afroamerického obyvatelstva z otroctví přišel o hlavní zdroj svých příjmů.
V roce 1867, dva roky po jeho založení, vstoupil do dodnes nechvalně proslulého Ku Klux Klanu. V té době šlo ještě o územně rozdrobenou organizaci, jejíž hlavní náplní bylo zastrašováním a násilnostmi potlačovat nově nabytou svobodu černochů a jejich volební práva. Forrest v organizaci působil zřejmě jako Velký čaroděj, což je označení pro nejvyšší pozici v hierarchii. „I když míra Forrestova vlivu na činy a směřování Ku Klux Klanu je diskutabilní, minimálně jeho pověst a prestiž sloužila k tomu, aby se k organizaci přidávali noví členové,“ uvádí Britannica.
Jenže Ku Klux Klan se stále více začal vymykat ze řetězu. Násilí neúměrně vzrůstalo. Po dvou letech působení u klanu Forrest v dopise nařídil jeho rozpuštění a zničení poznávacího znamení, bílých hábitů. „Lokální buňky organizace ale fungovaly nadále. V roce 1871 byl proto Forrest předvolán k výslechu. Veřejně při něm popřel členství v organizaci,“ píše Britannica.
Sporná socha
Rozporuplnou postavou dějin zůstává Nathan Bedford Forrest dodnes. Přívrženci Konfederace, kterých v jižních státech žije dodnes poměrně mnoho, v něm stále vidí hrdinu. Zbytek americké společnosti jej však vnímá jako rasistu a vraha. I proto se před několika lety rozpoutala vášnivá debata o budoucnosti Forrestova hrobu a jezdecké sochy ve veřejném parku v Memphisu.
Jako první byla po dlouhých diskusích i soudních sporech odstraněna socha, konkrétně v roce 2017. „Organizace Sons of Confederate Veterans bojovala proti úsilí města o zmizení monumentu. Na město podala žalobu,“ připomíná počátek soudních tahanic CNN.
Jelikož se spor neustále protahoval a hádky se ještě vyostřily v kontextu posílení hnutí Black Lives Matter, organizace v letošním roce soudní klání vzdala. Její zástupci se rozhodli hrob konfederačního generála přemístit. Ostatky Forresta a jeho manželky byly exhumovány a převezeny na soukromý pozemek v Tennessee letos v červnu.
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
