Dávno jsme upozorňovali, že Putin je zločinec, říká europoslanec Jiří Pospíšil

Jistě, všichni si pamatujeme na projev Miloše Zemana před Parlamentním shromážděním Rady Evropy, kde řekl, že připojení Krymu k Rusku je fait accompli čili hotová věc, s níž se musí svět smířit.
Přesně. Bralo se to tak, že je to součást Putinovy politiky ovládání blízkého okolí. Vzhledem k tomu, že Krym byl před rokem 1954 součástí Ruska, část politiků zpochybňovala ukrajinský nárok na toto území. Samozřejmě to byla chyba, neboť anexe Krymu byla jednoznačně porušením mezinárodního práva. Nezapomínejme ale, že řada evropských zemí s Ruskem čile obchodovala a že Evropa je závislá na jeho surovinách. Hlavními důvody shovívavosti s Krymem tedy byly ekonomické vztahy a dodávky plynu a ropy.

Převládalo v Bruselu přesvědčení o možnosti trvalého partnerství s Ruskem?
Bylo velmi silné. Když se podíváte na politiku Německa a Francie, tato pozice převládala. Rusko braly jako obchodního partnera. Podle nich měla anexe Krymu regionální charakter a Putin by byl blázen, kdyby v něčem podobném chtěl pokračovat.

Přesto nedokážu pochopit unisono překvapení z invaze na Ukrajinu. Přiznali ho nejen prezident Miloš Zeman a jeho předchůdce Václav Klaus, ale také Pavel Rychetský nebo generál Jiří Šedivý. Copak tu nejsou dlouhodobé výstupy tajných služeb a jejich jasná varování?
Mluvil jsem o převažujícím pohledu na Rusko, ale ne všichni ho sdíleli. TOP 09 a další pravicové strany vždycky upozorňovaly na nebezpečí ze strany putinovského režimu. Mne osobně to tedy až tak nezaskočilo. Když se podíváte na celý vývoj jeho prezidentství, vše směřovalo k tomu, že agrese vůči Ukrajině bude pokračovat. Nejasné bylo jen to, zda se spokojí se dvěma východními oblastmi, nebo bude chtít celou zemi. Expanzivní postup uplatnil vůči Kavkazu, Gruzii, Černomoří, z Běloruska udělal podřízený loutkový režim. Ukrajina byla korunou v této politice. Doufám, že tím pomyslný pohár přetekl.

I kdyby se soustředěným tlakem Západu podařilo Putina zastavit, je to záruka, že časem přece jenom nepůjde dál?
Jistotu nemáte nikdy. Pokud by ale západní civilizace neučinila rázné kroky a Putin stál na hranici s Pobaltím, Polskem a Slovenskem, byl by v našem předpokoji. Prošly mu Krym, Podněstří, Bělorusko, Abcházie, Jižní Osetie, Kazachstán, a kdyby uspěl i na Ukrajině, chtěl by hranice Evropské unie překročit.

Rusko útočilo na jadernou elektrárnu na Ukrajině. Zešíleli, reagovala Drábová

Neocitl se diktátor Putin ve stavu, kdy už se nemůže zastavit, protože by ztratil gloriolu jakéhosi spasitele ruského národa?
Myslím, že je reakcí Západu mimořádně zaskočen. Nečekal ji a měl k tomu dobré důvody. O Krymu už jsem hovořil, ale je to i zmiňované Bělorusko, kde byly evidentně zfalšované volby. Národ tam výrazně protestoval proti dosazenému prezidentu Lukašenkovi, ale pomoc ze Západu byla minimální. Došlo k verbálnímu odsouzení, uvalení symbolických sankcí, avšak fakticky se nestalo nic. Putin to vnímal jako pobídku k další agresi.

Spoléhal na to, že evropskou jednotu naruší třeba Německo nebo Maďarsko?
Před několika dny Němci hovořili tak, jak Putin předpokládal. Z jejich otočky mám velkou radost, ale mějme na paměti, že ještě minulý týden někteří němečtí představitelé naznačovali, že Ukrajina je hotová věc, Putin ji během několika hodin obsadí a že už nemá cenu si kvůli ní pálit prsty. O to víc Putina zaskočila současná evropská jednota a také hrdinská ukrajinská obrana, která mu každou minutou dokazuje, že Ukrajinci nejsou žádným fiktivním národem.

A že jejich prezident Volodymyr Zelenskyj není umělý výtvor PR specialistů, ale skutečný lídr.
Jehož Putin vykresloval jako polobanditu, narkomana a zkorumpovaného komika. Západ se začal chovat správně a mravně právě díky tomu, že vidí, jak Ukrajinci statečně bojují za svoji svobodu a suverenitu. Kdyby Putin během pár hodin obsadil zemi bez boje a vláda s prezidentem by uprchla někam do Švýcarska, byl by to úplně jiný scénář. Právě na ten Putin mylně vsadil. V Kyjevě by už teď byla loutková vláda, Západ by lehce pohrozil prstem a přijal formální sankce, přičemž základní obchod by vesele pokračoval dál. Pokud se tento byznys narušil, lépe řečeno zcela přerušil, můžeme hovořit o změně vztahů Evropy a Ruska.

Je Evropa připravena na to, že zchudne?
Ve všech svých vystoupeních říkám, že zchudneme. Ale zchudneme méně, než kdybychom v zájmu našeho pohodlí a blahobytu ustoupili a měli Putina na hranicích. Pak bychom přišli o všechno, hlavně o svobodu. Věřím, že v tomto směru budou Češi pevní. Máme v paměti rok 1968 a já doufám, že si všichni uvědomují, že byť nás to bude něco stát, je to pro nás jediná šance.

Čeští politici se od napadení Ukrajiny chovají státnicky a rozhodně. Měli by najít odvahu i k tomu, aby občanům říkali, že v důsledku zásadového postoje mohou mnohonásobně zdražit energie, možná bude nedostatek některého zboží, poroste inflace a budou přicházet tisíce uprchlíků, o něž se budeme muset postarat?
Je to nutné a pan premiér Fiala to několikrát zmínil. Euforie ze spravedlivé podpory asi po čase opadne. Válka může třeba v guerillové podobě trvat měsíce, možná roky. Proto je na odpovědných politicích, aby kromě burcování pro všestrannou pomoc zdůrazňovali i tuto linku. Musí vysvětlovat, že nikdo nedokáže odhadnout délku konfliktu a jeho dopady, ale že musíme vytrvat.

Měli by hovořit i o tom, že se asi změní rozpočet, protože na zbrojení bude muset jít daleko víc peněz?
Určitě nemá cenu nasypat do armádního rozpočtu několik miliard navíc, pokud nejsou připravené tendry. To byl případ bojových vozidel pěchoty. Ale je zřejmé, že kapitola ministerstva obrany bude muset být posílena. Jako pravicový politik vždy budu pro co nejmenší schodky, protože stabilita veřejných financí je velmi důležitá. Pokud se ale z rozumných důvodů deficit zvýší o několik miliard kvůli účelně vynaloženým investicím na naši obranu, nevidím to jako problém.

Schodek se pravděpodobně zvýší i z jiných důvodů. Bude-li Evropa nakupovat dražší zkapalněný plyn, finanční příspěvky pro některé rodiny budou muset být masivnější.
Bude to dražší, ale výhoda globální ekonomiky je v tom, že když se jeden surovinový trh uzavře, otevře se jiný. Vláda určitě najde cesty k individuální sociální pomoci, v případě fatálnějšího dopadu pomůže i plošně. To je ovšem fáze číslo dvě, teď jsme v té první, která se jmenuje obrana a pomoc Ukrajině.

Fiala: Češi, kteří chtějí bojovat za Ukrajinu, mohou počítat s beztrestností

Na níž se shodnou vláda i opozice?
Jsem mile překvapen z chování hnutí ANO, které zvolilo velmi konstruktivní přístup. Pro SPD, jež se profilovalo prorusky, je to velká rána. Všimněte si, že Tomio Okamura k ukrajinské válce vlastně nevystupuje. Obecně si myslím, že pro obhájce Putinova režimu, ať už jde o KSČM, SPD, nebo jiné extremistické subjekty, to je katastrofa. Jsou prostě věci, které se obhajovat nedají. My jsme dávno upozorňovali na to, že Putin je zločinec. Vzpomeňte si na přestřelky kolem Vrbětic, Koněvovy sochy na Praze 6, novičoku a tak dále. A kolik lidí tady často pod falešnými záminkami typu obrany míru Putinovu politiku hájilo. Válečným zločincem je přitom ruský prezident.

Jak moc se zhroutil svět Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi?
To by mě také zajímalo. Velmi mě překvapilo, jak Miloš Zeman bez mrknutí oka odsoudil Putina a jeho agresi. Celá léta byl totiž český prezident největším obhájcem Putinova Ruska a komunistické Číny. Častokrát v různých kauzách hájil více zájmy těchto dvou velmocí než České republiky. Například u Vrbětic útok ruských agentů relativizoval, uváděl nepravdivé údaje, poškozoval BIS. Z mého pohledu se choval jako ruský špion. Tomu, co se nyní stalo v jeho hlavě, nerozumím.

Zhrzená milenka je vždycky nejvíc nenávistná…
Nezakrývám, že s povděkem kvituji obrat v jeho postoji. Je samozřejmě dobře, že prezident má stejný pohled jako vláda a v zahraniční politice táhnou za jeden provaz. Na druhou stranu by nemělo zapadnout, co tady Miloš Zeman dělal posledních patnáct let a kolik škody napáchal.

Nehledě na jeho okolí. Připomínám, že když byl Miloš Zeman u Vladimira Putina, seděli po jeho boku Vratislav Mynář a Martin Nejedlý, zatímco český velvyslanec Vladimír Remek stál potupně za dveřmi.
Přítomnost Martina Nejedlého na Pražském hradě je bezpečnostní riziko pro Českou republiku po celou dobu Zemanova prezidentského mandátu. Naštěstí ve všech kauzách typu Vrbětice, BIS, Koněv, Nikulin nebo novičok většinové veřejné mínění nebylo na straně pana prezidenta.

Měli by mít do budoucna lidé v blízkém prezidentově okolí ze zákona bezpečnostní prověrku?
Osobně bych to určitě podporoval. Jak ukázala zkušenost s prezidentem Milošem Zemanem, není na místě nechat to jen na předpokladu uplatnění elementární politické kultury. Pokud hlava státu tyto věci necítí jako problém, ohrožuje zájmy České republiky.

Dne 24. února skončil svět, jak jsme ho znali třicet let, bez horké války na evropském teritoriu, blahobytný, zaměřený na mírové technologie. Jsou politici připraveni, že budou muset překreslit mapy strategického uvažování, diplomacie, migrační a energetické politiky?
Svět, jaký jsme znali po roce 1989, skončil. Byl to svět, v němž financovat zbrojení bylo zločinem. Největšími hrdiny byli politici, kteří dávali peníze na sociální systémy, ideálně z rozpočtu obrany. Lidé, kteří třeba v České republice podporovali výstavbu amerického radaru, byli vnímáni jako váleční štváči. Tehdejší premiér Paroubek byl slaboch a populista, který ustoupil tlaku veřejnosti místo toho, aby prosadil to, co bylo z dlouhodobého hlediska prospěšné. Po ruské invazi na Ukrajinu je svět jinde. Mění se pohled na obranu, protože se ukázalo, že i v jednadvacátém století může být evropská země napadena vnějším agresorem.

Průběh válečného konfliktu na Ukrajině ovlivňují dezinformace, které Rusko mohutně využívá. Premiér Fiala uvedl, že v tomto směru hodlá jeho vláda velmi přitvrdit. Jak jako právník vnímáte vypnutí osmi dezinformačních webů?
Jsem přesvědčený, že to byl správný krok, který neudělala vláda, ale vyslovila s ním souhlas. Nikdy jsem si nemyslel, že svoboda slova a projevu nemá hranice. Ty vedou tam, kde je ohrožena demokracie jako taková. Pak se společnost musí bránit. Samozřejmě citlivý přístup je nutný. Nesmíme pod rouškou ochrany právního státu a jeho základů omezovat svobodu slova. Nemá ale smysl vést polemiku o tom, zda ony vypnuté dezinformační weby jsou nutné pro existenci pluralitní společnosti. Je zřejmé, že nikoliv. Šířily lži a jejich provozovatelé museli počítat s tím, že svobodná společnost se proti nepravdě bude bránit.

Od českých zbrojařů. Obrana daruje Ukrajině zbraně a munici za 17 milionů

Politologové rozebírají, kdo ze vzniklé situace bude těžit. Většinově se shodují, že to bude Čína. Vnímá to obdobně bruselské parlamentní prostředí?
Nemohu mluvit za kolegy, ale osobně s tím souhlasím. Bohužel boj svobodného světa s Putinem posílí Čínu. A nepřímo i jiné hráče, jako jsou Indie nebo Brazílie, ale primárně Čínu, která zaujímá prozatím jistý rezervovaný postoj. Nejde přímo proti Putinovi, avšak aktivně ho nepodporuje. Také platí, že oslabení euroatlantické civilizace může posílit různé teroristické skupiny a muslimská extremistická hnutí. Přitom nic z toho by nemělo být v Putinově zájmu. Rusko svou kulturou a náboženstvím patří do Evropy a v minulosti ho Západ vnímal jako důležitého spojence proti extremistům v islámském světě. V globálním souboji s muslimským radikalismem bylo na straně euroatlantické civilizace.

Putin si toho zřejmě nespočítal daleko víc. Pokud ho Evropa totálně odstřihne od dodávek ropy a plynu, bude muset Rusko tyto suroviny vyvážet především do Číny, čímž se na ní stane ekonomicky zcela závislé.
Tak to může skončit. Pokud se Čína stane jeho klíčovým obchodním partnerem, bude ona diktovat podmínky.

Nebyla obecně chybná strategie Západu, když uvolňoval prostor Číně, ať už na Balkáně, nebo v Africe?
Čína expanduje na globální úrovni. Stojí za obrovským byznysem v Africe a Jižní Americe. Ekonomicky je úplně někde jinde než Rusko a ve světě skutečně začíná dominovat. Putin si možná neuvědomil, že čínští soudruzi nejsou jeho kamarádi, ale tvrdí byznysmeni, kteří mu to sečtou. Žádné vřelé a přátelské objetí ho tam nečeká. Otázka ovšem je, zda to celé Putin vůbec přežije neboli jaká je jednota a síla jeho režimu. Když začnou do Ruska přivážet stovky rakví s mrtvými vojáky, uvidíme, co to udělá s veřejným míněním.

Ať už válka dopadne jakkoli, vítězstvím Ukrajinců, Putinovou prohrou, jeho svržením nebo vleklým konfliktem, Rusko z mapy světa nezmizí. Jaké vztahy s ním pak nastavíme?
Na rozdíl od mnoha kolegů si nemyslím, že všechny problémy Ruska jsou spojeny pouze s Putinem. Nezapomínejme, že více než šedesát procent Rusů putinovskou expanzivní politiku podporuje, ať už z důvodu přesvědčení o mesiášské roli Ruska a jeho právu být velmocí, nebo kvůli propagandistické masáži tamních médií. Obávám se, že tato setrvačnost bude působit dál a pouhým Putinovým odchodem se Rusko nestane svobodnou a demokratickou zemí. Boj o nástupnictví může být velmi dramatický. Pokud Rusové sami nedojdou k přesvědčení, že hra na impérium pro ně není správnou cestou, a nepřijmou-li aspoň částečně naše demokratické hodnoty a respektování se na mezinárodním poli, bude pro nás Rusko stále hrozbou a nebezpečím.

Prezident Zelenskyj vyzval státy Evropské unie, aby Ukrajinu přijaly do svého společenství. Kladně se k tomu vyjádřili premiér Fiala i prezident Zeman. Kdy k tomu může dojít?
Členství Ukrajiny v Unii podporuji. Porazí-li Rusko, celá Evropa jí to bude dlužit. Je zřejmé, že bude muset jít o zkrácené a bezprecedentní řízení, které zatím nikdy neproběhlo. Přesto bude trvat několik let, protože pro plné členství je nutná harmonizace právních předpisů, bez nichž nemůže fungovat vnitřní trh. To je mimořádně náročný proces. Musí být splněna kritéria v oblasti justice, boje proti korupci, ekonomiky nebo občanské společnosti. Základní podmínky musí Ukrajina splnit, protože jinak by to ohrozilo její hospodářství. Můžeme se bavit třeba o přidruženém intenzivním členství, než se podaří sjednotit legislativu. Politici ale musejí Ukrajině předložit reálnou nabídku přijetí. Dejme tomu v pětiletém horizontu.