Život pastýřky na Pálavě: Jsem i měsíc mimo domov, bydlím v karavanu

Volná pastva se díky spolupráci Agentury ochrany a přírody a Ovčí farmy Podyjí vrátila na Pálavské vrchy po několika desetiletích. Má pomoci i vzácným koniklecím či kosatcům. „S ochránci přírody se domlouváme, kdy je vhodné na určité lokality se zvířaty chodit, a kdy ne. Třeba kvůli květenství, kdy jsou rostliny citlivější,“ zmiňuje mladá žena.

Jako dítě jedl koláče s mákem, teď ho sám pěstuje. České tradice se ujal Němec

Stádo o 140 hlavách spásá jen úbočí kopce. Z ohrady pod ním vyrážejí dvakrát denně, vždy brzy ráno a k večeru. Ve slunném regionu to o tropických dnech ani jinak nejde. „Vstávám kolem čtvrté, už jsem si na to zvykla,“ usmívá se pastýřka pocházející z Břestu na Kroměřížsku. Zpátky do ohradníku a stínu sestupují nakrmená zvířata asi po čtyřech hodinách pastvy.

Kašmírským kozám chutnají spíš pálavské keře a náletové dřeviny. Ve strmém svahu se pohybují s grácií kamzíků. To ovce naopak drží hlavy dole a spásají případně podupou rychle rostoucí traviny. To je jejich úkol na Pálavě. „Stepní druhy a vzácné rostliny jsou udržovány pastvou. Jde o efektivnější způsob než seče,“ povídá pastevkyně.

Potvrzuje to vedoucí správy chráněné krajinné oblasti Jiří Kmet. „Stáda ovcí i krav patřila k pálavské krajině po staletí a i díky nim je zdejší příroda tak pestrá. Pastva a pohyb zvířat totiž udržuje pestrou mozaiku různých ploch, a brání zarůstání keři a stromy," vysvětluje.

Za každého počasí

Zavadilová se k neobvyklé práci dostala před čtyřmi roky. K farmářskému způsobu života přičichla na Valašsku, kde se navíc stavěla ohrady. V Jeseníkách a na Šumavě se na farmách také naučila dojit dobytek. „Odmalička jsem měla všude kolem sebe plyšové ovečky. Ale netušila jsem, že můžu mít i takovou práci. Inspiroval mě až přítel, který pase ovce už dvacet let,“ vzpomíná se stéblem trávy v ruce.

Hanáčci netečou! Mlékárna u Olomouce slaví úspěch s kořeněnými sýry i tvarohem

Jak říká, člověk si k pastevectví musí najít vztah. „Jsem třeba měsíc v kuse pryč, žiju v karavanu. Bez toho, abych měla ráda zvířata, přírodu i samotu, by to nešlo. Další věcí je počasí. Volná pastva je o tom, že vyrazíte se zvířaty i s pláštěnkou nebo musíte vydržet teploty blížící se čtyřicítce, jako tady na Pálavě. Zažila jsem i zasněženou pastvu,“ popisuje.

Před pár dny Zavadilová pozorovala ze Stolové hory s nadmořskou výškou 459 metrů i silné večerní bouřky v okolí, které zasáhly nejničivěji sedmadvacet kilometrů vzdálené Dolní Bojanovice na Hodonínsku. „Tady se jen zvedal vítr, zvířata byla neklidná, tak jsme skončili pastvu o něco dřív,“ podotýká.

Místo tónů píšťaly ševelení

Co dělá osamělá pastýřka všechny ty hodiny? Zapomeňte na fujaru. „Mám podélnou flétnu koncovku i flétničky, ale na pastvu si je s sebou neberu, to spíš knížku. Většinou ale stejně pozoruju ovce a poslouchám ševelení zvířat,“ směje se.

Když se stádo pustí do pastvy, zní to jako déšť. „Takový koncert padajících velkých kapek. Je to uklidňující,“ poslouchá Zavadilová.

Móda ze srdce Beskyd. Šikovné švadleny tvoří nápadité a originální modely

Na jaře měla třikrát problém s neuvázanými psy turistů, situaci ale zvládla a nyní za horkých dnů brzy ráno ani k večeru na příliš návštěvníků Pálavského vrchu nenaráží.

Pobíhají tak kolem ní pouze její dva vycvičení pastevečtí psi. „Na Moodyho je spoleh, vyčeše i zatoulanou ovci ve křoví. Fenku jsem si vycvičila sama, někdy umí být svá… Jeden pes má na starosti pravou stranu stáda a popohání ho zezadu, druhý levou a jistí ho zepředu. Dohromady jsou sehraní,“ chválí Zavadilová. A potvrzuje, co je na místě slyšet - hodně povelů dává česky, jen některé doprovodné anglicky.

Kozy, ovce a s nimi pastýřka zmizí ze Stolové hory už na konci června, zda se tam znovu vrátí a nastálo obnoví někdejší tradici, se ještě uvidí.