Začátkem roku 1940 vzniklo v Protektorátu Čechy a Morava Ústřední vedení odboje domácího, což byl zastřešující orgán tří nejvýznamnějších nekomunistických odbojových organizací Obrana národa, Petiční výbor „Věrni zůstaneme“ a Politické ústředí.

Jeho hlavním úkolem byla koordinace odbojových činností na území protektorátu. Velice záhy po svém vzniku však začal vyvíjet také rozsáhlou zpravodajskou činnost. Zjištěné informace předával radiotelegraficky československé exilové vládě v Londýně, přičemž stejným způsobem zajišťoval i její spojení s některými představiteli protektorátní vlády (zejména s jejím předsedou Aloisem Eliášem) a nepřímo i s prezidentem protektorátu Emilem Háchou.

Sparta I a Sparta II

K vysílání sloužila domácímu odboji série radiostanic, které pracovaly pod krycími názvy Sparta I a Sparta II.

Spartu II uvedl do provozu podplukovník Josef Balabán, člen legendární důstojnické odbojové skupiny Tři králové, kterou kromě něj tvořili ještě podplukovník Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek.

Hlavním řečníkem na Lažnovského pohřbu se stal Emanuel Moravec (na snímku v roce 1943 coby ministr školství a osvěty)
Karel Lažnovský. Oběti chlebíčkové popravy poslal na pohřeb kytku i Heydrich

Balabán byl bohužel 22. dubna 1941 při jedné z konspiračních schůzek lapen do nastražené pasti gestapa a po krátké přestřelce byl zatčen. Sparta II tím byla dočasně vyřazená, Mašín s Morávkem tak začali své zpravodajské informace, získávané od dvojitého agenta A-54 (důstojníka německé zpravodajské služby Abwehr Paula Thümmela) vysílat přes síť Sparta I.

Rádiový provoz Sparty I řídilo původně Politické ústředí, od něhož je po svém vzniku převzalo Ústřední vedení odboje domácího.

Nastupuje Klečka

Jedním z radiotelegrafistů, kteří se Spartou I od začátku pracovali, byl Jindřich Klečka, původně prvorepublikový armádní délesloužící četař – radiotelegrafista, jenž se stal řízením osudu zdaleka nejúspěšnějším československým odbojovým radiotelegrafistou první poloviny války.

Klečka se dostal k vysílání pro Ústřední vedení odboje domácího v březnu 1940, kdy mu předal vysílačku (zvanou familiérně „stříkačka“) bývalý poručík – radiotelegrafista André E. Regenermel. Začátkem dubna 1940 začal Klečka vysílat z domku v pražských Hodkovičkách, depeše přebíral od odbojářů na různých místech v Praze.

Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich v doprovodu státního tajemníka Úřadu říšského protektora K. H. Franka na podzim 1941 v Praze
Popravy na rozkaz Heydricha: Oběti musely na píseček, nebo na kolenovou šibenici

Ale ani německá Ochranná policie (Schutzpolizei) nespala a zřídila v Praze Rádiovou zaměřovací službu (Funkmesstelle Süd-Ost Prags), jejíž centrála byla zbudována v bývalém ústavu šlechtičen na Pražském hradě.

Čtyřicet radistek a dvacet pátračů se tam čtyřiadvacet hodin denně střídalo na směnách, jejichž cílem byl odposlech, registrace, zaměření a dohledání ilegálních vysílaček. Pro radisty si pak došlo gestapo.

Zátah v Hodkovičkách

Klečkovu vysílačku v Hodkovičkách přepadlo gestapo na základě informací od odposlechu i od zadržených 7. května 1941, radista ale naštěstí nebyl právě doma. Všechny členy domácnosti internovalo gestapo v jednotlivých pokojích a čekalo na jeho návrat. Nedočkalo se – Klečka si při návratu kolem jedné v noci všiml toho, že jsou domek i ulice obsazeny, a podařilo se mu zmizet přes zahrady.

Smůlu měl bohužel jeho nejbližší spolupracovník a další radista Sparty I André Regenermel, jenž přišel k domku kolem osmé večer a byl okamžitě zatčen. Při zatčení u něj našlo gestapo pistoli a neodeslané depeše, takže byl předán ke zostřeným výslechům s použitím mučení – a jeho katanům se nakonec podařilo z týraného důstojníka vymlátit, že depeše dostal od Františka Mázla ze Smíchova.

Břetislav Chrastina
Parašutista Břetislav Chrastina: tak trochu jiný hrdina, kterému nepřálo štěstí

Ten byl zatčen druhý den a gestapo se přes něj za použití stejných metod dostalo na dalšího radiotelegrafistu Sparty I Bedřicha Škopka a jeho pomocníka Václava Štulíka.

Došlo k prvnímu katastrofálnímu provalení této odbojové sítě; celkem bylo zatčeno asi deset odbojářů a radiotelegrafická síť Sparta I byla prakticky rozprášena. Až na Klečku, který stále unikal.

Tři králové v boji

Zásah proti Spartě I bohužel znamenal pohromu pro oba zbývající členy Tří králů, Josefa Mašína a Václava Morávka. Ve snaze předat Londýnu informace o chystaném napadení Sovětského svazu zprovoznili spolu s radiotelegrafistou četařem Františkem Peltánem znovu Spartu II a zkusili vysílat z Morávkova ilegálního bytu ve čtvrtém patře v ulici Pod Terebkou (dnešní Čiklově) v Nuslích.

Vysílačku se však podařilo Němcům zaměřit, takže je záhy vyrušil přepad gestapa. Mašín se rozhodl prostřílet sobě i svým spolubojovníkům cestu, při přestřelce v chodbě domu byl ale zasažen a po následné rvačce s několikanásobnou přesilou s mnoha zraněními zatčen. Morávkovi, který jej chtěl krýt střelbou ze dveří bytu, se zasekla zbraň, proto se s Peltánem v bytě raději improvizovaně zabarikádovali a unikli oknem po ocelovém lanku anténního svodu, který Morávkovi amputoval jeden prst. Ani Peltán nevyšel z tohoto dobrodružství bez zranění, protože si při dopadu vyvrknul kotník. Přesto se oběma podařilo tentokrát ještě zmizet.

Jozerf Gabčík a Jan Kubiš
Snesli se z nebe, aby položili život za svou vlast. Svých hrdinů má Česko mnoho

Peltán se během června 1941 pokoušel opakovaně navázat spojení s Londýnem, jeho relace však znovu a znovu zachycoval německý odposlech a radiotelegrafista unikal jen náhodou – jednou kvůli přetékající vaně přerušil vysílání dříve, než ho Němci stačili zaměřit, podruhé gestapo sice obklíčilo byt, odkud vysílal, ale Peltánovi se přesto podařilo odejít díky převleku za železničáře. O vysílačku ale přišel, a když se 30. června pokusil s pomocí dalších odbojářů získat novou, došlo k další přestřelce s gestapem. Peltán smrtelně postřelil jednoho gestapáka a znovu unikl, zůstal však bez spojení.

Od 8. července 1941 tak udržovala kontakt s Londýnem pouze stanice Sparta I, provozovaná radiotelegrafickou skupinou Vladimíra Krajiny a obsluhovaná Klečkou a dalším telegrafistou Ottou Linhartem. Přesto odvysílala stovky depeší. Dne 1. srpna 1941 pak byla přesunuta do budovy jinonického akcízu (budovy určené původně k výběru daně z vývozu zboží za tzv. „potravní čáru“), odkud vysílala z bytu celního inspektora Karla Prokopa. Bylo to období její nejvyšší aktivity.

Střelba v Jinonicích

Místo v Jinonicích bohužel nebylo zvoleno příliš šťastně, protože šlo o osaměle stojící dům, což Němcům zjednodušilo při hledání ilegální vysílačky její zaměření.

K zátahu došlo po opakovaném vysílání v noci z 3. na 4. října 1941. Tragickou shodou okolností právě v době, kdy na území protektorátu přistál první parašutistický výsadek z Londýna, jenž měl za úkol obnovit zpřetrhané spojení. Byl to jednočlenný Percentage, tvořený svobodníkem Františkem Pavelkou, který přivážel náhradní krystaly do vysílačky a nový šifrovací klíč. Pavelkovi se sice skutečně podařilo spojení s odbojem navázat, ale vysílačka v jinonickém akcízu už o tom nemohla informovat. Spojení s Londýnem bylo po jejím přepadení definitivně přerušeno.

Generál František Slunečko (krycí jméno Alex)
Zapomenutý velitel. Generál Slunečko byl klíčovou osobností Pražského povstání

Klečkovi tentokrát nepřálo štěstí jako v Hodkovičkách a gestapo jej při zátahu načapalo uvnitř budovy. Statečný radista sice stačil spolu se svým pomocníkem Antonínem Němečkem utéct z přízemí do patra a zabarikádovat se na záchodě, kde se snažil zničit koncepty depeší, Němci však začali střílet do zámku. Klečka pochopil, že nemá naději, a v bezvýchodné situaci si prostřelil hlavu.

Němeček byl zatčen a 12. února 1942 byl popraven v Mauthausenu.

Katastrofa pro odboj

Když gestapo našlo koncepty depeší, jež se Kličkovi nepodařilo zničit, a rozluštilo je, vypuklo řetězové zatýkání celého Ústředního vedení odboje domácího i jeho součásti, petičního výboru Věrni zůstaneme.

Pražské povstání, stavění barikád
Masakr ve škole v Praze: mučení a vraždění neukončil ani policejní hrdina

„Již 6. října 1941 byl zatčen Antonín Hrouda, v jehož obchodě s kartáči a hřebeny v Praze fungovala jedna z nejvýznamnějších zpravodajských přepážek. Bylo to místo téměř každodenních schůzek vedoucích činitelů ÚVOD. Ve středu 8. října 1941 byli zatčeni profesor František Ulrich a Václav Jelínek, manželé František a Olga Vojáčkovi a také Krajinův zástupce a přední šifrant, šestatřicetiletý profesor Radim Nováček,“ uvádí ve svém článku Pátek třináctého historik Jaroslav Čvančara (většina zatčených byla totiž popravena v pátek 13. února 1942 v Mauthausenu).

Devátého října byl zatčen velitel druhé garnitury Obrany národa plukovník Josef Churavý, 11. října major Emanuel Prüll a major Vladimír Ellner, 14. října padl do rukou gestapa slavný český radiotelegrafista, cestovatel a spisovatel Otakar Batlička, 16. října Jaroslav Kleiner s manželkou a 19. října 1941 Jaroslav Toufar a Ludvík Stříbrský.

Dne 19. října si gestapo poprvé došlo pro člověka ze své strany, dvojitého agenta Paula Thümmela, k němuž je dovedla právě analýza depeší nalezených v Jinonicích. Protože důkazy proti němu nebyly dostatečné a šlo o zasloužilého člena NSDAP, byl po více než měsíčním vyšetřování propuštěn, ale gestapo jej sledovalo dál.

Nádraží v Židenicích v roce 1941
Tragédie v Židenicích: Vlak smetl lidi jako kuželky, i s těly na přídi jel dál

Na jaře 1942 se ho gestapo rozhodlo použít jako volavku k vylákání Václava Morávka, posledního ze Tří králů, který stále unikal. Morávek zahynul při přestřelce s gestapem 21. března 1942 v Praze na Černém mostě a Thümmel skončil definitivně v rukách gestapa. Popraven byl těsně před koncem války, 20. dubna 1945 v Terezíně.

Rozsáhlé zatýkání dovedlo gestapo i k parašutistovi Františku Pavelkovi, který byl zatčen 25. října 1941. Při mučení se choval statečně a nic neprozradil. Dne 11. ledna 1943 byl v Berlíně Plötzensee popraven stětím gilotinou. Šlo o jediného československého výsadkáře-odbojáře, který byl popraven v Berlíně.