Ten se z herce, zvukaře, střihače, scenáristy, režiséra a grafika proměnil v prodavače v masně, kterou otevřel nedávno v Plzni na Doubravce jeho kamarád a další z umělců Petr Smazal. A když je čas, ještě si přivydělává po brigádách, o víkendu například maloval kamarádovi byt.
Proč jste nakonec zvolili zrovna řeznictví?
Už nějakou dobu děláme na youtube videa o grilování. Petr je navíc vyučený kuchař a číšník, jídlo máme oba rádi. Byl to takový spontánní nápad, který přišel někdy v půlce prázdnin, kdy Petrovi shoda okolností přihrála možnost převzít jedno řeznictví. Nic teď už nebrání tomu se rozjet v nových kolejích.
Rozšíření aktivit na youtube by pro vás nebyla cesta?
Náš případ je trochu specifický v tom, že zatímco v době koronakrize se umělci snaží dostat z reálného života na internet, my to máme obráceně. Ono to není tak jednoduché, vždyť youtuberstvím se v Čechách dobře živí možná deset lidí. Nějaké peníze nám to sice už taky přineslo, ale na uživení to není.
Jaké to je pro herce být za pultem?
Transformace z herce na prodavače není zase tak složitá, ty principy jsou v podstatě stejné. Každý den hrajete představení, akorát trvá osm devět hodin. Máme své publikum, musíme předvádět nějaký výkon a po odehrání už se zase těšíme na reprízu. A když to odehrajeme dobře, tak se lidi vrátí.Samozřejmě nejste jediný, kdo musel změnit obor. Co v době výpadku dělají vaši kolegové?
Třeba Kuba Zindulka byl v pekárně, jiní rozvážejí balíky nebo jídlo, pracují na poště, v obchodech, někdo opravuje auta nebo řídí tramvaje. To období není jednoduché asi pro nikoho. Mám kamarády, o nichž by se dalo říct, že jsou milionáři. První vlnu ještě zvládli, jenže mají samozřejmě vyšší režii a teď už mají potíže i oni.
Plánujete ještě vůbec návrat ke kultuře?
Určitě, i když herectví už chci odsunout trochu na vedlejší kolej, chtěl bych se věnovat spíš technickým věcem. Ale kdy to bude, těžko říct. Podle mého se divadla otevřou nejdřív na jaře.