Přestože soud jeho případ začal v pondělí teprve projednávat, zvedl se devětačtyřicetiletý Szettey a směrem k senátu Krajského soudu v Plzni řekl: „Už je to všechno jedno. Počítám, že se stejně ven nedostanu.“

Přestože muži skutečně hrozí výjimečný trest, na konečný verdikt si bude muset ještě pár dnů počkat. Zatím si z úst státní zástupkyně Václavy Brýdové vyslechl obžalobu. Podle ní měl loni začátkem července v bytě v Mariánských Lázních zasadit své spolubydlící Melisse Novákové šestadvacet bodných a čtyři řezné rány. To vše vojenským bajonetem.

Vraždu měl údajně Szettey naplánovanou. Uvažovat o ní začal už o dva měsíce dřív. V té době se rozhodl, že Novákové nebude platit peníze za nájem v bytě, kam jej vzala na konci roku 2010. „Nechtěl jsem jí platit, protože jsem stejně měl málo peněz. Tak jsem je radši utratil, než abych jí je dal. Vyhrožovala, že mě vystěhuje. Tak jsem si řekl, že ji zabiju,“ vypověděl v přípravném řízení obžalovaný muž. Před soudem se k případu vyjadřovat už nechtěl.

Podle obžaloby měl Szettey šestého července loňského roku přijít domů, vzít bajonet a počkat na svou spolubydlící za závěsem. Ta mu právě balila kufry. Když vyšla na chodbu, vrhl se na ni Slovák jako smyslů zbavený.

„O tom, že ji zavraždím, jsem uvažoval už dávno. Ale v ten den jsem si dal v klidu kafe a pak jsem ji šel zabít. Nechtěl jsem, aby mě vystěhovala, a navíc byla pořád opilá. Měla ráda to levné víno. Co to je zabít člověka, jsem znal už dávno. V devadesátých letech jsem zabil homosexuála, který po mně chtěl sex,“ zmínil Szettey před soudem sedmnáct let starý případ z Ostravy, za který si odseděl jedenáct let.

Mrtvou pak Szettey nechal v bytě ležet několik dnů. Jen bezvládné tělo odtáhl z chodby do jejího pokoje. Sám se pustil do nezřízeného pití. Novákové totiž sebral její kartu, doma opsal PIN a z jejího účtu vybral celkem sedm tisíc korun. „Druhý den jsem si lehl na její postel a začal jsem si s ní povídat. Říkal jsem jí, že to takhle nemuselo dopadnout. Dal jsem jí taky do pokoje věci, které měla ráda. Víno a cigarety. A taky svíčky, aby její duše měla po smrti klid,“ vyprávěl policistům obžalovaný.

Takhle to praktikoval pár dnů. „Musel jsem hodně větrat, protože tam už byl smrad. Když se mě sousedi zeptali, kde je Melissa, řekl jsem jim, že v Sokolově v nemocnici,“ vzpomínal na osudný červenec.

Brzy se nad ním ale začaly stahovat policejní sítě. Byla sobota, pár dnů po vraždě. Ten den Szettey popíjel už od rána. „Slyšel jsem, jak někdo zvonil. Šel jsem za chvíli otevřít, ale nikdo tam nebyl. Podíval jsem se z okna a tam stálo policejní auto. Počkal jsem, až odjede, a šel jsem ven,“ popsal svůj poslední den na svobodě.

Zamířil do hospody. „Ještě předtím jsem se byl u jejího těla vybrečet. Litoval jsem toho, co jsem provedl. Vzpomínal jsem na to, jak jsem se k ní zachoval. Ale nemohl jsem ji nechat žít. Nechtěl jsem, aby trpěla, protože po tom, co jsem ji bodal, ještě chroptěla. Šel jsem si zapálit a pak jsem jí ještě dal ránu, aby zemřela a nebolelo ji to. Proto jsem potom taky tak pil,“ vypověděl.

Ač opilý už od brzkého rána, začal v hospodě znovu popíjet. Tam jej úplně namol našla policie. Její zásah si ale Szettey nepamatuje. „Vypil jsem toho opravdu hodně a měl jsem okno. Pamatuji si jen, jak jsem ležel na trávníku před hospodou,“ dodal a připomněl i pár chvil ze svého mládí. „Vyrůstal jsem v dětském domově. Ale myslím si, že jsem kliďas, samotář a tichý člověk. I když taky trochu labilní osobnost, ale to už je stejně všechno jedno,“ pravil rezignovaně k soudu.

Jan Skala