U soudů žádal o přerušení trestu ze zdravotních důvodů, stěžuje si také na špatné zacházení ve věznici, a to dokonce podle článku Listiny základních práv a svobod, jenž říká, že „nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu“. Protože neuspěl u soudů nižší instance, obrátil se dokonce na Ústavní soud. I ten ale jeho stížnost zamítl.

Šustek zaútočil na matku v dubnu 2019 v Mariánských Lázních. „Povalil ji na podlahu a mnohočetnými údery pěstí a kopy ji opakovaně zasáhl do obličeje a trupu. Hlavou jí opakovaně udeřil o podlahu,“ uvedl u plzeňského soudu státní zástupce.

Čin odhalil soused staré ženy, který z jejího bytu slyšel sténání a volání o pomoc. Když zaklepal na dveře, otevřel mu její syn se zakrvácenou rukou. Žádal ho o rozmluvu se sousedkou, ale on zakřičel něco vulgárního a zabouchl. Soused proto raději zavolal policii, která agresora zadržela. Seniorku převezl záchranářský vrtulník do Plzně, ale vzhledem k jejímu stavu, kdy měla pohmožděný mozek, zlámanou čelist, hrudní koš i několik žeber a řadu dalších zranění, ji lékaři nedokázali zachránit. Po dvou dnech zemřela.

Podle obhájce Šustek tehdy nevěděl, co dělá, jelikož byl pod vlivem léků proti bolesti, na nichž byl závislý a kombinoval je s alkoholem. Obžalovaný soudu řekl, že nevěří, že by matku zabil. „Nikdy bych nic takového neudělal, je to lež. Chtěl bych být na svobodě, našel bych si nějakého hypnotizéra a nechal si otevřít podvědomí, abych se dozvěděl, co se ve skutečně stalo. S matkou jsme se někdy hádali, ale není možné, že bych byl něco takového schopný udělat,“ vypověděl Šustek.

Plzeňský soud ho odsoudil k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 23 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolací Vrchní soud v Praze trest snížil o sedm let, na 16 let.

Šustek si ho odpykává ve Valdicích a dělá vše pro to, aby se z jedné z nejtěžších českých věznic dostal na svobodu dávno před březnem 2035, kdy má plánovaný výstup. Už koncem roku 2021 si u Okresního soudu v Jičíně požádal o přerušení výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů. V žádosti poukázal na své zdravotní potíže, kterými trpí, a způsob dosavadní péče poskytované ve věznici. Soud ale jeho stížnost zamítl. Svoje odůvodnění opřel zejména o závěry vyplývající ze zprávy lékařská komise, když konstatoval, že zdravotní stav stěžovatele sice není zcela v pořádku a lze jej hodnotit za určitých okolností jako vážný, nicméně je řešitelný při odpovídající spolupráci stěžovatele v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody. Nespokojený Šustek poté neuspěl ani u odvolacího Krajského soudu v Hradci Králové.

Podal proto ústavní stížnost, ale i ta mu byla zamítnuta. Ústavní soud ve svém stanovisku konstatoval, že důvodem pro přerušení výkonu trestu může být pouze nemoc, v důsledku které hrozí odsouzenému bezprostřední nebezpečí smrti, což ale není podle lékařské komise tento případ. Ztotožnil se tak se závěry soudů nižší instance. „Ústavní soud nezjistil, že by soudy zasáhly do stěžovatelova práva na spravedlivý proces, ani že by byl podroben zakázanému zacházení či trestu nebo by mu bylo v rámci výkonu trestu upřeno právo na ochranu zdraví a právo na zdravotní péči,“ konstatoval předseda senátu Jiří Zemánek.