Jejich sousedé Josef Chmelíř a Martina Machalová nemají přístup ke svému domu, a tak jej u občanskoprávního soudu žalovali a žádali o určení a zjednání věcného břemene, aby mohli mít z části pozemku Kabourkových cestu. Marně se Kabourek snažil vysvětlit, že si Chmelířova rodina může za svoji situaci sama. A nepomohl ani fakt, že sousedům nabízel jako cestu jinou, kratší část pozemku.

Druhý konec zahrady nechtěli

Kabourek má parcelu ve tvaru písmene L. Dům Chmelíře a jeho sestry je uzavřen mezi jejími konci a pozemky dalších lidí. „Ještě když si Chmelířovi mohli udělat vlastní cestu, upozorňovali jsme je, že přes nás chodit nebudou. Ale byli v dluzích a rozprodali si pozemky na kraji své parcely, čímž se tam zavřeli. Soused Kubal měl s Chmelířovým otcem smlouvu, že může chodit přes jeho pozemek. Pak starý Chmelíř zemřel a oni lezou přes nás. Chtějí na nás téměř zadarmo vysoudit cestu, aby si zvýšili cenu jejich domu, na který je uvalena exekuce,“ krčí rameny Kabourek.

Jeden konec svého pozemku míval otevřený, aby mohl vozit materiál ke své keramické dílně. Tudy si sousedé zvykli chodit. Pak mu tu ale Chmelířova matka způsobila škodu, a tak se rozhodl svou parcelu uzavřít vraty. Ty už sousedé dlouhá léta přelézají, stejně jako složený stavební materiál, který si tu Kabourek uskladnil. Sousedům nabídl k pronájmu, odkoupení a prý dokonce i zdarma druhý konec své zahrady.

Tady by totiž ze své parcely ukrojil na délku jen asi 13 metrů namísto skoro třicetimetrové části kolem dílny. Chmelíř ale nesouhlasil a trvá na cestě pro něj pohodlnější. Soudkyně ve čtvrtek Chmelířovi vyhověla. Mimo jiné také z důvodu, že tady už jakási cesta k dílně vede a nemusely by zde dělat žádné velké úpravy.

To však považuje Kabourkův advokát Petr Růžek za nepřiměřený zásah a omezení vlastnických práv. Upozorňuje na rozhodnutí Nejvyššího i Ústavního soudu, podle kterých nelze nerespektovat fakt, že byl Kabourek ochoten ustoupit na jiné části pozemku.

Spor pokračuje, Kabourek se odvolal

Chmelíř ale nesouhlasil se šířkou a cenou, za kterou mu Kabourek zadní (kratší) cestu nabízel. A také soudkyně Kabourkovy požadavky označila za neadekvátní. Nešťastný Kabourek ale tvrdí, že to bylo pouze věcí dohody a navíc mohl soud určit šíři cesty a nechat stanovit přiměřenou cenu.

Chmelíř byl s rozsudkem soudu spokojený. Kabourek však s rozhodnutím uvalit za pouhých deset tisíc korun věcné břemeno na delší kus parcely, i když mohlo být jeho vlastnické právo méně zasaženo, nehodlá souhlasit a chce podat odvolání. O věci tak bude znovu rozhodovat krajský soud, což může trvat i déle než rok. Do té doby (nebo pokud se sousedé nedohodnou) budou obě strany nespokojeny. Chmelířovi budou zřejmě dál přelézat plot a chodit přes cizí pozemek bez souhlasu majitele.

Starší článek i s videem najdete ZDE