Rozhodl o tom Nejvyšší soud, jenž zamítl její dovolání. V něm krkavčí matka zejména namítala, že soudy neprovedly navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie a psychologie a v důsledku toho nebyl zjištěn její omezený intelekt a osobnostní vlastnosti, a tedy nebyly objasněny její snížené ovládací a rozpoznávací schopnosti. Informovala o tom mluvčí Nejvyššího soudu (NS) Gabriela Tomíčková.

Holčička se 9. května 2021 bodla do oka pravděpodobně tatínkovými nůžkami, ale není vyloučena ani pastelka. Karolína Č., jejíž celé jméno ani tvář nemůže redakce ze zákona zveřejnit, s těžce zraněnou dcerkou druhý den navštívila oční ambulanci v Dobřanech. „Odtud byla nezletilá odeslána na Oční kliniku FN Plzeň s upozorněním, že poraněné oko bude třeba operovat a zákrok že je urgentní, aby dívka o oko nepřišla,“ řekla v obžalobě státní zástupkyně Věra Brázdová. Doplnila, že lékařka Karolíně Č. dokonce nabídla sanitku na převoz do Plzně, ale ta ji odmítla s tím, že se tam dopraví sama. Nikam však nejela. K lékaři vzala dítě až po třech měsících, 11. srpna, kdy se stav holčičky zhoršoval. Jela do Klatovské nemocnice, a aby zakryla zanedbání péče, lhala, že se se dcerka zranila předchozího dne. Lékaři ji opět poučili o nutnosti lékařského zákroku, ale ani tak ke specialistům dítě neodvezla. Ošetření se holčičce dostalo až 13. srpna po zásahu policie, ale to již bylo poškození oka nevratné a neřešitelné. Holčička na něj bude navždy slepá. Znalec přitom potvrdil, že kdyby Karolína Č. vzala holčičku na operaci, oko by jí zachránili a plně by na něj viděla.

Zdroj: Deník/Milan Kilián

U soudu matka dvou dětí opakovaně prohlásila, že je nevinná. „Já mám svoje děti ráda, starám se o ně dobře. Malé jsem to neudělala,“ řekla. Při otázkách na důvod, proč dítě nevzala na operaci, ač věděla, že může oslepnout, se hájila tím, že zřejmě lékaře nepochopila. „Prodělala jsem dva výškraby za sebou a covid, byla jsem mimo. Úplně mi to nemyslelo. Nemám myšlení, že mi to hned dojde,“ řekla soudu Karolína Č.

Obžalované hrozilo za těžké ublížení na zdraví až 12 let vězení. Senát v čele se soudcem Tomášem Boučkem jí uložil trest odnětí svobody v trvání 6 let se zařazením do věznice s ostrahou. Opatrovník dítěte byl s žádostí o odškodné ve výši necelých 1,5 milionu korun odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Karolíně Č. se trest zdál příliš přísný a odvolala se k Vrchnímu soudu, ale neuspěla, rozsudek se nezměnil. Podala proto dovolání k Nejvyššímu soudu, jenže ani ten její argumenty nepřijal. „Soud neshledal žádnou indicii, která by orgány činné v trestním řízení povinovala k opatření znaleckého posudku ohledně intelektu obviněné, resp. její příčetnosti. Nutnost zpracování znaleckého posudku je dána pouze tehdy, pokud konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování, odůvodní potřebu získání odborných závěrů. Z řízení vyplynulo, že obviněná situaci své dcery rozuměla, o čemž svědčily jak svědecké výpovědi lékařů a zdravotních sester, tak i svědecká reprodukce jejího vlastního vyjádření, podle něhož nechtěla, aby její dcera přišla o oko,“ konstatovala Tomíčková. Dodala, že k tomu NS v rozhodnutí zdůraznil, že oko je jednak pro člověka orgánem naprosto zásadním pro příjem informací z vnějšku, a tedy jeho nesprávná funkce (nefunkčnost) je významným zdravotním omezením, a jednak je orgánem zjevně citlivým a zranitelným. Tyto skutečnosti jsou přitom obecně laicky známé a k jejich základnímu vnímání není zapotřebí vyššího intelektu ani žádné zvláštní erudice.