V ČLÁNKU NAJDETE:
Zatímco subtropické ibišky jsou většinou dovážené z Holandska, u těch tropických Evropská unie zakázala dovoz. Společně s nimi se k nám totiž importovaly také nemoci a nežádoucí hmyz.
„Pokud si necháte rouby zaslat a celníci na to přijdou, vyhodí je. Kdysi jsme je objednávali z Taiwanu. Abychom se vyhnuli celníkům, musel pro nás prodejce udělat certifikát v angličtině. I přesto se s tím na celním úřadě nemazlili. Většinou zásilky předávali rovnou do laboratoře v Brně, kde ibišky procházely analýzou. Bohužel tam ale strávily tolik času, že když k nám zásilka dorazila, tak už nebyly použitelné,“ vzpomíná Iva Kmochová ze středočeských Vitic.
Nahrává se anketa ...
Proč jsou ibišky často nadopované?
Klasické ibišky podle ní jsou nic moc. Jsou nadopované látkou, která zajišťuje, aby neustále kvetly.
„To je sice krásné, ale znamená to, že se vlastně ukvetou k smrti. Více než 90 procent ibišků, které koupíte v obchodě, nepřežije zimu. Prodejci ani nechtějí, aby je lidé množili. Potřebují, aby si lidé museli kupovat každoročně nové a nové,“ vysvětluje problematiku pěstování ibišků.
Jak stříhat a množit domácí ibišky:
Ibiškáři látku, která způsobuje bujné kvetení a následný úhyn rostliny, nazývají retardérem.
„Jestli byla rostlina ošetřena retardérem, můžete poznat podle barvy listu. Takový ibišek má výrazně tmavězelený list. Pokud přežije zimu, začnou z něj růst krásné zelené lístečky. A to už je dobré. Kupované ibišky vlastně nerostou, ale jenom kvetou. Já je nekupuju, protože vím, že nepřežijí. Cena za kus se navíc pohybuje od zhruba 200 do 400 korun,“ říká Iva Kmochová.
Jména pro registrované kultivary? I Jane a Vojta
Pěstování tropických ibišků je spojeno nejen s péčí, ale také s genetickým šlechtěním. A tak si je ibiškáři vyměňují a šlechtí sami.
„Existuje mezinárodní ibiškářská asociace, kde můžete nový kultivar registrovat. V registru je v současnosti určitě přes 100 tisíc kultivarů. Já tam mám svých 12 vlastních. Teď mi pokvetou další dva semenáčky, takže už vymýšlím jména,“ usmívá se Iva Kmochová.
Každému novému kultivaru totiž pěstitel do registru zadává i nové jméno.
„Většinou lidé používají iniciály svého jména. Já bych tam třeba měla IK. Za iniciály se poté vkládá název. Já dávám většinou dívčí jména z rodiny. Nemůže tam ale být Maruška, musí tam být Mary, a ačkoliv mám dceru Janu, tak u jednoho mého kultivaru je uvedeno Jane. Do anglických názvů jsem ale propašovala české jméno Vojta,“ směje se.
close
info
Zdroj: se svolením Ivy Kmochové
zoom_in
Jeden z nádherných tropických ibišků Ivy Kmochové
Rekord drží pěstitel z Taiwanu
Podle ní je pěstitelským rekordmanem Taiwanec, který má registrovány tisíce svých kultivarů. V České republice je podle Ivy Kmochové nejaktivnější nejmenovaná pěstitelka z Brna, která se údajně blíží k pětistovce kultivarů.
Ibišky potřebují dostatek světla
Aby tropický ibišek dobře prospíval, musí mít dostatek světla. Přezimuje při teplotě 15 stupňů Celsia. Keříky mohou dorůstat výšky i 180 centimetrů.
„Mám jich doma přes 130 kusů. I když je v domě 15 oken, tak je to pořád málo. Nahoře jsem si proto vytvořila ibiškový pokoj. Rostlinám tam raději svítím. Je ale krásné, když tam vstoupím. V ibiškovém pokoji kvetou celý rok. Samozřejmě, že během jara a podzimu ibišky významně lépe prospívají ve skleníku. V létě ale musím skleník při větších teplotách chladit hadicí s vodou, bývá v něm i přes 50 stupňů Celsia,“ uzavírá nadšená pěstitelka.
