Bez práce prodavaček, prodavačů, pokladních, personálu doplňujícího zboží a dalších podobných profesí, se neobejdeme. Koronavirová krize výrazně ovlivnila jejich práci i život. Deník o tom hovořil s vedoucí tachovské prodejny řetězce Billa Jiřinou Štádlerovou.

Jak se současná situace a s ní související různá opatření a nálada obyvatel projevila na práci a fungování tachovské Billy?

Na začátku krize byl veliký nápor zákazníků, protože si začali dělat zásoby trvanlivých potravin, což se postupně ustálilo. No a kvůli krizi jsme také přišli o několik zaměstnankyň. Vesměs se jedná o maminky od dětí, které musely zůstat doma. Na druhé straně se zavřely školy, takže díky tomu se nám začali hlásit brigádníci, studenti, za které jsem strašně ráda.

Změnili se nějak zákazníci?

Především je znát, že k nám chodí vedle stálých zákazníků také noví, kteří k nám dříve nechodili. Myslím, že je to tím, jak se zavřely hranice, že k nám začali chodit lidé, kteří dříve nakupovali třeba v Německu.

Museli jste přijmout nějaká konkrétní opatření související s provozem? Tedy jak pro zaměstnance, tak pro zákazníky?

Okamžitě jsme začali balit pečivo. Na začátku jsme byli jediný supermarket v Tachově, který to tak dělal. Byli jsme nuceni vyřadit z provozu pokladnu číslo dvě, aby zákazníci mohli dodržovat od sebe odstup. Tím se omlouvám, že se občas tvoří fronty. Každé ráno a průběžně po celou pracovní dobu dezinfikujeme košíky, madla, chladící zařízení, podlahy, pokladní pásy. Museli jsme navýšit příjem zboží, protože poptávka se zvedla, hlavně u zeleniny, ovoce, masa a mléčných výrobků.

To znamená i větší nároky na personál. Jak se změnila práce personálu, když vezmeme v potaz všechna zmíněná opatření?

Musejí mít ochranné pomůcky, tím je to pro nás všechny těžší. I pro zákazníky, když si musí navléct jednorázové rukavice, se kterými sáček vlastně neotevřete.

Když jste zmínila ochranné pomůcky, jak je v této oblasti o pracovníky postaráno? Máte všeho dostatek?

Ze začátku to bylo velmi náročné. Naše centrála nic neměla, lékárny nic neměly, nikde nic nebylo. Takže si každý začal shánět svoje šité roušky. Oslovili jsme i některé naše zákazníky, kteří nám je ušili. Takže jsem je nakonec mohla ze začátku rozdávat i starším zákazníkům. Mám z toho upřímnou radost a chtěla bych poděkovat těm lidem, kteří nám roušky předali. Dostali jsme je od jednotlivců, ale třeba i od střední živnostenské školy z Plané. Momentálně nás už dobře zásobuje naše centrála, jak rouškami, tak dezinfekcí.

Zdravotníkům, hasičům a dalším profesím v první linii vozí lidé jako výraz poděkování třeba různé dobroty. Setkali vy jste se tady s něčím podobným?

Ano, něco takového jsme tady také zaznamenali. Jak od naší centrály, tak od zákazníků. Od centrály máme zajištěn pitný režim a příjem vitamínů v podobě jablíčka a pomeranče. Snažíme se plánovat i směny, aby zaměstnanci nebyli unavení a mohli si v tom náporu odpočinout. Pitný režim nám pomáhají plnit i naši dodavatelé, jako poděkování za naše nasazení.

Mezi zákazníky máme takové miláčky, kteří nám napekli dobrůtky. Moje mamka nám napekla dvakrát domácí buchty, od paní Dianky z pošty jsme dostali velmi dobré domácí koblížky a každému zaměstnanci přinesla kytičku. Ale i jiní zákazníci se projevili podobně. Koupili třeba čokoládu a dali nám ji, ať si ji rozdělíme. Přišel za mnou do kanceláře i zákazník v letech, dával mi 500 korun, ať si za to něco koupíme. To jsem ale odmítla se slovy, že jsme tu přece pro ně, pro zákazníky.

Vzpomínám si, že na vchodových dveřích také visel ručně napsaný papír "Billo, děkujeme"…

Ano, ten nám ulítl, nebo ho někdo strhnul. Ale bylo to také hezké. Chtěla bych tímto všem zákazníkům poděkovat a přeji si, aby i nadále rozdávali ty úsměvy, které rozdávají a jsou vidět i přes roušky. Aby rozdávali úsměvy nejen v naší prodejně, ale všude.

Jsou zákazníci teď jiní, změnilo se nějak jejich chování?

Nenazvala bych to, že jsou jiní. Jsou stále stejní. Byli takoví před krizí, jsou při ní a budou i po ní. Někteří jsou miláčkové, ale najdou se i bručouni, kteří hledají chyby. Najdou se samozřejmě i takoví, kteří vyčnívají. Nechtějí vejít s rouškou, nechtějí si ji nasadit, ale v tom pomáhá bezpečnostní agentura, aby se taková situace vyřešila.

Co třeba krádeže? Snížily se, nebo zůstávají na stejné úrovni?

Je to tak v průměru pořád stejné.

Jak dlouho myslíte, že se taková situace se současným počtem zaměstnanců, brigádníků a vůbec dá vydržet?

Dá se to vydržet. Pokud máte dobrý kolektiv, který tady máme, tak se to dá zvládnout a vydržet. I s velkou podporou centrály.

Na názor z centrály jsme se zeptali PR manažerky Dany Bratánkové.

Samozřejmě vždycky záleží na tom, s kým pracujete. To je hodně důležité. Pokud bych měla mluvit za centrálu a krizový tým, který máme, tak od začátku se snažíme dělat maximum pro to, abychom jim připravili takové pracovní podmínky, které jim v práci pomůžou. I paní vedoucí zmínila, že pokud cítí, že si někdo potřebuje odpočinout, nebo se potřebuje postarat o děti, o seniora doma, tak jim umožňujeme, aby si přeplánovali směny tak, aby to vyhovovalo.

Přijali jsme opatření vůči těhotným zaměstnankyním. Těm, které nám svůj stav oznámily, jsme doporučili, aby po dobu pandemie zůstaly doma a staráme se o ně tak, aby nepřišly o práci a byly ochráněné. Samozřejmě ze začátku byly podmínky složité. Ochranné pomůcky nebyly, to samé dezinfekce. Teď se situace zlepšila a na filiálky odchází ochranné pomůcky pravidelně. Sledujeme dění, abychom také byli připraveni. A hlavně, abychom vždy chránili naše zaměstnance. Jsem i ráda, že jste nás oslovil. V médiích často čteme, jakým způsobem lidé pomáhají zdravotníkům, hasičům, policistům. Ale zaměstnanci v maloobchodu jsou velmi opomíjeni, přitom zajišťují zásobovanost obyvatel.