Ženou, která opanovala domácí i slavné světové scény, ale v 64 letech ji zradilo zdraví. Předtím ale ještě, po smrti syna a manžela, propadla gamblerství a možnosti i slávu utopila v nezvladatelných náladách. 

Obřad v kostele Panny Marie Sněžné začal v 11 hodin, předtím se ale ještě se zpěvačkou loučila rodina a přátelé u otevřené rakve. Na poslední cestu jí dávali bankovky a mince pro posledního převozníka, cigarety i oříšky, které měla ráda. Zasypali ji i květinami.

Po obřadu zamířily stovky lidí v průvodu na hřbitov. Cestou se ale ještě zastavil u obchodního střediska Žďár, kde zpěvačka sedávala na lavičce. V místě, kde příbuzní a známí chtějí vytvořit pietní místo. Stejně jako v kostele zpěvačce po celou dobu hrála kapela Giňovců, s primášem Jiřím, synovcem zpěvačky, jejím bratrem stejného jména a dalšími spřízněnými muzikanty. Zněly její oblíbené písně, včetně čardášů, které milovala. Za tónů jednoho z nich spouštěli i zpěvaččinu rakev do hrobu. Nechyběla pak ani moravská Dobrú noc. Zpěv ale podle romských zvyklostí nezazněl.

"Díky za krásnou hudbu"

Obřadu se zúčastnili také zpěváci Jan Bendig s Monikou Bagárovou, nechyběl ani známý romský moderátor Richard Samko. "Chtěl bych poděkovat za mladou i starou generaci Věře Bílé za krásnou hudbu, kterou dělala, a myslím si, že její hudba s námi zůstane po celý život," loučil se se zpěvačkou Bendig. "Myslím si, že její hudba s námi zůstane po celý život. Až přijdete domů, pusťte si nějakou její písničku, zatancujte si a zavzpomínejte na ni, protože ona se ráda bavila, měla ráda rychlé písničky. Chtěl bych ještě jednou poděkovat. Věro, bylo mi ctí." 

"Děkujeme všem lidem z Česka i ze zahraničí, kteří Věru měli rádi. Mockrát děkujeme za dary i za všechno, co jste pro ni udělali," uvedl prasynovec Bílé Milan Mikulič, který poslední rozloučení organizoval. Pozval všechny, kteří měli zpěvačku rádi, k další zavzpomínání si na ni do restaurace v Plzni Na Karlově.

Nejbližší rodina ale setrvala pospolu v Rokycanech. S Věrou Bílou se loučili její dvě vnoučata, snacha, bratři Láďa, Jiří, František, sestra Helena a spousta dalších příbuzných. Někteří, jako Pavel Giňa, dorazili až z Anglie. "Jsme jedna velká rodina. Copak už jí člověk může dát, jen poslední sbohem," zamyslel se.

"Žila okamžikem. Byla to opravdová hvězda"

S odchodem sestry se jen těžko vyrovnával bratr Jiří, sám známý muzikant. Až na hřbitově, když dohrál a rozloučil se, řekl nám pár slov: "K muzice nás vedl táta. Hráli jsme s ním, Věra zpívala. Měla ráda čardáše i táhlé písně halgaton, v nichž je láska, srdce, oheň. Dost jsme vystupovali."

"Věrka byla velice živá, dokázala rozesmát i rozesmutnit. Podle nálady. Když zazpívala, všichni jsme z toho měli radost. Měla hlas a byla velice talentovaná. Hrál jsem s ní," vzpomínal i švagr Jožka Giňa. "Když jsem přijel, vždycky jsme muzicírovali. Věra navařila halušky, udělala řízky - ona byla výborná kuchařka. Měl jsem ji rád jako sestru, dnes jsem jí přijel zahrát na poslední cestu. Melodie, které měla ráda."

Rozloučit se přišla i Gábina Dejmková, dcera zemřelého manažera skupiny Kale a Věry Bílé: "Věru jsem znala odmala. Pro mého tátu i Věru bylo nejšťastnější období života, když jezdili po světě a Věra zpívala. To byli oba šťastní. Občas jsme se s tátou taky někam dostali. Věra odmala prolínala mým životem. Znám ji jako obyčejnou ženu. Byla prostá, přímá, živelná a čistá. Žila okamžikem. Měla dobré srdce ve velkém těle. Byla to opravdová hvězda. I v tom, že znovu vydala písničku a zemřela. Jako David Bowie. Takhle odcházejí mistři. " 

Kytici k rakvi položila také kmotra Věry Bílé Marie Čučová. Zastihli jsme ji ve společnosti Ivana Grüna. Kmotře Bílé do hovoru nebylo: "Byla to moc hodná holka, to věděli všichni" uvedla. Věřin kamarád Ivan zavzpomínal, jak s ní zpíval podle zpěvníčku, který sestavila, a účastnil se jejích koncertů. "Někteří si pořád neuvědomují, jak byla Věra ve světě známá. Byl jsme v Americe a najednou ji slyším v San Franciscu zpívat. Štípal jsem se do ruky. Jdu po zvuku, odkud zpívá. Přišel jsem do obchodu, tam byl majitel Francouz. Koupil si její CD a pořád ho pouštěl. Hned po návratu jsem jí o tom tady v Rokycanech na lavičce na náměstí vyprávěl," uvedl Grün. "To bylo také poslední setkání. Šíleně mě její smrt zasáhla. Máme vlastní kapelu, tvoří ji Američani a Angličani. Jednou jsme tu za Věrou i byli. Oni znají jen Yvonu Přenosilovou a Věru Bílou. Zná ji každý Američan. Je tam slavná, protože její muzika je nádherná. Večer toho osudového dne, kdy jsem se o Věřině smrti dozvěděl, jsme v pražské Vinotéce v Truhlářské udělali i vzpomínkový večer," dodal Grün.

Poslední potlesk pro Věru Bílou zazněl v sobotu odpoledne na rokycanském hřbitově, když ji přiváželi. Všichni přítomní jí tak vzdali hold. Na spuštěnou rakev pak lidé házeli květiny, mince a hlínu.

Dopravní policie v pozoru

Na dopravu a pořádek ve městě i okolí už od rána dohlížela policie. Státní i městská. Zvýšenou pozornost věnovali zejména průvodu, aby byla zajištěná bezpečnost silničního provozu.

Některé obchody v očekávání veliké masy lidí v sobotu dopoledne ani neotevřely. Nakonec se na náměstí prostřídaly asi dva tisíce lidí. Účastníkům smutečního setkání naopak vztyčením stanu s občerstvením vyšel na náměstí vstříc jeden z podnikatelů.

Věra Bílá patří k nejvýraznějším romským osobnostem. V cizině byla známější a uznávanější než v Česku. Odborníci o ní mluví jako o velikém, ale promarněném talentu. Zpěvačka v životě zažila pád z vrcholu na dno. Narodila se 22. května 1954 v Rokycanech v muzikantské rodině Giňů. Nejprve zpívala na rodinných slavnostech, svatbách a zábavách s cimbálovou muzikou svého otce Karola. Pro širší publikum ji objevila zpěvačka Zuzana Navarová. Díky ní a také česko-francouzskému manažerovi Jiřímu Smetanovi se Bílá se skupinou Kale zařadila mezi velké hvězdy etnické hudby.