S úderem půlnoci policie uzavírá také hraniční přechod Broumov – Mähring, krom policejního vozidla jsou na vozovce i technické zábrany. Naproti tomu, přechod navazující na naší nejkratší cyklostezku měřící pouhých 49 metrů, u Pavlova Studence je bez jakékoli informace či policejní pásky. Auto zde ale projet nemůže. Dojíždím tedy k silničnímu hraničnímu přechodu Pavlův Studenec – Bärnau, kde už jsou policisté i s vozidlem a také technickými zátarasy. Představím se, pozdravíme se a popřeju jim klidnou službu. „Asi dvacet aut přijelo z Německa, a ta samozřejmě musela odjet zpět, z naší strany to byly jednotlivé vozy,“ dozvídám se ráno od policistů. Na německé straně je zátaras bez obsluhy.

Pokračuji dál, abych se podíval na turistický přechod Křížový kámen, který je hluboko v lesích nedaleko od rozhledny Havran. K mému překvapení i zde stojí na lesní cestě na hraničním přechodu policejní vozidlo. Znemožňuje tak průjezd přes „čáru“.

Dalším cílem je rozhledna Havran, odkud je možno přehlédnout celý Český les i městečka Bärnau či Flossenbürg. Potkávám zde Němce, který mi pod rozhlednou sice odpoví na pozdrav, ale znejistí, obrátí se a zmizí na stezce, odkud přišel.

Dalším hraničním přechodem, kudy by mohla projet auta, je Přední Zahájí – Waldheim. Mířím tam, cestou potkávám dvojici mladých lidí. „Nevíte, komu patří to tele?“ Ptají se a ukazují na malé tele, které se chce prodrat pod ohradník zpět do ohrady. Říkám, že nevím, oni nadzvedávají drát a tele je zpět u mámy. „Jedu tudy zjistit situaci na přechodu dole v Zahájí,“ říkám, že hranice je odtud jen několik set metrů. „No právě, my máme raději i vypnuté telefony, aby nás operátor pak neupozorňoval na návrat z Německa a nutnou karanténu,“ poukazují s tím, že zde je už pouze německý signál. Dorážím na přechod a také zde stojí napříč přes polní cestu policejní vozidlo.

Jedním z dříve hojně využívaných přechodů přes hranice je starý Rozvadov. Zde podobně jako u Broumova či Pavlova Studence jsou řidiči informováni umístěním dopravní značky oznamující slepou ulici. Dole před hraniční čárou stojí nejen policejní osobní vůz, ale přes silnici také červená Tatra s označením Policie. Z Německa právě přijíždí dodávka, řidič najede až k policejnímu autu a trochu nechápavě kouká. Policista mu ukazuje, že musí zpět a jediné místo, kde může do republiky je dálniční přechod Rozvadov – Waidhaus. „Celkem jde zatím o desítky vozidel, které se musí otočit,“ konstatuje policista.

Kolem poledne se na dálničním přechodu Rozvadov tvoří jen malé fronty, policisté na vjezdu do republiky třídí auta na osobní a kamionovou dopravu. Kamiony projíždí více vpravo, nezastavují a provoz je pomalý, ale plynulý. Osobní auta musí zastavit, tvoří se malé kolony desítek aut. Každému řidiči i posádce měří tělesnou teplotu. Přijíždí i autobus. Cestující vystupují a každý se prokazuje dokladem a je jim také změřena tělesná teplota. Všichni účastníci spolupracují. Za asi patnáct minut mohou všichni nastoupit a autobus odjíždí, tentokrát nikdo neměl zvýšenou teplotu, jen ve zracích cestujících jsou tušit jisté rozpaky…