Student osmiletého gymnázia ve Stříbře Matěj Houška už stačil natočit sedm dílů Zapomenutých revírů, s vydatnou pomocí rodiny. Tentokrát se společně vypravili do obce na severním Plzeňsku, kde bychom zajímavé úlovky nečekali, s místem se navíc pojí silné příběhy staré více než sedm desetiletí. Jde totiž o obyčejnou požární nádrž. „Matěj opět objevuje rybí život na další požární nádrži, která pro něj skrývala úžasné překvapení. Navíc se mu podařilo od místních obyvatel vesnice zjistit i několik zajímavých příběhů z minulého století, které vám rád povypráví,“ říká tatínek František Houška o příběhu zachyceném v sedmé díle seriálu.
„Sportovní rybář, zálesák, kluk, který nadevše miluje dobrodružství a pobyt v přírodě. I v dnešní době se pokouší objevovat dávno zapomenuté revíry, kde jiné rybáře ani nenapadne nahodit…“ uvádí cyklus rybářských příběhů herec Martin Stránský.
Mladý rybář prozradil, že požární nádrž ukrývá množství amurů, jeden z nich je vskutku kapitální. „Jak jsem hejno pozoroval, vše se točí kolem něj, je to takový jejich starosta, a právě toho starostu budu chtít dostat na prut,“ přibližuje Matěj a popisuje různé druhy nástrah, které hodlá použít. „Strategie lovu je jasná, žádné moderní techniky, jednoznačně mlaskačka.“
Tentokrát nezůstává rybář jen u vody a u prutů, ale vydává se do vsi ke křížku. Ten je totiž němým svědkem tragických událostí. „Procházel tudy koncem druhé světové války pochod smrti,“ ukazuje Matěj na křížek a popojde k domku. „Když paní z tohoto domu za mnou viděla tu hrůzu, popadla všechen chleba, co doma měli a hodila ho přes plot vězňům. To bylo od ní velice odvážné,“ popisuje a dodává, že v nedalekých serpentinách došlo k útěku několika vězňů a čtyři lidé pak v noci zaťukali u domu u křížku. Jeho obyvatelé je nechali přespat a dali jim jídlo a oblečení. Matějovi příběh vyprávěla právě paní z domu, která i popsala, že dva z vězňů přišli po válce obyvatelům do domu poděkovat. „To shledání bylo prý velice dojemné,“ dodává Matěj a vrací se k vodě a rybolovu.
Matěj také zmiňuje temnou minulost požární nádrže. Od místních se mu podařilo zjistit, že se zde stalo neštěstí. Podle vyprávění se pováleční osídlenci věnovali oslavám, a to se stalo osudným jejich dítěti. „Malý kluk spadl do nádrže, začal se topit a bohužel ani po pomoci místních se h zachránit nepodařilo.“
I tentokrát rybář Matěj měl co obdivovat, opět mohl zažít dobrodružství, byť jen na návsi u požární nádrže, kde vyslechl silné příběhy dávných dob, a nakonec i chytil obřího amura „starostu“. „Tak upaluj domu a doufám, že se spolu ještě někdy setkáme,“ uzavírá svůj příběh a rybu pouští zpět do vody.
