Dá se to v takové rychlosti vůbec udýchat?
Ano dá. Překvapilo mě, že vyběhnout tolik pater v tempu, jaké jsem zvolil, nebylo tak strašné. Když běháme u nás a máme zvládnout po čtyřech předcházejících disciplínách 15 či 20 pater, jdeme až na krev. V L. A. jsem zvolil tempo připomínající rychlejší chůzi po dvou schodech.

Kolik kilo zátěže jste měl navíc?
Běžel jsem v kompletním zásahovém oděvu. Neměl jsem jen masku na obličeji a nedýchalo se z dýchacího přístroje, ten sloužil jako zátěž. Běželo se v těžkých botách, helmě, kabátu. Celkem ta výstroj má kolem 20 kilo.

Jak dlouho jste se na Světové hasičské a policejní hry připravoval?
Soutěž probíhala v srpnu 2017, takže přípravu jsem začal dle plánu v lednu.

Jaké to bylo zjistit, že jste nejrychlejší hasič na světě?
Je to příjemné. Určitě jsem tam nejel s vysokými cíli, že bych mohl soutěž vyhrát. Moc jsem to nečekal, navíc to byla moje první velká akce. Takže jsem ani netušil, co od toho čekat.

Letos v Korei jste na Světových hasičských hrách ale běžel na horu. Co bylo těžší?
Hora. Běželo se v přírodě na vrchol Jebibong. Na 1 kilometru trasy bylo 300 metrů převýšení. Čekaly nás přírodní schody, ale i skalní masivy, takže jsme museli někde i po čtyřech. Místy byly vytvořené i umělé schody. Běh nebyl stereotypní jako v mrakodrapu, tam je každý schod stejný, takže se dá držet rytmu, který se zvolí. Na Jebibong se to nedalo.

Kde se vám líbilo více?
V Americe. Dá se tam toho hodně navštívit, v Korei toho tolik nebylo.

Pavel Kouřík letos podruhé v řadě navíc obhájil Český pohár a příští rok ho čekají Světové hasičské a policejní hry v Číně. Budeme držet palce, aby titul nejrychlejšího hasiče světa zůstal doma.