Povězte nám ale nejprve něco o sobě?

Do rokycanské školy dojíždím vlakem z Plzně. V krajské metropoli jsem absolvoval devítiletku ve Schwarzově ulici. Teď jsem ve třetím ročníku a příští rok mě tudíž čeká maturita.

Co vás vedlo k tomu, že se věnujete kuchařské profesi?

Bavilo mne to už od malička. S tím, že je tohle řemeslo rozmanité a vždy vás něčím překvapí. Rád smažím, protože příprava jídla je rychlá. Taky sladké pokrmy jsou mojí zálibou a spíše se vyhýbám pečení.

Jak jste se vlastně na televizních obrazovkách ocitl?

Tak to má na svědomí naše paní ředitelka Irena Vostrá, kterou oslovila televize Prima s výběrem zástupce naší školy. A pak také manželé Kfelířovi, kteří se nám věnují. Prý převážilo, že jsem komunikativní a kuchařina mne baví.

Václav Havránek
Taneční parkety ožily. A na řadě jsou roušky?

Kdo připravoval menu, které rozhodně nepatřilo k nejlehčím?

Pustili jsme se do toho s panem učitelem Lukášem Kfelířem, který na mne také během natáčení dohlížel a občas poradil. Hodně práce dal hlavní chod, kdy bylo třeba na pyré připravit více bramborové kaše a pohlídat čočku.

Soupeři ze Sušice, Domažlic, Horšovského Týna a Boru byli čtyři. S kým jste si nejvíc rozuměl?

To je docela složité. Ani jeden z kluků nijak nevybočoval. Nejlepší komunikace ale byla se Zdeňkem a Ludvíkem.

Byl týden s televizním štábem náročný?

Nevýhodou pro mne bylo, že jsem začínal. Lidé z Primy tu byli už od osmi hodin do večera. Po bodování totiž ještě následovalo hodnocení dne. A pokud jde o výjezdy po kraji, ani to nebylo snadné. Například ze Sušice jsme se vraceli s paní ředitelkou po půlnoci a ráno do toho šli znovu.

Parádních 31 bodů k vítězství nestačilo. Nebyl jste zklamaný?

Rozhodně ne. Byla to skvělá zkušenost včetně poznání nových kolegů. Moc jsem byl zvědavý, jak pořad vyzní, protože předtím jsme ho nikdo neviděl. Snad to nebylo tak hrozné.

Těžce zraněného řidiče transportovali zdravotníci na Lochotín
Nehoda u Příkosic mohla být úmyslná

Co vás kromě plotny baví?

Je to orientační běh, i když přiznávám, že ho občas trochu šidím. Přesto jsem krajským šampionem do šestnácti let a také nyní se umisťuji v popředí výsledkových listin. Kromě toho jsem členem skautské organizace, hodně se věnuji počítačovým hrám Minercraft, Rotmg a jiným. Soutěžícím jsem pak za úkol dne připravil origami. Začal jsem s ním před pěti lety a je to jednoduché. Najít kus papíru a něco složit.

Už jste se zmínil o maturitě. Máte jasno, jak dál?

Kromě pobytu ve škole mám zajištěnou praxi v jedné z plzeňských restaurací na Americké třídě. Baví mě to a zpravidla začínáme obědem s tím, že odcházím před večeří.

Zkoušku dospělosti určitě nepodceňuji a ještě zvažuji, že bych ve studiu pokračoval. Láká mne Pedagogická fakulta v Plzni.