Pamětní knihu založili v tehdejším Terozu se vznikem takzvané Brigády socialistické práce a dnes je kronika v péči amatérského filmaře Františka Soukupa. Samotná „brigáda“ totiž dopomohla k rozvoji amatérského filmu na Tachovsku. „Začátkem sedmdesátých let vedení podniků a úřadů tlačilo na různé kolektivy, aby si založily brigádu socialistické práce (BSP). Mezi pracovníky k zakládání takových brigád byla ale nechuť. Pracoval jsem v Technickém rozvoji (TEROZ) jako mistr na montážích a pak jsem byl přeložen do hlavního závodu,“ říká pan František a pokračuje ve vyprávění, že jako mistr dostal na starost vývojovou dílnu, která byla udělaná ze staré stodoly za hlavní budovou závodu.
V duchu tehdejších hesel usoudili, že by jim vedení firmy mohlo pomáhat, třeba i ohledně amatérského filmu. „Proto jsme v roce 1971 založili v naší dílně BSP.“
V Terozu vyráběli napájecí automaty pro telata a ovce. Od roku 1975 automat zmodernizovali a součástí ovládání byly i polovodiče. „Říkalo se mu ´železná kráva´. Dalším naším výrobkem byl dávkovač jadrných krmiv a řada dalších nových výrobků pro zemědělce,“ poukazuje František Soukup a dodává, že na výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích jejich výrobky získaly významné ocenění tzv. Zlatý klas. „Dostaly se až do Moskvy na výstavu nejlepších mládežnických zlepšovacích návrhů.“
Po práci pak nadšenci promítali technické filmy půjčené z Infor Film Servisu z Prahy. „Promítací přístroj OP16 jsme si půjčili od amatérských filmařů potápěčů, a abychom mohli promítat, přehradili jsme šatnu a na polovině udělali promítací sál. Za dva roky promítání filmů jsme byli na XI. mezinárodním festivalu technických a odborných filmů v Pardubicích vyhodnoceni jako nejlepší v celé republice v promítání a propagaci technických filmů,“ vypráví dále amatérský filmař z Tachova.
Krom zájmových filmařů pracovali na dílně Terozu i fotbalisté, sportovci, rybáři, myslivci a potápěči. Podle kroniky i vyprávění pana Františka každá skupina připravovala pro ostatní členy každoročně víkendovou akci zaměřenou na svůj zájem. Fotbalisté zajistili soupeře a hřiště. Sportovci zorganizovali různé turnaje. Např. ve stolním tenise, v šachu, ve střelbě ze vzduchovky, praku a pod.
Potápěči porazili myslivce
„Rybáři zajistili rybník a naučili nerybáře navlékat na háček žížalu. Po chycení několika kaprů je očistili, naporcovali, a ještě na místě, v plechové udírně, vyudili. Byla to náramná pochoutka. Myslivci zajistili střelnici, zbraně, náboje a instruktora střelby. Tady došlo k nevídanému výsledku. Potápěči porazili myslivce v mysliveckém kole ve střelbě na asfaltové holuby. Bývaly to vždy pěkné akce, na které jsme si také zvali hosty. Za pěkného počasí se potápěčská akce konala na zatopeném lomu v Pavlovicích. Pod vodu s přístrojem se odvážilo několik našich členů. Všichni přežili,“ usmívá se Soukup a vyjmenovává další neprofesionální filmaře. „Karel Pácal, Petr Karban, Rudolf Tomšů a Milan Kraft, železničář, který nám na filmy nahrával zvuk. Natočili jsme mnoho filmů, které jsme posílali na různé soutěže u nás i v zahraničí a získali řadu ocenění. Pravidelně jsme s našimi filmy v pořadu Křeslo pro hosta aneb Máme doma kameru seznamovali diváky.“
Jedním ze společných snímků je i krátkometrážní film Dvě části jednoho hesla. Na soutěži amatérských dokumentárních filmů v Benátkách nad Jizerou získal v roce 1977 hlavní cenu. Vysílala ho 14. února 1978 i tehdejší Československá televize.