Jak se vám daří v době covidové?

T. Ř.: Snažím se, aby se dařilo dobře a dělám pro to, co můžu. Mám dané nějaké cíle a za těmi si jdu. Snažím si rozšiřovat obzor nejen se dřevem, ale dokázat i něco víc. Navázal jsem spolupráci se známými osobnostmi, stavím domy, posouvám práci se dřevem o level výš, než jsem dělal. Pořád je co vymýšlet. Příliš si současnou dobu nepřipouštím, protože to bych seděl doma na gauči, vše beru, jak je, ale nechci si zavřít dveře, snažím se dělat pořád a to mě popohání.

Zmínil jste známé osobnosti, pro koho jste již něco vyráběl?

T. Ř. Dělal jsem pro Honzu Punčocháře a Ivana Vodochodského speciální prkénka, nyní také pro Ivku z Masterchefa. Originální dárek s vypalovaným obrazem jsem dělal pro zápasníka Vaška Mikuláška, známého jako Baba Jaga. Připravuji se i na další spolupráci, kdy se zajímají i další osobnosti, ale o koho půjde si nechám zatím pro sebe.

V této nelehké době jste se dostal i do zahraničí, co jste tam dělal?

T. Ř.: Měsíc jsem byl na Maledivách na ostrově Dhiffushi, kde jsme dělali masivní nábytek, bar na pláži, designové kousky a podobně. Byla to pro mě skvělá práce, kdy člověk dělal zase něco jiného než tady.

Jak náročné bylo vycestovat?

T. Ř.: Musel jsem se nechat hodně testovat, všude se nosil respirátor, roušky, opatření byla přísnější než jindy. Přímo na ostrově to bylo mnohem klidnější, nebyla tam žádná přísná opatření. Měli tam připravená lůžka, kdyby se tam objevila nákaza, ale v době, kdy jsem tam byl já, tam nic nebylo.

Hodně se, Tomáši, podporujete i s Petrem Hájkem, který maluje velmi žádané obrazy. Toho jste také již obdaroval, čím?

T. Ř.: Udělal jsem mu obraz. Chtěl jsem, aby zažil ten pocit, jaké to je, když on předává obrazy ostatním. Bylo fajn vidět, jak se díval překvapeně. Obraz nebyl malovaný, byl vypálený do dřeva. Naučil jsem se vypalovat i do skla, tak jsem mu udělal i skleničky s jeho logem. Já jsem od něj dostal obraz na památku.

Ani vy, Petře, se s malování obrazů v této době nenudíte, dá se říci, že spíše naopak, že? Dokonce u vás nastala i velká změna, jaká?

P. H.: Ano, maluji čím dál víc. U mě je změnou, že jsem ukončil instalatérskou činnost a naplno se věnuji malování. Osobnosti mají o obrazy stále větší zájem, díky sdílení od nich mám i velkou reklamu, takže obraz pak chtějí i další a další. Těší mě zájem, který o obrazy je. Myslel jsem, že to bude na doživotí koníček a teď je to v podstatě kůň, který mě živí.

Nelitujete, že jste opustil rodinnou firmu?

P. H.: Musím přiznat, že mě těší, že jsem se dokázal postavit na vlastní nohy. Spoustu lidí mi říkalo, že jsem blbej, že končím s rodinnou firmou. Já jsem ale jednak končil kvůli zádům, ale ten pocit, když se postavíte na vlastní nohy, je nepopsatelný.

Malujete pro spoustu českých osobností, ale vaše obrazy už jsou k vidění i v zahraničí. Přesto máte jedno velké přání, jaké?

P. H.: Mým snem je potkat se s Arnoldem Schwarzeneggrem. Jeho obraz jsem začal malovat pro sebe, protože ho obdivuji a nyní by bylo mým velkým přáním, kdyby se k němu dostal a alespoň ho viděl. Označil jsem ho tak na instagramu a bylo by skvělé, kdyby se to k němu dostalo, a kdyby ho chtěl mít, tak by to byla paráda největší.

Děláte čest Klatovům, jsou na vás pyšné i rodiny?

P. H.: Když jsem končil s firmou, tak jsem měl obavy, co na to řekne táta, že nechci pokračovat, ale přijde mi, že je šťastnější, když vidí, že se mi daří v něčem svém. Za to jsem moc rád. Pyšná je na mě i celá rodina, podporují mě, bez toho by to nešlo.

T. Ř.: Moje rodina je ráda, že má doma někoho, kdo jí dělá čest nejen jménem, ale že se mohou také podívat na to, co jsem udělal, a to je skvělé. Také mě posilují názory okolí, ať už pozitivní, či negativní, vše mě posouvá dál. Jsme oba rádi, že máme pevnou vůli a nevzdáváme to. Tak by to měl udělat každý, zakousnout se a jí si za svým snem.