Dlouhé roky je rovněž ambasadorem Pomocných tlapek, které se zabývají výcvikem asistenčních psů. Kromě toho moderuje řadu společenských a sportovních akcí a patří mezi velké příznivce kynologie.

Jak jste se stal maskotem SIGI teamu, týmu plného fotbalových legend?

Tohle byla souhra náhod a trošku mé odvahy nebo spíš drzosti, že jsem je oslovil. A předcházela tomu dlouhá řada nejrůznějších událostí v mém životě. SIGI team dorazil koncem zimy do Stříbra na exhibiční zápas v rámci charitativní akce. Šli jsme se podívat celá rodina, s tátou jsme velcí fanoušci Sparty, a tak jsme si šanci vidět na vlastní oči fotbalové legendy nemohli nechat ujít. Já pak s hráči jen prohodil pár slov a celý tým mi byl moc sympatický. Jsou to prostě legendy a fotbalové vzory mnohých z nás. Navíc neváhají obout i brusle, když je třeba.

Šest holčiček a šest chlapečků přivítali v obřadní síni na radnici ve Stříbře
Šest holčiček a šest kluků. Ve Stříbře slavnostně přivítali nové občánky

A tam jste se dohodli na spolupráci?

Ale kdepak. Já pro množství další práce pustil SIGI team z hlavy, ale v létě na mě na sociálních sítích vyskočila informace, že budou hrát nedaleko ve Lhotě u Plzně, a tak jsem si říkal, že bych se tam jel podívat. A protože jsem v tu dobu už měl dávno kostým pejska Alfíka, tak mě napadlo, že maskot by možná zvedl ještě více sledovanost zápasu a celého týmu, a zavolal jsem Horstu Sieglovi s nabídkou, že dorazím a trošku předvedu, co v Alfíkovi je. A on souhlasil. Takže se Alfík stal vlastně dvanáctým hráčem legendární fotbalové jedenáctky (smích).

A dál?

No dál jsem sbalil Alfíka a vyrazil do Lhoty a tam jsem se pořádně rozjel. Já to řádění v obleku miluju. A diváci byli nadšení a líbilo se to i samotným hráčům. Testem jsem prostě prošel, plácli jsme si a od té doby doprovázím hráče na jejich zápasech a jsem členem jejich týmu. Navíc kluci také podporují charitativní akce, pořádají dražby dresů a podobně. Je mi sympatické, že to mají v sobě nastavené podobně jako já. A je jim jedno, jestli hrají ve velkých městech, nebo maličkých obcích. Nedávno jsme byli v Domoušicích na Lounsku, v obci žije jen 800 obyvatel a byla to nakonec úplně perfektní akce. Navíc hráči jsou ochotni kdykoliv vyměnit kopačky za brusle, takže nás čekají i návštěvy zimních stadionů. Ale Alfík na led nepůjde, bude řádit mezi diváky v hledišti.

V rámci tvořivých dílniček vytvořily ženy z Trpíst společně s dětmi výzdobu ke kapličce na návsi. Vydlabanými dýněmi ozdobili svá obydlí i další obyvatelé.
V Trpístech si obyvatelé dýněmi vyzdobili náves i svá obydlí

Evidentně vás to baví.

Ano, baví, a navíc jsem šťastný, že mám jedinečnou šanci být v blízkosti takových hvězd, jako je Tonda Panenka, Ladislav Vízek, Karol Dobiáš, Ivan Hašek a další. Prostě jak už jsem říkal, jsme sparťanská rodina už od dědečka. Zároveň si této možnosti hrozně vážím, podařilo se mi skloubit moji zábavu s dětským snem, setkat se s některou z fotbalových legend osobně. A já si jich nyní užívám celou jedenáctku (smích).

Je náročné být maskotem?

Náročné je to především časově, někdy se konají i dvě akce za den během víkendu, takže je to pak trošku mazec. A já nejezdím jen se SIGI teamem, Alfíka je možno vidět na různých akcích. Díky pevné pracovní době v týdnu se dá zvládnout leccos, je důležité si vše dobře zorganizovat. Jinak být v masce velkého psa je v létě často doslova peklo. Je v ní neskutečný hic, a navíc hlava obleku je poměrně těžká, je v ní jen malý prostor pro oči, periferní vidění je téměř nulové, není snadné se v něm pohybovat. Dalo mi chvíli práci se to naučit. Dneska už v něm ale i tančím, skáču, cvičím a prostě dělám v něm, jak se na psího maskota sluší, psí kusy. Odměnou jsou mi zájemci o společnou fotku s Alfíkem, a nebývá jich málo. Takže je to někdy náročné, ale je to hrozně milé a nabíjí mě to energií. A pochlubím se, že už je dokonce zájem i o Alfíkův podpis. (smích)

Nová místa pro potěšení oka, ale i odpočinek vznikají v Sedmihoří díky dvojici kamarádů z Telic.
Dva senioři z Telic zkrášlují Sedmihoří, aby se ještě více líbilo turistům

Nebude mít třeba časem Alfík trošku jinou podobu?

Nebude, nebo jen nepatrně. Chystám se pořídit si nový kostým, který už bude prostě profi a mimo jiné bude mít i lepší zorný prostor. A rád bych zmínil, že Alfík bude vidět i na silnicích, chystají se různé polepy na auto, se kterým jezdím po akcích po celé ČR.

Jak vás vlastně napadlo pořídit si oblek maskota? To jen tak někoho nenapadne.

Roky spolupracuji s organizací Pomocné tlapky. Mimochodem odvádějí ve výcviku asistenčních psů skutečně skvělou práci. A její pracovníci jezdí na různé jarmarky a festivaly, kde ve stánku prodávají své suvenýry a snaží se tak získat peníze pro svoji činnost. A aby na sebe na akcích upozornili, přitáhli pozornost, jezdívá s nimi pravidelně také maskot pejska labradora. A jednou nemohl na akci jet pán, který se za maskota oblékal, tak jsem se nabídl. A hrozně se mi líbila ta určitá volnost, kterou v masce člověk získává. Nakonec jsem u toho zůstal, čas od času jsem si oblek propůjčil i pro stříbrské akce a nejspíš i díky psímu mazlíkovi se podařilo vybrat slušné částky peněz na podporu Pomocných tlapek. A já si tehdy uvědomil, jak obrovský vliv může maskot na veřejnost mít, zejména jak působí na děti. Radost dětí je prostě k nezaplacení. A tak jsem si z Francie jeden objednal. Samozřejmě psí postavičku.

Výjimečně pro veřejnost otevřený zámek v Trpístech přinesl přehlídku světelných a digitálních instalací, které návštěvníky nadchly.
Světelné a digitální instalace na zámku v Trpístech návštěvníky nadchly

Takže dorazil Alfík?

Dorazila maska veselého pejska. Já ho nejdříve používal jen při rodinných oslavách anebo na akcích pro přátele. Jenomže se to rychle rozkřiklo a začal jsem dostávat pozvání na větší veřejné akce. Chodily za mnou maminky s dětmi, že chtějí fotku na památku, a padaly otázky, jak se vlastně jmenuji coby pejsek. Takže jsem vyhlásil veřejnou soutěž, kdy děti navrhovaly jména, z nichž se udělal užší výběr deseti jmen a nakonec vyhrál Alfík před Bertíkem. Rozhodnutí tehdy padlo na akci na Šumavě a Alfík vyhrál na celé čáře. Takže jsem prostě Alfík (smích).

Spolupráce s Pomocnými tlapkami trvá už mnoho let, jste i jejich ambasadorem na Plzeňsku.

Pomocné tlapky fungují už 23 let, já s nimi spolupracuji 22 roků. Cvičí psy tak, aby pomáhali hendikepovaným, vozíčkářům a nevidomým. Což je podle mě něco úžasného. Co vím já, tak za dobu svého působení vycvičili už více jak 260 asistenčních psů. Když je třeba pomáhat dobré věci, tak do toho jdu vždycky. Pomáhám se sháněním peněz, jak jen to jde. Protože výcvik asistenčních psů stojí nemalé peníze a stát na něj vůbec nepřispívá. Mimo jiné i ve Stříbře, kde žiji, mi bylo umožněno na několika místech nainstalovat kasičky pro dobrovolné finanční dary. Moc děkuji všem, kteří přispívají, při nedávném sčítání se sešlo kolem 11 tisíc korun, což je úžasné.

Požár na ubytovně ve Stříbře byl uhašen před příjezdem hasičů.
Požár ubytovny ve Stříbře uhasili před příjezdem hasičů. Nikdo nebyl zraněn

Moderujete také jejich akce.

Ano, mám tu čest být moderátorem mnoha akcí organizace. Už několikrát jsem moderoval tzv. Promoce Pomocných tlapek, kdy jsou vycvičení asistenční pejsci předáváni klientům. Výcvikáři tlapek cvičí psa vždy klientovi na míru. Dříve se tato akce konala vždy v červnu v Třemošné, poslední tři roky už se tak děje v Praze v Karlíně, kde to natáčí i televize. Jsou to jedny z nejkrásnějších okamžiků, jaké znám.

Stoupnout si před plné hřiště nebo plný sál a mluvit chce přece jen trochu odvahy, nebo ne?

Já jsem se v tom našel. Jsem rozený exhibicionista, a když vidím, že se lidé baví i díky mně, tak jsem za to rád. Ale také nejde být vždy jen šoumen. Jsou situace, kdy i já mám slzy na krajíčku a je těžké je udržet. Takovým příkladem je právě již zmíněná promoce Pomocných tlapek, to hýbají emoce úplně s každým, kdo v sále je. A je to vždy skutečně obrovský emotivní zážitek i pro mě coby moderátora.

Vraťme se ještě k dalším vašim aktivitám. Já osobně jsem vás poznala před lety, kdy jste dělal figuranta při ukázkách výcviku psů dětem v Kladrubech. A takových akcí v okrese bylo více. Co vás k tomu přivedlo?

Lásku ke psím rasám jsem si vypěstoval už v dětství, vyrůstal jsem mezi nimi. Táta měl doma vždy německé ovčáky. Sledoval jsem, jak se jim věnuje, postupem času jsem se do výcviku psů sám také zapojil. Mým velkým vzorem byl tehdy kamarád Petr Dušil, ten mě dovedl přímo ke kynologii. Paradoxem je, že jsem sám nikdy svého vlastního psa neměl. Díky svým aktivitám bych na něj neměl dostatek času a to by vůči němu nebylo fér. Asi v 17 letech jsem se stal členem kynologického klubu, kde jsem byl také figurantem, později jsem dělal figuranta i pro policejní kynologii. Také jsem se pak stal i samotným předsedou klubu ve Stříbře, cvičák jsme měli V Lipkách, měli jsme klubovnu, kde jsme se scházeli. Pak jsem ale odešel a chtěl mít svůj vlastní kynologický klub, který jsem vybudoval na Střelnici u řeky Mže, ale postupně se klub rozpadl, došly prostě finance, chtěl jsem, aby to bylo vše na velké úrovni, ale postupem času jsem musel uznat, že to nepůjde, a uzavřel jsem to.

Následky požáru domu v Otročíně u Stříbra na Tachovsku.
V Otročíně hořel rodinný dům, po uhašení našli uvnitř mrtvé tělo

Nebál jste se dělat figuranta? Vzteklí velcí psi, to přece budí respekt.

Opravdu nebál, často jsem musel mezi psy, kteří se rvali, doslova vlítnout a roztrhnout je. Já jdu po hlavě vlastně úplně do všeho. Přátelé o mně říkají, že jsem tak trochu blázen na svobodě. (smích)

Zánik kynologického klubu vás jistě mrzel, co bylo dál?

Ano, bylo mi to líto, chodilo tam 25 majitelů různých psích ras. A byly to ze začátku moc fajn časy. Také jsme pořádali ukázky výcviku psů pro veřejnost, jezdili jsme za dětmi na tábory. A protože v té době už jsem byl v kontaktu s Pomocnými tlapkami, jezdili jsme často na akce společně a seznamovali návštěvníky s canisterapií a výcvikem asistenčních psů. Už v tu dobu jsem zjistil, že mě hrozně baví právě také moderování. Na cvičáku jsme ve své době také zorganizovali výstavu pejsků s názvem RAFANFEST, na kterou přijeli chovatelé z různých koutů republiky. A mělo to obrovský úspěch. I tu už jsem moderoval celou sám. Život jde dál, něco vzal, mnoho dobrého mi tím zase dal. Teď se naplno věnuji veřejnosti a dětem celkově a rozdávám radost úplně všem.