Parta nadšenců z Plané se chystá pomáhat pralesu na Sumatře

To vše spolu s jistou dávkou odvahy zavedlo Dagmar Piklovou z Plané na myšlenku dopravit se doslova až na „konec světa“ a zapojit se do projektu záchrany pralesa. Na dalekou cestu se vydá už za tři týdny s několika přáteli ze svého okolí. Krom dobrodružství je na Sumatře čeká hlavně práce pro Středoevropana v nepředstavitelných podmínkách. Spát budou v chatrčích bez civilizačních technologií a za otevřenými okny mohou očekávat ranní budíček v podobě řevu gibonů.

Vše začalo při sledování přírodovědných dokumentů v televizi. „Zkontaktovala jsem se s člověkem, který je odsud, kousek od nás a přesto dělá takové věci, jako je záchrana deštných pralesů,“ říká Dagmar Piková. „To mne navnadilo. Našla jsem si stránky o dobrovolnické činnosti a zjistila, že na Sumatru můžeme jet pomáhat,“ dále popisuje s tím, že na začátku to ale bylo něco těžko uchopitelného a moc dalekého.

FOTOGALERIE: Na obnovu Böttgerova památníku přispěli i původní obyvatelé

I přes počáteční chvíle nejistoty se nakonec dala dohromady parta přátel z Plané. „Řekli jsme si, jdeme pomáhat na Sumatru,“ dále líčí a popisuje své představy, co na ostrově budou dělat: „Pracovní den je šestihodinový. Čistí se stezky, monitorují se zvířata, vyměňují se baterky do fotopastí, kdo má fyzičku, vydává se s tygřím komandem po stopách pytláků, to je ale dost nebezpečné…“

Nadšenci a ochránci přírody odlétají 28. května a návrat plánují o měsíc později. Tři týdny budou pod záštitou dobrovolnického programu pracovat a týden věnují jen pro sebe soukromým aktivitám. O tom, že jde vskutku o dobrovolnickou činnost, hovoří fakt, že veškeré náklady spojené s cestou i pobytem si dobrovolníci hradí sami.

Přípravná třída pomůže dětem připravit se na školu. Rodiče o ní ale zatím nemají moc zájem

Na cestu a dobrodružství se těší. „Nikdy jsem neletěla letadlem a vždy to pro mne bylo skoro nemožné, přesto poletím. Nejsem vegetarián a v dobrovolnickém táboře je veganská strava, i to vyzkouším. Na vše na co je člověk tady u nás zvyklý, tam není, vůbec nic…“