„Manžel si našel jinou a situace doma se stále zhoršovala. Odnášely to děti, hlavně starší syn,“ řekla Deníku Monika H., která připustila, že byla obětí domácího násilí. Více ale toto citlivé téma rozebírat nechtěla. Od manžela odešla k matce. Ta má ale malý byt, nevešli se tam, a tak musela hledat jinde. „Jsem moc ráda, že mi tady nabídli možnost azylu, protože na pronájem bytu nemám. Jsem invalidní důchodkyně a někdy žijeme, jak se říká, z ruky do pusy. Kauci bych neměla z čeho zaplatit. Skončili bychom v lepším případě někde na ubytovně, v horším na ulici,“ popsala Deníku.

V domově, kde je už půl roku, má s dětmi jednu místnost, kuchyně i sociální zařízení jsou společné. Ale je spokojená, skamarádila se s ostatními obyvatelkami. Teď už se ale musí poohlížet po novém bydlení. „Každá žena tu může být zpravidla jeden rok, to je dáno ze zákona. Za tu dobu by si měla najít samostatné jiné bydlení. Pokud se to nepodaří, pomáháme jí s přesunem do jiného sociálního zařízení, aby nezůstala i s dětmi bez střechy nad hlavou,“ vysvětlila vedoucí domova Martina Blažková. „Zatím jsem s žádostmi na městské byty neuspěla, ale věřím, že se něco podaří. Nechci na to myslet, doufám, že nás nenechají ve štychu, že to dobře dopadne,“ doufá Monika H.

MUSÍ SE SKRÝVAT

Domov, který letos oslaví již 20. výročí, poskytuje bezpečné útočiště ženám s dětmi a těhotným ženám, které se ocitly v tíživé životní situaci spojené se ztrátou bydlení. Najednou tam může být maximálně šest matek s dětmi. Vloni tam bylo ubytováno postupně celkem patnáct matek a 23 dětí.

Za dobu své existence poskytl domov azyl i ženám, které si útěkem z domova doslova zachránily život. „Spolupracujeme s Poradnou Magdala, která zprostředkovává pro oběti domácího násilí utajené pobyty po republice. Nikdo pak neví, kde jsou, aby byla zajištěna jejich bezpečnost,“ potvrdila Blažková, která zažila celou škálu maminek i jejich dětí. Některé případy byly až extrémní. „Vzpomínám na jednu maminku, která přišla s větším množstvím dětí. Ty byly nezvladatelné. Vyskakovaly z oken, nedařilo se je vůbec zklidnit, utíkaly na silnici a hrozilo, že dojde ke zranění. Tam jsem to řešila s OSPODem a i na žádost maminky byly děti umístěny v Klokánku,“ zavzpomínala vedoucí domova. V minulosti zažila i několik napadení obyvatelek ze strany nezvaných hostů, vše se ale podařilo vyřešit ve spolupráci s městskou policií.

PENÍZE CHYBĚJÍ

Zařízení se už od loňska potýká s nedostatkem peněz na provoz. „Byli jsme financováni především z dotací ministerstva práce a sociálních věcí a z individuálního projektu Plzeňského kraje, který je financován z evropských fondů. Ten skončil k 31. 12. 3019 a my přišli o velkou část zdroje financování. Máme značné starosti. Musela odejít sociální pracovnice a letos budeme muset zřejmě zrušit noční služby,“ posteskla si Blažková. Dodala, že výsledek dotací na letošní rok ještě neznají.