Starší sestra Krystyny zůstala na Ukrajině i s maminkou, o niž se stará. Krystynin manžel 33letý Vitalij musel narukovat do války.

Před několika lety Jaromířin manžel pracoval v Čechách s manželem Krystyny. Od té doby jsou spolu ve styku. Píšou si, volají si.

„Ve středu telefonoval můj manžel na Ukrajinu a ptal se, jestli nechtějí nějak pomoci. To Vitalij říkal, že je ještě všechno v pořádku. Ve čtvrtek už sám Vitalij volal, že by pomoc potřebovali, že pojedou do Čech,“ vypráví Jaromíra.

Doma se museli sbalit za deset minut, vzali si jen to nejnutnější. „Jednu bundu a základní věci, přivezli jsme si z Ukrajiny nějaké jídlo, ale nevím, na jak dlouho vystačí,“ dodala Krystyna.

Do Čech jela Vitalijova rodina autobusem na hranice, odtud pak šli pěšky osm kilometrů. Kilometrovou kolonu totiž jeli autobusem dlouhých šest hodin.

Téměř celá obec provázela masopustní průvod v Postřekově na Domažlicku. Pětidenní veselí završil v úterý odpoledne průvod masek. V Postřekově bývají průvody hned dva. Krojovaný, kterému se také říká Kytičkový, prošel vsí už v neděli.
Postřekov žil masopustem, průvody byly hned dva, podívejte se

„Děti to naštěstí zvládly, myslela jsem, že to bude horší. Manžel nás doprovodil na hranice a pak se musel vrátit,“ popsala neplánovanou cestu Krystyna.

Sama Jaromíra má tři syny. „Můj nejstarší 23letý syn Vít řekl, že uvažuje o tom, že by šel bránit Ukrajinu jako voják, bojovat za mír. Jeli by v partě s lidmi z firmy, kde pracuje,“ říká Jaromíra s tím, že pokud by taková situace nastala, měla by o syna hrozný strach.

Jaromíra vysvětluje, že Krystyna s dětmi je v Čechách bez finanční pomoci, protože manžel musel nastoupit do války na Ukrajině.

„Dneska manžel ještě nevolal. Ale volala mi moje máma, že Bělorusové jsou už taky na Ukrajině,“ oznámila novinky Krystyna, která přijela do Čech ještě se sestrou. „Ta je v Hradci Králové, také u známých. V autobuse nás jelo devět, jenom ženy a děti," dodala Krystyna, která před pár lety pracovala v západočeském Manětíně, proto částečně rozumí a mluví česky.

„Když ráno telefonovala máma, říkala, že v Charkově spadla raketa a s dalšími lidmi zemřelo i čerstvě narozené miminko. Všichni zemřeli,“ dodala se slzami v očích třicetiletá žena.

Lidé na vlastní pěst sbírají neuvěřitelné množství potřebných věcí
Na Domažlicku se strhla vlna solidarity, podívejte se, jak můžete pomoci

Vypráví, že na Ukrajině jsou neustále slyšet sirény. Když zazní sirény, musí běžet do krytů. „V noci jsme tam strávili i šest hodin, záchody tam samozřejmě nejsou,“ vysvětluje a vzápětí ukazuje rukama, že je v podzemním krytu na jedné straně jeden vchod a až na druhém konci další. Vypadá to, že když tam dojde k výbuchu, nedostanou se lidé z krytu ven. „Sestra mi řekla, že už do toho krytu radši ani nechce chodit,“ prozradila Krystyna.

„Pořád ještě věříme v dobrý konec. Potom se navštívíme. My přijedeme k nim na návštěvu na Ukrajinu,“ říká s nadějí Jaromíra a dodává, že v klidu budou teprve, až na Ukrajině bude všechno v klidu.

Další známí Jaromířiny rodiny vozí mikrobusem sami věci na hranice Ukrajiny. Oblečení, plenky, hygienické potřeby, deky, spacáky, karimatky, pití, jídlo.

„Ten, kdo má srdce, ať pomáhá, protože lidi z Ukrajiny jsou lidi jako my (Češi, pozn. red.), měli bychom proto držet všichni při sobě, mít se rádi a pomáhat jeden druhému,“ domnívá se Jaromíra.